Lehčí než vzduch

🌼XXXVII🌼

Sáhla si na to své a poslouchala, byla zmatená, poznal jsem to.
,,Nikdy jsem své srdce neposlouchala."
,,Když se budeš řídit srdcem, najdeš toho pravého ať je kdekoliv."
,,Co ti říká tvé srdce Adriene?"
Vím, že to byla jen otázka z čiré zvědavosti, ale způsobila hodně. Moje srdce totiž patřilo jen jí. Mé srdce na mě přímo řvalo ať ji chytím jemně za hlavu a políbím ji, ale musel jsem ho ignorovat, protože by to bylo pošetilé.
,,Ehmmm, moje srdce si přeje být s tebou."
Začervenala se a podívala se do země.
,,Chtěla bych rozumět svému srdci. Musí to být úžasné."
,,Pokud ti však tvé srdce nenašeptává něco, co nemůžeš udělat, pak musíš odolávat."
V očích se jí objevil strach, opět si sáhla na srdce a vypadalo to, že poslouchá.
,,Ale ono na tebe nebude mluvit, jen mu musíš věřit a ono ti časem ukáže co je správné."
Usmála se.
,,Škoda, že tohle v našem světě není možné. Je to taková nádhera cítit."
Nadechla se nosem a uvolnila se.

Bylo ticho, Marinessa prstem kouzlila do trávy malé květy a já ji přitom pozoroval. Nepoznával jsem se, nemohl jsem přijít na to, kde se ve mně vzal ten romantik, kde jsem sebral všechny tyhle kecy o lásce. Pokud tohle s lidmi udělá obyčejná emoce, bylo to kouzelné.
,,Adriene, já se bojím."
Nadzvedl jsem obočí.
,,Čehopak?"
,,Že nestihnu poznat lásku předtím než odejdu pryč."
Pohladil jsem ji po vlasech, srdce mi ztěžklo.
,,Víš, možná to bude lepší. Když ji nepoznáš, nebudeš se muset loučit, nebudeš ji muset opustit. Možná to tak je lepší, abys zbytečně netrpěla."
,,Ale já bych si to tak přála, co když mé srdce přímo prosí o lásku?"
,,Jak jsem řekl, některá přání musíme ignorovat, protože si myslíme, že by nám jen uškodila."
,,Tohle je moje největší přání, nikdy jsem žádné neměla, ale cítím, že tohle je opravdové. Něco, co by se mohlo splnit, protože je to právě od srdce. Ale tebe něco trápí, už dlouho viď? Proč ty nedáš na své srdce?"
,,Protože kdybych ho poslechl, litoval bych."
Překvapeně zvedla obočí.
,,Je to špatné?"
Zavrtěl jsem hlavou.
,,Nic víc jsem nikdy nechtěl, ale nemůžu."
,,Když to udeláš, nebudu naštvaná, i kdyby se to týkalo mě. Přání se mají plnit Adriene, nenech své srdce trpět."
,,Já nemůžu, nechci dělat něco bez tvého upřímného souhlasu."
Hádám, že jsem by rudý jak rak.
,,Adriene," chytla mě za rameno až mě zamrazilo,, jsem víla, pokud si to přeješ, udělej to, jinak to budu muset udělat já."
Nervózně jsem se usmál a posadil se, abych se jí mohl dívat z příma do očí.
,,Slib mi, že nebudeš-"
Takhle nervózní jsem nikdy nebyl, ani když jsem jí řekl, že ji miluju. Teď mi dala ruku před pusu a já mlčel.
,,Nech konat své srdce."
Zašeptala mi do ucha až mi přejel mráz po zádech. Všechny mé zábrany povolily.
Naklonil jsem se k ní, rychle, aby nemohla couvnout, a spojil jsem naše rty. Měla je chladné, ale měkké. Jejich chuť neumím popsat, ale létala mnou vlna euforie.
Když mi zajela rukou do vlasů, na chvíli jsem si myslel, že i pro ni znamenám něco víc.

Pěkné páteční ráno😊💖 Hádám, že kapitola na zlepšení dne nemohla být lepší😏💪
Jak jsem slíbila, dnes dvě kapitoly😊💖 a proč? Ptáte se někdo🤔
Je to z důvodu, že jedu se školou do Francie a většinu času budeme v autobuse, dokonce ani nevím jestli tam bude wifi, takže jsem chtěla vydat nějakou kapitolu navíc😊😏 modleme se ať tam nějaká wifi je🙏  jinak bude další kapitola až 28.6. 2018 😐 a to nikdo nechceme😏