Viděl jsem jak zbledla, bylo to vůbec možné?
Její stisk pomalu povolil a odtáhla se.
,,Ne, to nemůže být pravda."
Prohlížela si můj obličej a v tom jejím se zračila hrůza. Pomalu ho ve mně začínala vidět, kousek po kousku. Couvala ode mě, nesnažil jsem se ji zastavit, bylo jasné, že se mě začne bát.
Bude mě muset zabít. Ačkoliv jsem nechtěl, roztřásl se mi spodní ret.
,,A-adriene, je mi to tak líto."
,,Nemůžeš za to, nedávej si to vinu."
Moje srdce se rozpadalo na prach, možná jsem byl já předurčen k tomu cítit tu bolest, kterou kdysi trpěl i Kocour. Bylo to prokletí, pochopil jsem o čem mluvil ve snu.
Mlčeli jsme, ona se třásla strachem a já neměl tu odvahu se jí kouknout do očí. Vypadala, že se každou chvíli rozpadne, jako na pokraji svých sil.
Nastalo ticho, tíživé ticho, které bylo stejně ohlušující jako můj řev před pár minutami. Když jsem viděl, že Marinessa sedí jako socha na zemi, bez vůle něco dělat, musel jsem jednat sám.
,,Doufám, že víš, že jsem si to nevybral a i když to změnilo tvůj názor na mě, chci, aby sis pamatovala, že to co jsem dělal jsem byl vždycky já, každé slovo co jsem řekl nebo každý úsměv, který jsem ti věnoval, byl jen můj."
Nechtělo se mi mluvit dál, byl jsem psychicky vyčerpaný, ztěžka jsem se posadil a odešel do pracovny mého otce. Nechal jsem jí můj pokoj, alespoň nějaké gesto.
Hluboce jsem si povzdechl, zavřel jsem dveře a opět se sesunul k zemi. Nebrečel jsem, byl jsem až příliš vystresovaný, že to nešlo. Opřel jsem se zády o dveře a nechal pomalu téct slzy zpod očních víček. Mumlal jsem omluvná slova a přál si, ať je slyší.
Nevěděl jsem, že sedí přímo za mnou a dělí nás jen tvrdé dřevo dveří od pracovny. Seděla stejně jako já, bez naděje, slzy jí máčely mé tričko a ona vzpomínala na všechno co jsme spolu stihli udělat.
Tehdy u Titanicu jsem lhal, příběh plný pravé lásky nekončí vždy dobře a myslím si, že i ona se poučila.
Taky vám to trhá srdce?😞 a já to psala, to je na tom nejhorší, dojímá mě vlastní příběh😞💖 ale naděje umírá poslední💪👑
Pokud někdo ještě někdo follow na můj ig: adlabakov.ml 😊
ČTEŠ
Lehčí než vzduch
FanfictionBouřek jsem se vždycky bál, měly v sobě všechno, co mě děsilo. Je lehké změnit názor, když zjistíte, že něčemu tak obrovskému a nebezpečnému vládnou stvoření z jiného světa, tak čistá a plná míru, že je těžké uvěřit, že existují. Ona taková byla a j...
