🌼VI🌼

1.4K 155 39
                                    

,,Jak se jmenuješ maličká?"
Potřeboval jsem to vědět, její jméno muselo být kouzelné jako ona sama. Byl jsem jí okouzlen.
Neodpovídala, zarytě koukala do země.
,,Ty nemluvíš viď? Je to škoda, jsi nádherná a tvůj hlas musí být krásný."
Zavrtěla hlavou.
,,Takže mluvíš, ale bojíš se mě."
Povzdechl jsem si, doufal jsem, že už přestala ke mně cítit strach.
,,Kéž bych jen věděl jak to odčinit, nechci aby ses mě bála. Chci být tvůj přítel maličká."
Konečně se koukla mým směrem a mile se usmála, pak poskočila a natáhla křídla. Musel jsem se usmát, byla zvláštní, protože neustále měnila náladu.
Přiskočila ke mně a chytila za ruku. Vedla mě k pianu, zřejmě chtěla, abych jí zahrál znovu.
Byla nadšená, nějak jsem to poznal, vyzařovalo to z ní tak jasně. Začal jsem tedy pomalu hrát a sledoval ji jak tančí po pokoji, ladně jakoby byla pouhý vánek na louce. Byl jsem jí okouzlen.
Hrál jsem to znovu a znovu, dokud nepřestala tančit.
Brněly mě ruce a nejradši bych si zapálil cigaretu, ale když jsem byl s ní, připadal jsem si jinak, poznal jsem to už včera. Bylo to jakobych v životě nepoznal nic zlého, takový povznášející pocit.

,,Už mi něco řekneš?" Přišel jsem k ní a chtěl ji chytit za ruku, marně, vyklouzla a schovala se za gauč.
,,Tak já začnu, jsem Adrien Agreste, je mi osmnáct a jsem model, po otci vedu firmu. Můj otec si před pár lety vzal svoji asistentku a cestují spolu po světě a já se starám o firmu. Nemám matku, umřela když mi bylo asi deset, ale to ty asi víš, protože mi je jasné, že za tu vidinu můžeš ty."
Shrnul jsem svůj život do pár vět, byla zaskočená,  jakoby si myslela, že jsem někdo jiný.
Pak promluvila, její hlas letěl vzduchem jako okvětní lístek ve větru. Byl tak melodický až mi z něj brněly uši.
,,Jmenuji se Marinessa."

Dnes jsem málem na druhou kapitolu zapomněla😓😂😂 hopla, ale je tu😏💖 a s ní i jméno naší víly.❤
Pěkný víkend😊

Lehčí než vzduchKde žijí příběhy. Začni objevovat