Lehčí než vzduch

🌼L🌼

Myslel jsem si, že to nemůže být horší, ale zřejmě mohlo.
,,Musím končit, měj se tati."
Polknul jsem a zavěsil. Svalil jsem se na zem a zhluboka dýchal.
Můj život byl jasný důkaz toho, ze všechno může být horší než je teď. Nechápal jsem to, byl jsem to zrovna já, proč já musel být takový smolař?
Možná kdybych zemřel, všem by se ulevilo. Zachránil bych celou vílí říši a jednu osobu, na které mi záleží víc než na vlastním životě,  zbavil bych ji trápení, ale nešlo to. Nedokázal jsem ji opustit dokud to nechtěla, ale já se s ní nedokázal už bavit, ne dokud bych se nemohl Černému kocourovi podívat do očí, abych viděl kdo ji upoutal, kdo jí ukradl srdce.

Najednou to bylo jednoduché, jakoby to ve mně dřímalo odjakživa. Cítil jsem jeho přítomnost, jasně a čistě.

,,Zdravím tě Černý kocoure."
Stál zády ke mně, ocitl jsem se v černé věži, páchnoucí zatuchlinou a smrtí. Malým oknem byl vidět kousek šedé oblohy, na které se nyní míhala různá stvoření, nepoznával jsem je, ale budila respekt a probouzela kdesi uvnitř mě strach, tak panický, že proti němu nešlo bojovat.
Snažil jsem se, aby můj hlas zněl pevně, ale každou vteřinou mi přišlo, že jsem menší a menší.
,,Čekám už něco přes čtyřicet let, Adriene. Tak dlouho dokázala tvá matka skrývat svoji identitu a i tu tvoji, ale mně nic neunikne. Tisíce let jsem čekal na správnou příležitost, která nyní nastala. Vílí říše se obrátí na popel!!"
,,Proč to děláš?!" Nevím kde jsem v sobě našel odvahu říct jednu větu. I když stál otočený zády, šel z něj strach a chlad. Ani jsem nechtěl vidět jeho tvář.
,,Určitě jsi někdy měl nějaké temné přání, zlomyslné, které by prospělo jen tobě. Určitě jsi někdy měl myšlenku, která byla svojí podstatou tak zlá, že jsi se na ni bál myslet. Já takovéto myšlenky realizuji, Marinessa mě donutila trpět! Tisíce let snášet tu odpornou bolest! Dobro odpouští, zlo se mstí!"
Udělal nějaké gesto, přitáhl si ruku k srdci a ozval se nechutný křupavý vzduch.
,,Pak jsem se naučil ovládnout svoji duši, o tom ti jistě Marinessa řekla. Rozdělil jsem se, tu čistou, která snášela veškerou bolest, jsem oddělil, a tak vznikla tvá matka. Proto byla nadosmrti oddaná Marinesse a její blízká přítelkyně, proto ji miluješ celým srdcem, protože tohle jsem cítil i já, jsme jedna bytost Adriene Agreste."
V tu chvíli se otočil a mně se málem zastavilo srdce, byl jsem to já. Koukal na mě můj obličej se zlýma zelenýma očima a vlasy černými jako uhel. Tohle byla moje nejhorší noční můra, to jsem věděl jistě.

Zdravím😊 možná si myslíte, že je to už teď dost zamotané, no, zřejmě to jde i víc😅 musím vás varovat, že se pomalu dostáváme ke konci, víc než šedesát kapitol to mít rozhodně nebude🤔💖 ale nebojte, vyhrocené to bude ještě dost😊

Btw, ode dneška bych chtěla vydávat každý den dvě kapitoly🤔😏 takže můžete čekat dnes ještě jednu.