Lehčí než vzduch

🌼XLIX🌼

Právě jsem prodělal infarkt.
,,Cože?"
,,Poslyš Adriene, chápu, že jsem ti to měl říct dřív, ale nebyla příležitost. Nebuď prosím naštvaný, tvá matka to chtěla tajit, aby tě ochránila před tebou samým. Kdybys věděl, že jsi napůl víla jako malý, mohl by jsi třeba zkusit létat nebo se postavit blesku, oba jsme věděli, že je to pro tebe nebezpečné. Tvá matka se bála, že budeš jako ona, protože ses jí den ode dne víc podobal. Dříve tmavé vlasy ti zežloutly, opravdu jsi byl kdysi brunet. Oči, které jsi měl šedivé jako já, nabraly barvy limetky, nebylo pochyb, že pokud to tak půjde dál, zdědíš i její milou povahu a dobrou duši, kterou ti předat nechtěla, už tak byl pro tebe lidský svět zlý. Nemusel jsi ještě k tomu být citlivý jako víla. Proto nás opustila, odjela do Číny a nechtěla se vrátit, ale její láska k nám oběma byla silnější, tehdy ti bylo osm a ona se rozhodla, že to kouzlo, které vás spojuje, nějak zruší. Byla tím úplně posedlá, ale nic nenacházela. Tehdy jsem se poprvé potkal s Marinessou, ve snu. Tvá matka mě často brávala s sebou do snů, protože byla jednou z mála víl, které nevymazali paměť, prostě nechtěla. Jen složila slib a dodržovala jej. Když jsem ji o pár let později našel v koupelně mrtvou, málem jsem si taky něco udělal, ale byl jsi tu ty, desetiletý kluk, který potřeboval rodinu, lásku a péči. Marinessa mě ve snu ještě hodněkrát zavedla ke květině tvé matky. Z nějakého důvodu si přála, abys nebyl jako ona. Ten důvod nám možná bude napořád neznámý, ale měla tě ráda, Adriene. Víly jsou schopny milovat."
Jeho nakřáplý hlas se změnil v pláč, nevydržel jsem to, můj otec byl kdysi stejně zlomený jako já, vlastně ještě hůř. Má matka se zabila kvůli mně, nemohlo to být horší.
V takovýchto chvílích mi otec opravdu chyběl. Oba dva jsme se zamilovali do víly a pomalu nás to zničilo. Možná za to mohla má vílí podstata, kterou jsem nyní cítil úplně jasně, možná proto se tehdy Marinessa zjevila u mě, cítila vílu, cítila někoho, kdo jí připomínal domov.
Její podvědomí tehdy muselo najít někoho dobrého, s čistou duší, jako byla má matka.
Zřejmě se znaly dlouho, Marinessa a má matka, ve které by nikdo nenašel kousek zla. Pamatuji si ji jako osobou stvořenou jen z dobrých věcí.
Udělala jen jednu chybu, nechala mě tu a tím se na mě přenesla její až moc dobrá duše, tak čistá, že nemohla existovat bez druhé poloviny.

Zdravím😊 omlouvám se za pozdní přidání (i když je pravda, že občas publikuju ještě později) 😂❤
Mám na vás jednu otázku, zvlášť pro ty, kteří četli nějaký můj příběh.
Jak tento příběh hodnotíte celkově? 🤔 prostě jak na vás celkově působí + kdybyste měli srovnat tento příběh s ostatními, jak by to bylo😊💖 prosím potřebuju váš osobní a upřímný názor, abych se mohla zlepšovat a abych věděla co vás baví víc.