,,Proč jsi vůbec tak smutná Marinesso?"
Povzdechla si. Seděli jsme spolu na mojí posteli a ona se mě nepřestávala držet, stále mě objímala a mně docházelo, že její smutek je hluboký, že vychází přímo z nitra.
,,Protože jsem pryč, u vás."
Nechápal jsem jak se cítí, nemohl jsem to ani pochopit, ale snažil jsem se. Snažil jsem se si představit jak těžké to musí být se ocitnout ve světě, kde to neznáte. Jen při té představě mi přejel mráz po zádech.
Bylo ticho, stále jsem cítil její splašené srdce, ale už ne tak silně.
Pohladil jsem ji po zádech pod křídlem a omylem o jedno zavadil. Sykla a spražila mě pohledem.
,,Nikdy nesahej víle na křídla, nikdy." Její tón hlasu se z vteřiny stal tichým a výstražným. Věřil jsem, že by mi bez váhání něco udělala.
,,To je nějaké pravidlo?"
Zavrtěla hlavou a vymanila se z našeho objetí.
,,Lidé jsou slabí, nedokáží spoustu věcí jako vílí národ. Naše křídla při doteku s lidmi jim působí sny o jejich největších touhách nebo nočních můrách, bere nám to energii a na kratší dobu nás to ochromí."
,,Omlouvám se Marinesso, nevěděl jsem to. Už jsem se potřetí dotknul tvého křídla, proč jsem předtím neměl vidinu a nyní také ne?"
,,Když se ti otevře mysl a vynoří se tvé největší přání, chvíli trvá než si najdeš další. Při prvním dotyku jsi měl zahalenou mysl spoustou myšlenek, nefunguje to vždycky."
Pochopil jsem, znamenalo to, že mým vnitřním přáním bylo si promluvit s matkou a nyní nemám žádný sen, alespoň ne takový, který by stal za vidinu.
Lehl jsem si na postel a pozoroval ji z leže. Byla opravdu velmi bledá, světle růžové rty a azurové oči dokonale seděly do její tváře. Tmavě modré vlasy se jí vlnily kolem hlavy až téměř po pás. Opravdu byla pěkná. Pokud takové byly všechny víly, no sakra.
Pak mě něco napadlo.
,,Poslyš Marinesso, na lidský svět máš neobvyklé jméno, můžu ti říkat Mari?"
Mlčela, hádám, že se s něčím takovým ještě nesetkala.
,,Mari, to není tak špatné."
Pěknou neděli😊
Jen jsem chtěla poděkovat za 300+ reads💖
ČTEŠ
Lehčí než vzduch
FanfictionBouřek jsem se vždycky bál, měly v sobě všechno, co mě děsilo. Je lehké změnit názor, když zjistíte, že něčemu tak obrovskému a nebezpečnému vládnou stvoření z jiného světa, tak čistá a plná míru, že je těžké uvěřit, že existují. Ona taková byla a j...
