,,Počkej, počkej, ty sis mě spletla s Černým kocourem?! Proč?!"
Cítil jsem se provinile, už chápu proč se mě bála.
,,Já nevím, přišlo mi, že jste si podobní."
,,Copak není Černý kocour ehm kočka? On je člověk?! Vždyť to nedává smysl."
Položila mi ruku na rameno a obdařila mě uklidňujícím pohledem.
,,Černý kocour je jeho temné jméno, které si zvolil, jeho pravé bylo zapomenuto. Je to jeden z mnoha rozdílů mezi dobrem a zlem. Oni používají své vnitřní jméno a my to, které nám dali naši předci nebo přátelé."
Začínal jsem uvažovat o tom, že svět víl je sakra komplikovaný a bylo by lepší, kdybych se vůbec nezeptal.
,,A jaké je tvé vnitřní jméno?"
,,Beruška."
Pěkné jméno, sedělo k ní přímo dokonale. Líbila se mi čím dál tím víc.
Otřel jsem jí slzu, která opustila její oko a putovala přes tvář.
,,Omlouvám se, že jsem si tě spletla z Černým kocourem a málem tě zabila. To kouzlo by temnou bytosti okamžitě zbavilo moci a očistilo by ho, ale ty jsi jen strašlivě trpěl."
Vzpomněl jsem si na tu noc kdy jsem ji našel u sebe v pokoji, vypadala jinak a chtěla mě zabít.
,,Omlouva přijata. Jen otázka, ty bys ho nezabila? Je zlý a chce zabít vás, bylo by to řešení jednou pro vždy."
,,Není lehké ho zabít a navíc, pamatuj si jedno zasadni pravidlo: Zlo zabíjí, dobro léčí."
Víly byly dokonalá stvoření, věčně nabité optimismem, nešlo si je neoblíbit.
Usmál jsem se a ona mi milý úsměv oplácela.
,,Pokud jsou všichni lidé jako ty, nechápu proč jsme se odpoutali od vašeho světa."
Zasnil jsem se, představil jsem si tisíce létajících stvoření, která by žila v míru s lidmi, ale to byla jen představa.
,,Bohužel to tak není Mari, lidé jsou nechutný a krutý národ, ale žijí tu i dobří lidé jako ve vaši říši, my jen nemáme hranice mezi dobrem a zlem. Dokážu si představit, že by vám lidé záviděli, lovili vás a zkoumali. Hodně by vás jen kvůli pokusům zemřelo."
,,Víly se nebojí smrti, po konci našeho času se proměníme na květinu na loukách života. Potkal jsi tam svoji matku, pokud bys někdy navštívil naši říši, zavedu tě k její květině. Ale to co popisuješ o pokusech je strašné."
Ohromilo mě to. Víly žíly tisíce let v harmonii s přírodou a lidé ji odjakživa ničili, právě zde se projevovala lidská pýcha a sobeckost. Začínal jsem víc a víc toužit po světě víl.
Že by další tajemství? 🤔💖😏 a to jich má Marinessa spoustu, stačí čekat😈😂
ČTEŠ
Lehčí než vzduch
FanficBouřek jsem se vždycky bál, měly v sobě všechno, co mě děsilo. Je lehké změnit názor, když zjistíte, že něčemu tak obrovskému a nebezpečnému vládnou stvoření z jiného světa, tak čistá a plná míru, že je těžké uvěřit, že existují. Ona taková byla a j...
