Málem jsem se zadusil svým kouskem pizzy. Trochu vyjeveně na mě koukala a mně došlo, že jsem pokazil začátek nějaké romatiky.
,,Rád se s tebou budu dělit o postel."
Mrkl jsem na ni.
Začervenala se, byla u toho nehorázně roztomilá.
,,Víš Adriene, já se těch snů začínám bát."
Objal jsem ji a nechal ji ať zaboří obličej do mého ramene. Nebylo to jen obyčejné objetí, tohle znamenalo něco víc, sdělovalo, že tu jsme jeden pro druhého.
,,Sny ti neublíží, když budeš se mnou, postarám de, aby se ti žádný zlý sen nezdál."
Pohladil jsem ji po zádech a opatrně se vyhnul jejím křídlům.
Potřebovala uklidnit, ale uvnitř mě zuřila bouře. Nikdy jsem se nemohl postavit Černému kocourovi, on byl tisíce let stará bytost bez zjevné slabiny, ovládal magii, byl znám jako nejkrutější bytost vílí říše a to jsem opomenul jeho armádu vrahů a děsivých monster. Kdo jsem byl já? Model z Paříže, který měl miliony fanynek, bál se bouřek a v životě s nikým nebojoval.
To vypadalo na vyrovnaný boj.
Polil mě studený pot, ale dál jsem ji držel v náručí. Musela mít jistotu.
,,Nechci, aby to skončilo. Tohle objetí pro mě hodně znamená Adriene. Musí to být mocné kouzlo když se díky němu cítím v bezpečí."
Zavřel jsem oči a na chvíli jsem zapomněl mluvit. Nemohl jsem najít slova, protože ta její mi vzala dech.
,,Já taky nechci, aby to skončilo, taky nemusí."
Hladil jsem ji po vlasech. V pozadí hrál soundtrack z Titanicu, ale já ho skoro nevnímal.
Cítil jsem její mocné vzlyky, které otřásaly jejím tělem, měl jsem mokré rameno, ale nevadilo mi to vůbec. Byly totiž chvíle, kdy bylo nejlepší se vybrečet, nemluvit a prostě všechno nechat plynout společně se slzami.
Celou dobu jsem jí do uchs šeptal slova útěchy, povzbuzující věty, kterým jsem moc nevěřil, ale pokud se rozhodla ona najít naději, rozhodla jsem se tak i já.
Nakonec mi usnula na rameni a vzápětí jsem i já odletěl do snových krajin.
Zdravím😊💖 dnešní druhý díl.
Hádejte kdo je out of kapitoly?😂😂 jsem v háji.
Měla bych po dvou týdnech začít psát🤔💖😂
ČTEŠ
Lehčí než vzduch
FanfictionBouřek jsem se vždycky bál, měly v sobě všechno, co mě děsilo. Je lehké změnit názor, když zjistíte, že něčemu tak obrovskému a nebezpečnému vládnou stvoření z jiného světa, tak čistá a plná míru, že je těžké uvěřit, že existují. Ona taková byla a j...
