Přeběhl mi mráz po zádech. Měla na mále.
,,Mari?" Zkusil jsem jí znovu poklepat na rameno, bez výsledku.
,,Mari!!" Zatřásla jsem jí jemně, ale neodpovídala, byla jako tělo bez duše.
Byla jako, ani jsem na to nechtěl myslet, mrtvá.
Začínal jsem slabě panikařit, nevěděl jsem co mám dělat, nikdy jsem se s vílou nesetkal.
,,Marinesso!!!" Zařval jsem na ni a pořádně silně s ní zatřásl až jí hlava skákala ze strany na stranu. V očích mě začaly štípat slzy, ještě nikdy jsem neviděl nikoho umřít a navíc, ona byla výjimečná. Nemohl jsem ji ztratit, svět nemohl přijít o tak světlou osobu. Nevěděl jsem co mám dělat, ale něco se dít muselo.
Pokusil jsem se o první pomoc a v polovině masáže srdce otevřela oči. Takový nával úlevy jsem nepocítil už dlouho. Objímal jsem ji déle než bylo vhodné, ale byl jsem rád, že je naživu.
,,Díky bože."
,,Adriene?" Potřebovala si odpočinout, viděl jsem jí to na očích.
,,Ani nevíš jak rád tě vidím."
Pohladil jsem ji po vlasech.
,,Už jsem ti říkala, že nesmíš víle sahat na křídla." Řekla omámeně, napůl v polospánku.
,,Omlouvám se, ale nenapadl mě lepší způsob jak tě udržet tady."
Zamrkala, ale nic neřekla, byla úplně slabá.
,,Potřebuju blesk, alespoň jeden."
,,Málem tě to zabilo."
,,Kdepak, jen jsem upadla do bezvědomí."
,,Mizela jsi!"
,,Vracela jsem se domů Adriene."
Byl jsem sobec, už mohla být doma a místo toho jsem ji od domova odloučil, chtěl jsem si jednu vrazit, ale pomyšlení na náhlý život bez ní bylo strašlivé.
,,Omlouvám se."
,,Na tom už teď nezáleží." Zavřely se jí oči, nevydržela je mít déle otevřené.
Okamžitě usnula a já ztuhnul. Chtěl jsem si jít lehnout na gauč, ale držela mě za ruku, byl jsem v rozpacích a nepochybně úplně rudý.
Naštěstí už spala, hluboce si povzdechla a jinak nic.
Ležel jsem tam jak dřevo a nevěděl co mám dělat, bylo mi divně. Bylo zvláštní spát vedle víly, která je jen v tričku.
Pak jsem si zvyknul a pomalu usínal taky. Začal jsem ji hladit po vlasech, měla je neuvěřitelně jemné, bylo to jako hladit hedvábí nebo šátek z pavučiny.
Do ticha noci jsem se usmíval a šeptal, že ji nikdy nechci ztratit.
Po pár vyhrocených situacích opět troška slaďárny❤ všichni milujume slaďárnu!!💪💪 eej!💖💖
Všichni komentář #slaďárna ❤😏
ČTEŠ
Lehčí než vzduch
FanfictionBouřek jsem se vždycky bál, měly v sobě všechno, co mě děsilo. Je lehké změnit názor, když zjistíte, že něčemu tak obrovskému a nebezpečnému vládnou stvoření z jiného světa, tak čistá a plná míru, že je těžké uvěřit, že existují. Ona taková byla a j...
