What if was all different?

15. Kapitola

Pohled Škyťáka

Přišel ten den. Upevnil jsem pořádně Bezzubkovo sedlo a odvedl ho před dům. Sever se Sandym už tam na mě čekali.

,,Připravený?" zeptal se mě Sever.

,,Asi jo. Jsem hrozně nervózní."

,,Neboj, Sandy bude s tebou." Se Sandym jsme se na sebe podívali a povzbudivě se usmáli.

,,Tak jo. Letíme," řekl jsem a vzlétl s Bezzubkou do vzduchu. Sandy nás hned dohnal a podal mi průhlednou kouli.

,,Vezmi nás za Jackem do minulosti," řekl jsem a hodil kouli do vzduchu. Všichni tři jsme jí pak proletěli a hned si všimli Jacka, který jen tak létal po nebi a mrazil co se dalo.

,,Jacku! Tady jsme!" vykřikl jsem, Bezzubka vyplivl ohnivou kouli a Sandy roznesl zlatý písek po obloze, abychom ho přilákali. Jack si nás po chvíli opravdu všiml a hned se rozletěl za námi.

,,Rychle pryč!" zavolal jsem na Sandyho a vyhodil další kouli. ,,Vezmi nás k Severovi do přítomnosti!" Rychle jsme vletěli do portálu a Jack za námi. Když jsme se dostali až k Severově domu, zamířil jsem do stájí. Sandy se od nás odpojil a Jack teď pronásledoval už jen mě a Bezzubku. Kličkovali jsme mezi ledovými sloupy, ale Jack se k nám přibližoval a připravoval si ledovou střelu. Na konci chodby jsem uviděl klec. Sklonil jsem se blíž k Bezzubkovi, abych nevrazil do krápníků a v poslední moment zatočil na stranu. To ale Jack nestihl a vletěl přímo do kovové klece. Několik sněžných mužů za ním zavřelo dveře a já konečně v klidu vydechl.

,,Výborně Škyťáku, dokázali jste to," řekl Sever, který právě přišel a poplácal mě po zádech. ,,Teď už by mělo stačit, aby Locika vymyslela to kouzlo a bude po všem."

,,Škyťáku!" uslyšel jsem za sebou a když jsem se otočil, uviděl jsem Meridu. Běžela ke mně a objala mě. ,,Jsem ráda, že jsi v pořádku. Máte Jacka?"

,,Jo, zvládli jsme to," řekl jsem a ukázal na klec. Jack se snažil vytvořit led, ale klec mu to nedovolovala. ,,Co to kouzlo? Jak to jde?"

,,Locika i já se snažíme, ale nejde nám to. Nemáme ponětí, jak začít, jestli k tomu bude potřeba hudba nebo jak udělat, aby to vůbec fungovalo."

,,Určitě na to přijdete," řekl jsem a chytl ji za ruku. ,,Teď se tím nezatěžuj."

,,Ale vždyť na tom závisí Vánoce. Jack se z toho musí co nejdříve dostat, aby přinesl sníh."

,,Víš co? Půjdeme za Zuběnkou a Zajdou. Nějak se zabavíme, než Locika vymyslí to kouzlo."

,,Měla bych jí jít pomoct."

,,Vždyť Sever říkal, že na to musí přijít sama. Nech ji pracovat, dobře?"

,,Tak jo. Stejně potřebuji na chvíli pauzu."

Pohled Lociky

,,Ne, to je taky blbost!" vykřikla jsem a zmačkala další papír. Hodila jsem ho za sebe na zem, kde už jich leželo několik. Vzala jsem si další a napsala na něj tužkou první věc, která mě napadla. Napsala jsem druhý, třetí i čtvrtý řádek, až jsem nakonec napsala celou písničku. ,,Mám to," řekla jsem a nemohla tomu uvěřit. Jenže když jsem si přečetla její text, zjistila jsem, že jsem jen napsala slova k léčivému kouzlu. Papír jsem roztrhala na kousky a rozházela je po pokoji. Najednou jsem uslyšela zaklepání na dveře.

,,Ahoj, Škyťák se Sandym přivedli Jacka. Napadlo mě, jestli ho nechceš vidět," řekl Sever a vešel do místnosti.

,,Ne, mám moc práce. Možná za ním půjdu večer," odpověděla jsem mu naštvaně a sedla si zpět ke stolu.

,,No dobře. Jak chceš. Já jdu ještě připravovat nějaké dárky," řekl Sever a odešel. Vzala jsem si tužku do ruky, ale nenapadala mě žádná slova. Po dlouhé chvíli, když jsem nenapsala ani čárku, jsem se rozhodla zajít za Jackem. Vzala jsem si kabát a vyrazila jsem do stájí. Nechtěla jsem se s nikým bavit, takže pro mě bylo uklidňující zjištění, že ve stájích nikdo nebyl. Potichu jsem přišla ke kleci, ve které byl Jack zavřený a snažil se z ní dostat ven. S každým marným pokusem vytvořit led se mu zablýskly ruce. Sedla jsem si na zem a odkašlala si. Hned, jak si mě všiml, přišel ke stěně mezi námi a podíval se mi do očí. Ty jeho byly tak děsivé a zorničky skoro ani nebyly vidět, jak byly malé. Nahánělo to strach a na pažích jsem ucítila husí kůži.

,,Čekal jsem, kdy přijdeš," řekl Jack a jeho oči se ještě víc vpily do mých.

,,Věděl jsi to?" Vstala jsem ze země a pomalu k němu přicházela.

,,I to, že pochybuješ nad tím, jestli mě vůbec miluješ. Jestli náhodou nemiluješ Evžena."

,,Lžeš. Nikdy bych nad tím ani nezaváhala. Nikdy jsem ti navíc neřekla, že se jmenuje Evžen."

,,Stín mi všechno řekl. Celou pravdu o tvém životě."

,,Cože?"

,,Jak říkám. Stín s tebou byl, když ses narodila. A to stačilo využít jen jedné naprosto cizí ženy se špetkou zloby."

,,Nevěřím ti. Narodila jsem se ve věži své matce Gothel. Můj táta odešel ještě, než jsem se narodila a matka mě vychovávala osmnáct let ve věži, aby mě ochránila před světem."

,,Nebo tě před ním chtěla držet?"

,,Jaký je v tom rozdíl?"

,,Kolikrát ve tvém životě tvá matka chtěla, abys jí zazpívala? Nespočetněkrát. Tak už se zamysli. Jen tě využívala, aby přežila."

,,Přežila?"

,,Takže už ti to začíná docházet? Stín měl pravdu. Vy obyčejní smrtelní lidé jste tak hloupí a důvěřiví. Kdyby nás teď nedělila mříž klece, zabil bych tě rychleji než luskneš prstem. Stejně jako ty lidi ve vesnici."

,,Ty mě ale nezabiješ. To Stín. I když tě znám jen dva měsíce, vím, že ty by jsi to nikdy neudělal. Musíš jen přemoct tu zlobu, co máš v sobě, Jacku."

,,Lociko?" podíval se na mě a natáhl ke mně ruku. V jeho očích se něco zatřpytilo. Rychle zatřásl hlavou a vpil se do mých očí. ,,Jestli je pravda to, co říkáš, podej mi ruku."

,,To bych neměla. Nejdřív bych to měla říct Severovi," řekla jsem a otočila se k odchodu.

,,Počkej, prosím. Pomoz mi," řekl a já byla jeho hlasem úplně omámená. Otočila jsem se k němu čelem a ruku protáhla mříží a kouzelnou stěnou, kterou Sever vytvořil, aby Jack nemohl kouzlit. Stiskla jsem svou dlaň v té jeho, ale on prostrčil druhou ruku mříží a omotal mi ji kolem krku. ,,Jestli teď nechceš umřít, radil bych ti otevřít tu klec."