What if was all different?

40. Kapitola

Pohled Škyťáka

Při letu jsem se Jacka držel, co to šlo. Bylo to něco úplně jiného než let s Bezzubkou. Jack mě jen chytl za ruku a vyletěl k obloze. Neuvěřitelnou rychlostí jsme se přibližovali k paláci. Pomaličku už se začalo stmívat, takže jsme měli jistotu, že budeme méně nápadní. Claire nás naštěstí ještě stihla ujistit, že na Jacka a strážce moc lidí nevěří.

,,Tamhle je otevřené okno," zašeptal jsem Jackovi, když jsme byli u paláce a hledali jsme cestu dovnitř. Jack neváhal a hned vlétl dovnitř. Pustil jsem se ale jeho ruky moc brzy a obličejem přistál na podlaze. ,,Jsem v pohodě."

,,Psst!"

,,Co je?" zeptal jsem se ho a vstal.

,,Škyťáku, tohle je dost možná proti všem pravidlům Corony, takže buď zticha," řekl Jack a létal po chodbě.

,,Tak jaký je plán?"

,,Plán je takový, že ty zůstaneš potichu. Já se za každý roh nejdřív podívám a až pak na tebe zavolám, že můžeš jít. Knihovna je v patře pod námi, že?"

,,Jo, musíme najít schody," řekl jsem a vydal se na opačnou stranu než stál Jack. Už jsem byl skoro za rohem, ale najednou mě Jack odstrčil.

,,Co jsem ti říkal? Máš počkat, až ti dám znamení."

,,Tak dávej znamení," řekl jsem mu a rozpřáhl obě ruce, aby pohnul. Jack se jen zhluboka nadechl a podíval se za roh.

,,Pojď," řekl a rozběhl se dál chodbou. Pomalu jsem běžel za ním a následoval ho dolů po širokém schodišti. Pak se Jack zastavil před velkými dveřmi, opatrně je otevřel a podíval se dovnitř.

,,Tak jo, je tam pár stráží, ale odlákám je, ty vklouzneš dovnitř a rychle najdeš tu knihu." Jack ani nepočkal na mou odpověď a vlezl do místnosti úzkou štěrbinou mezi dveřmi. Já jsem šel potichu za ním a zavřel dveře. Procházel jsem se kolem knihoven vysokých až ke stropu, ale nikde jsem nemohl najít místo, kde by mohla být schovaná kronika Corony. Jack mezitím lákal stráže tak, že shazoval knihy z polic na druhé straně knihovny, aby ode mě šli co nejdál.

,,Už ji máš?" zavolal Jack a podíval se na mě, když jsem zrovna procházel od jedněch polic ke druhým. Zavrtěl jsem hlavou, že ne, a pokračoval jsem dál. Jackovi už asi začaly docházet nápady, jak vojáky zaměstnat, tak se rozletěl proti oknu a rozrazil jej. Vyděšení vojáci na sebe začali křičet. Musel jsem co dělat, abych se nezačal smát, ale pak jsem si najednou všiml knihy v tmavě červené kůži na podstavci uprostřed knihovny. Vojáci se rozběhli do všech koutů knihovny, aby našli toho, kdo je straší, takže jsem měl příležitost. Rozběhl jsem se k podstavci a potichu přečetl název knihy.

,,Kronika království Corony." Sebral jsem ji a schoval si ji pod vestu do kapsy.

,,Tam! Ten kluk!" vykřikl najednou jeden voják za mnou a já věděl, že je zle. Asi pět nebo šest vojáků se hned rozběhlo mým směrem s tasenými meči a mě nezbylo nic jiného než se dát na útěk. Jediná možná cesta byla ale právě ven z otevřeného okna. Přiběhl jsem proto k oknu, odrazil se od lavičky u stěny a vyskočil ven. Padal jsem volným pádem a rozhlížel jsem se po Jackovi.

,,Jacku!" křičel jsem, ale stále jsem ho neviděl a každým okamžikem jsem se více přibližoval k zemi. Když jsem byl skoro u země, zavřel jsem oči, ale vtom jsem sebou celý trhl a začal se vznášet. Otevřel jsem oči a nad sebou uviděl Jacka, který mě držel za vestu.

,,Ty jsi cvok!" vykřikl Jack s úsměvem. Já na to jen dlouze vykřikl do dálky a užíval si výhled.

Pohled Jacka Frosta

,,Máme ji!" vykřikl Škyťák k malému domku, když jsme se blížili k zemi. Merida a Claire nám hned běžely ven naproti.

,,No konečně, s Locikou je to zlý," řekla Merida, když jsme přistáli.

,,Jak moc zlé?" zeptal jsem se jí a hrnul se dovnitř. Locika stále ležela v posteli, ale vypadala, jako by se svíjela v křečích. Oči měla pevně semknuté a pod víčky rychle pohybovala zorničkami. Vypadalo to děsivě.

,,Úplně hoří, snažíme se ji chladit, ale nepomáhá to," řekla Merida, když přišla do ložnice. Přišel jsem k posteli blíže a položil jsem dlaň na její horké čelo. Upustil jsem trochu chladu a Locika se přestala třást. Vypadalo to, že křeče přestaly.

,,Skvěle, mohl bys ji pohlídat, než uděláme ten lék? Květinu jsme už našly a přinesly."

,,Jo, běž," řekl jsem a počkal až odejde. Pak jsem se podíval na Locičiny vlasy. Černé zbarvení už dávno překročilo půlku a teď už bylo skoro u hlavy. Stále jsem měl v hlavě tu otázku, co by se stalo, kdyby to nepomohlo. Nestalo by se nic? Umřela by? Nechtěl jsem na to myslet, ale všechny moje myšlenky se směřovaly jen k tomuhle. Druhou rukou jsem vzal Lociku za ruku, zavřel oči a začal zpívat.

When the days are cold
And the cards all fold
And the saints we see
Are all made of gold

When your dreams all fail
And the ones we hail
Are the worst of all
And the blood's run stale

I wanna hide the truth
I wanna shelter you
But with the beast inside
There's nowhere we can hide

No matter what we breed
We still are made of greed
This is my kingdom come
This is my kingdom come

When you feel my heat
Look into my eyes
It's where my demons hide
It's where my demons hide
Don't get too close
It's dark inside
It's where my demons hide
It's where my demons hide

When the curtain's call
Is the last of all
When the lights fade out
All the sinners crawl

So they dug your grave
And the masquerade
Will come calling out
At the mess you've made

Don't wanna let you down
But I am hellbound
Though this is all for you
Don't wanna hide the truth

No matter what we breed
We still are made of greed
This is my kingdom come
This is my kingdom come

When you feel my heat
Look into my eyes
It's where my demons hide
It's where my demons hide
Don't get too close
It's dark inside
It's where my demons hide
It's where my demons hide

They say it's what you make
I say it's up to fate
It's woven in my soul
I need to let you go

Your eyes they shine so bright
I wanna save that light
I can't escape this now
Unless you show me how

When you feel my heat
Look into my eyes
It's where my demons hide
It's where my demons hide
Don't get too close
It's dark inside
It's where my demons hide
It's where my demons hide

,,Jacku, je to hotový," řekla Merida mezi dveřmi a i s Claire vstoupila dovnitř. Claire držela ne moc hlubokou misku se zářivou tekutinou. Odstoupil jsem od postele a Claire pomohla Locice se napít. Nervozitou jsem se začal kousat do palce. Asi po dvou minutách, kdy už Locika polovinu vypila, začala černá barva ustupovat zpět ke konečkům. S Meridou jsme se na sebe s nadšením podívali. Kolem jejích vlasů vystupovala zlatá záře a já cítil, jak mi léčivá energie vyléčila zranění z boje se Stínem. Ta záře byla tak velká, že se určitě dostala ven z domu do okolí. Ještě chvíli jsme čekali, než Locika otevřela oči. Hned jsem k ní přiběhl, klekl si k posteli a vzal ji za ruku.

,,To je v pořádku, Loci. Nic se neděje," zašeptal jsem a položil své čelo na její. Locika mě něžně pohladila po tváři. Cítil jsem, jak ji opouští síly, tak jsem jí ruku položil a lehce ji políbil na tvář. ,,Chyběla jsi mi," řekl jsem s úsměvem a utřel jí slzu štěstí.

,,Ty mě taky," zašeptala a pousmála se.

Písnička: Imagine Dragons - Demons