What if was all different?

28. Kapitola

Pohled Škyťáka

,,Myslíš, že Jack a Merida najdou tu tapisérii?" zeptala se mě najednou Locika. Seděli jsme vedle sebe na velkém kameni a pozorovali Bezzubku a Pascala, jak si hrají na schovávanou. Medvědice je jen nepřítomně sledovala z dálky, ale větší pozornost věnovala malému zajíčkovi, který okusoval stéblo trávy.

,,Doufám, že jo. Nedokážu si totiž představit co by bylo, kdyby to nestihli."

,,Třeba by to Elinor nějak zvládla."

,,Ale vždyť je královna. Ta tak deset let nevytáhla paty z hradu," zašeptal jsem Locice. ,,Vážně myslíš, že by se o sebe zvládla v přírodě postarat? A navíc jako medvěd?"

,,Asi máš pravdu. Ani její otec by to nezvládl. Vždyť celé tohle království je slavné lovem medvědů," přiznala Locika a s lítostí se podívala k medvědici.

,,No právě." V tom ale Bezzubka, Pascal i medvědice nastražili uši a podívali se stejným směrem. S Locikou jsme vstali ze země a podívali se mezi stromy, ale naštěstí to byl jen Jack a za ním běžela Merida.

,,Máme tu tapisérii!" zavolal Jack a zamával s ní na pozdrav.

Pohled Lociky

Chvilku před večeří jsme s Meridou zašily tapisérii a chtěly jsme ji použít na zrušení kouzla, ale Merida s její matkou se zase pohádaly. Už na začátku hádky to vypadalo, že jen tak neskončí, tak jsme s Jackem a Škyťákem začali jíst večeři.

,,Chceš mi říct, že až se proměníš a vrátíme se do hradu, budou pokračovat námluvy? Kolikrát ti mám ještě říkat, že se vdávat nechci? Nemůžeš mě alespoň pro jednou respektovat?" křičela Merida a házela u toho rukama, ale její matka nevypadala, že by jí věnovala velkou pozornost. ,,Je mi teprve šestnáct. Copak je normální, vdávat se v takovém věku?"

,,Pro princezny je to normální," přidal se Jack. ,,V této době ano, ale v budoucnosti by sis manžela měla najít sama."

,,Tak vidíš! Můžu si najít manžela sama a až za dlouho," vykřikla Merida směrem k matce.

,,Ale ne v této době. V budoucnosti už nejsou žádné princezny. Ty se musíš řídit pravidly, co jsou v této době. Merido, nerad to říkám, ale jako princezna bys měla poslouchat své rodiče. Tak už to prostě je."

,,Víte co? Já tady vůbec nemusím být. Zachraňte matku od kouzla sami, já jdu pryč," řekla Merida, vzala si svůj luk a utekla do lesa.

,,Merido, no tak, počkej!" vykřikla jsem za ní, ale už se mi ztratila mezi stromy.

,,Měl bych jít za ní," řekl Jack a vyletěl nad koruny stromů. Meridina matka jen zvedla oči v sloup a chystala se zakousnout se do syrové ryby.

,,Víte co?" začala jsem, protože jsem už měla dost toho, jak se pořád hádaly. ,,Merida možná je problémová princezna, ale nikdy by taková nebyla, kdybyste ji netlačila do svatby. Vyprávěla nám, že než jste ji tohle všechno začala učit, měla každý den úsměv na tváři a měla vás ráda. Od doby, co je s námi, se nám nikdy nestalo, že by na nás byla tak naštvaná, že by od nás utekla."

,,Přesně tak," přidal se i Škyťák. ,,Kdyby tu Merida nebyla, taky bych už dávno odešel. Já chtěl celou naši partu opustit, ale to ona mě přesvědčila, ať s nimi zůstanu. Takže v tomhle jsem s Meridou za jedno, pomůžeme vám změnit se zpět v člověka, ale pokračujeme dál v cestě."

,,Když Merida nechce zásnuby, tak je nechceme ani my," řekla jsem a odešla jsem se Škyťákem stranou. ,,Díky, že jsi mě podržel."

,,Nemáš za co. Už dlouho jsem to v sobě před ní dusil. Navíc... co bych si počal, kdyby si Merida našla někoho jiného?"

Pohled Jacka Frosta

,,Tak tady jsi," řekl jsem a přilétl za Meridou, která se přede mnou snažila schovat za strom.

,,Nech mě být. Nechápeš to," řekla, sedla si na zem a objala svá kolena. ,,Nikdo z vás to nechápe."

,,Ne, jen těžko se můžu vžít do tvé situace," řekl jsem jí upřímně a Merida ke mně zvedla oči. ,,Já si nikdy ničím takovým neprošel. Ani Locika a ani Škyťák. Je to jen na tobě. To ty rozhodneš, jestli se vdáš nebo ne. Na tvé matce nezáleží."

,,Myslíš?"

,,Určitě. Měla jsi pravdu. Ty nejsi jedna z těch princezen této doby. Ty bys měla žít jako dívky z mé doby a hledat si muže sama. A s matkou se netrap. Chce pro tebe jen to nejlepší, i když to přehání," řekl jsem a přisedl si k ní.

,,Jo, neustále."

,,Ale i přesto ji máš ráda, že?"

,,Asi jo, ale jen když nemluvíme o zásnubách. Ale i tak, minule mi našla tři muže, kteří by o mě stáli. Já jsem za celý svůj život nemluvila s žádným mužem déle než hodinu."

,,No a co Škyťák?"

,,Já nevím. Po tom, co se stalo na Blpu s Astrid bych řekla, že už to není takové."

,,Jak to myslíš?"

,,Cítím, že o mně nestojí. Že jsem mu ukradená."

,,On se tak ale choval, protože jsi na něj řvala."

,,Cože? Neřvala. Kdy?"

,,Ten večer, co Stín unesl Lociku."

,,Ale to je něco jiného. To jsem byla naštvaná, protože Stínovi prozradil, kde byla Locika."

,,Ano a potom?" zeptal jsem se jí položil jí ruku na rameno.

,,Potom... jsem křičela. Ale já nechtěla. Ulítlo mi to. Křičela jsem na něj, protože jsem k němu nic necítila."

,,Necítila?"

,,Já nevím, teď už asi jo. Je to složitý. Když jsem ho viděla s Astrid... uvědomila jsem si, že jsem asi ztratila přítele."

,,Merido, Škyťák se jenom kvůli Astrid nezměnil. To kvůli tobě nezůstal na Blpu."

,,Jak to můžeš vědět? To ty jsi ho přesvědčil?"

,,Ne, jen ty," řekl jsem a Merida mě silně objala.

,,Díky, tohle mi pomohlo," řekla a já ji také objal. Pak jsem ale uslyšel hlasitý řev a následně Meridin křik. Pustil jsem ji a otočil se. Přede mnou stál obrovský medvěd s šípy zapíchanými ve svém hřbetu.

,,Co to je?"

,,Mor'du!" vykřikla Merida a rozběhla se pryč. Vystřelil jsem k medvědovi ledovou střelu a on ji jedním mávnutím ohromné tlapy roztříštil na kousky. Vystřelil jsem k němu další dvě střely, které mu zamrazily tlapy k zemi, ale když se postavil na zadní, dostal se z toho. Rychlostí blesku jsem se rozletěl za Meridou, vzal ji do náruče a letěli jsme spolu za ostatními.

,,Mami, vrátil se," vykřikla Merida, když jsme přiletěli do tábora.

,,Lidi, uklidněte se. Kdo se vrátil?" zeptala se nás Locika, která byla úplně v klidu.

,,Obrovský medvěd! Má tak čtyři metry," řekl jsem jí a táhl ji z tábora. Ostatní běželi za námi.

,,Je to Mor'du," řekla Merida své matce se strachem v hlase. Běželi jsme pořád dál, až jsme doběhli na malou louku, kde bylo několik velkých kamenů poskládaných do kruhu. Mor'du stál přesně uprostřed. Bezzubka se postavil před nás a zařval, aby zastrašil medvěda, ale Mor'du zařval mnohokrát více a ukázal nám svoje ostré zuby a nesouvislé čelisti, asi z boje. Bezzubka se vyděsil a když couval zpátky, vrazil do jednoho kamenu, který se převážil a spadl na nás. Snažil jsem se ho chytit, ale praštil jsem se do hlavy a omdlel jsem.