What if was all different?

26. Kapitola

Pohled Škyťáka

,,Konečně jsme tě našli! Hledali jsme tě snad věčnost," řekl jsem, když jsem uviděl přicházet holky, a zavolal na Jacka, který létal nade mnou, aby přestal hledat.

,,Jen jsem se trochu ztratila, když jsem byla na lovu. Uděláme už večeři? Mám hrozný hlad."

,,Jdu opéct ty ryby," řekla Locika a sedla si k ohni. Sedl jsem si vedle ní a začali jsme si povídali. Merida se k nám otočila zády a podívala se na něco ve své tašce.

,,Merido? Co tam děláš?" zeptal se jí Jack a slétl až k ní.

,,Nic, jen jsem hledala ten prášek od Severa. Myslela jsem, že jsem ho někde ztratila, ale našla jsem ho."

,,Dobře, no... za chvíli už bude večeře, tak přijď."

,,Jo, jasně."

Pohled Jacka Frosta

Po večeři jsme šli hned spát, protože jsme všichni byli unavení z cesty na Bezzubkovi. Lehl jsem si vedle Lociky a objímal ji, dokud neusnula. Pak jsem si sedl na spadlý kmen stromu a držel hlídku. Noc byla klidná, což byla příjemná změna. Něco mi ovšem říkalo, že zanedlouho se znovu setkáme se Stínem. Jako skoro každou noc v poslední době jsem přemýšlel nad tím, jak Stína porazíme. Sice jsem měl pár nápadů, jak se zbavíme běsů, ale stále jsem nedokázal přijít na to, jak to uděláme, aby Stín už nestrašil děti.

,,Jacku?" zeptala se mě najednou Merida. Nevypadala, jako kdyby spala a ani její hlas tak nezněl.

,,Nemůžeš usnout?"

,,Ne, asi se půjdu projít."

,,To asi není zrovna nejlepší nápad. Přeci jen Stín může být kdekoli."

,,Já vím. Po tom všem, co se stalo Locice, z něj mám ještě větší hrůzu."

,,To přesně on chce. Abychom se ho báli," řekl jsem zamyšleně. ,,Ale nemusíš se bát. Nedopustím, aby se to stalo znovu."

,,Díky. Sice nevím, jak se Locika musela tenkrát cítit, ale nelíbí se mi, že teď tu stále někde je a klidně by nás mohl sledovat."

,,Toho se bojím taky." Na chvíli jsem se odmlčel a podíval se na Meridu, která si přisedla ke mně. ,,Mimochodem, všiml jsem si, že jsme jen kousek od hradu vaší rodiny. Neměla bys chuť tam na chvíli skočit a pozdravit se s matkou?" popichoval jsem ji a oba jsme se tomu zasmáli.

,,Jo, to zrovna. Vždycky jsem chtěla utéct z domova, po půl roce se vrátit s úsměvem na tváři a odpustit matce to všechno, do čeho mě kdy nutila."

,,Ale byly tam i světlé stránky, ne?"

,,Které teď myslíš?"

,,Vychovala tě. Jako malá jsi ji měla ráda."

,,To si vymýšlíš."

,,Myslím to vážně. Hrála si s tebou, vyprávěla ti příběhy, zpívala ti. Samozřejmě, že tě měla ráda. Viděl jsem vás.

,,Jo, jenže po nějaké době se změnila. Jediné, o co se starala, byla pravidla."

,,Ano, ale to už k rodičovství patří. Narodili se ti tři bráškové a ty ses tím pádem stala nejstarším dítětem a tvoje matka měla pocit, že je její povinností z tebe udělat správnou dívku. Kluci se vychovávali téměř sami, ale ty jsi zůstala závislá jen na matce."

,,Hele, já... asi potřebuji být chvíli sama. Ale popřemýšlím nad tím, cos mi řekl."

,,Tak si vezmi alespoň luk."