What if was all different?

34. Kapitola

Pohled Jacka Frosta

O pár hodin později toho dne se na louce za hradem sešlo několik stovek lidí, aby viděli budoucího manžela jejich princezny. Připadalo mi to jako hrozné klišé. Muž bojuje o ruku ženy, která ho dobrovolně nechce, s dalšími podobnými. To v budoucnosti si každý vybere koho chce a můžou se v klidu vzít, aniž by to jejich rodiče zjistili. Někdy mi opravdu začíná chybět doba, ze které jsem utekl.

,,Jacku, pojď, za chvíli to začne," vytrhla mě ze vzpomínání Locika, vzala mě za ruku a táhla davem do první řady. Snažil jsem se ignorovat velké množství lidí, kteří procházeli skrz mě, a následoval jsem Lociku k místu konání soutěže. Všichni tři lordi i Škyťák už byli nachystaní a když Elinor zahájila poslední soutěž, začali střílet. Každý u sebe měl jen jeden šíp, takže to bylo spíše o štěstí než dovednostech.

,,Lord Macintosh se trefil do pátého kruhu od středu!" hlásil jeden ze sluhů, který měl hlásit výsledky. ,,Lord MacGuffin se trefil do druhého kruhu od středu. Výborně."

,,Škyťák bude muset vystřelit přesně do středu, aby vyhrál," řekla mi Locika a začala si kousat nehty. Podíval jsem se do dálky na Škyťáka. I on vypadal nervózně.

,,Lord Dingwall se trefil do okraje terče. Smůla," vykřikl sluha a řada přišla na Škyťáka. Nemohl jsem to nechat jen tak. Potají, aby to Locika neviděla, jsem ovládl vítr a připravil ho za Škyťáka, aby mohl šíp správně navést, ale Škyťák musel vítr ucítit a okamžitě mě našel v davu a spražil pohledem. Locika si toho očividně všimla a zarazila mě.

,,Co to děláš?" zeptala se mě a chytla mě za předloktí ruky, kterou jsem ovládal vítr.

,,Jen se mu snažím pomoct."

,,Ty mu nevěříš?"

,,Jasně, že mu věřím, ale chci se ujistit, že vyhraje." Locika se mi podívala do očí s mírným zklamáním.

,,Prosím tě, nedělej to. Je to jeho příležitost něco dokázat. Kdyby se netrefil, tak ať, ale nech ho, ať to zkusí sám. Podpoř ho," řekla, sama se k němu otočila a ukázala mu zdvižené palce. Nejdřív jsem protočil očima, ale pak jsem se podíval na Škyťáka a kývl na něj na znamení, že mu důvěřuji. Škyťák na mě kývl zpátky a pak se naplno soustředil na terč. Šíp pevněji uchopil a v tětivě s ním poměřoval vzdálenost. Zhluboka se nadechl, vydechl a vystřelil. Šíp svištěl vzduchem, několikrát se otočil a pak se zabodl do terče.

,,Černý rytíř se trefil přesně do středu terče. Gratuluji," vykřikl hlasatel a všichni lidé začali jásat. Škyťák tam jen stál a rozhlížel se, jako kdyby tomu stále nemohl uvěřit. Já s Locikou jsme s dalšími lidmi skandovali jeho přezdívku a užívali si ten moment vítězství.

,,Černý rytíři, prosím, předstupte před princeznu," vyzvala ho Elinor a i s Meridou se postavila. ,,A i váš lid zveme sem dopředu, pokud je tu tedy někdo z vašeho kraje." Škyťák na nás mávl a šel za Elinor. Potom vystoupal po schodech na pódium a já, Locika, Pascal a Bezzubka pod něj. Když si nás Merida všimla, ve tváři se jí vystřídaly všechny pohledy, co jsem na ní kdy viděl.

Pohled Meridy

Co to tam prováděli? Místo toho, aby přišli lidé z rytířova kraje, tam přišli Locika s Jackem. Nechápala jsem, co tam dělali, tak jsem se to snažila zjistit z jejich obličejů, ale nic. Najednou vedle mě stál černý rytíř a já jsem se zarazila. Matka začala mluvit něco o hrdinství a udatnosti, ale to já ji neposlouchala. Soustředila jsem se jen na černého rytíře. Opravdu je tu. Vyhrál a teď se stane mým manželem. Budeme spolu žít až do konce života a já s tím už nic neudělám. Nikdy už by ani nebylo možné, že bych milovala... Škyťáka. Konečně jsem si začala uvědomovat, že k němu opravdu něco cítím, ale teď to všechno musí skončit. Za posledních pár dní jsem ho úplně zazdívala a on dnes ani nepřišel na poslední soutěž. Pak jsem se podívala na rytíře a uvědomila jsem si, že... černý rytíř má úplně stejnou postavu jako Škyťák. I vysoký byl stejně jako on. Ne, prosím, že se mi to jen zdá a Škyťák právě neudělal takovou blbost.

,,Černý rytíři, mohl byste si teď sundat svou masku a ukázat všem, kdo se pod ní skrývá?" zeptala se ho matka a on ji poslechl. Když si z hlavy sundal helmu, objevila se Škyťákova usměvavá tvář a roztomilý rozcuch, který se mu vyrobil pod maskou. Všichni zůstali strnutě stát. I když jsem neviděla za sebe na matku, uměla jsem si dost živě představit její zpražující pohled, kterým právě propalovala Škyťáka. Rychle jsem chytila Škyťáka za ruku a odtáhla ho z pódia dozadu na trávu.

Pohled Škyťáka

,,Škyťáku, co jsi to udělal?"

,,Zachránil tě před svatbou."

,,Ale proč? Umíš si představit, jak teď máma šílí? Proč jsi to, proboha, udělal?"

,,Jen jsem nechtěl, abys tu zůstala. Nevím, co bych dělal, kdybych tě tu musel navždy nechat. S manželem, pořád jen zavřená v hradu a s povinnostmi. Vždyť to je přeci důvod, proč jsi utekla. Přes to všechno, co jsme prožili, jsem nemohl jen tak nečině přihlížet," řekl jsem a sklonil hlavu k zemi. Merida, ke mně přistoupila blíž a donutila mě se na ni podívat.

,,Škyťáku, cením si to. Nechápu, proč jsi to všechno dělal, potom, co jsem na tebe byla pořád tak hnusná. Ale co teď budeme dělat?"

,,To mám vymyšlený. Všem řekneme, že se budeme brát u nás na Blpu, takže nikdo nepřijede. A ty si mě nevezmeš... ze svých důvodů," řekl jsem už trochu šeptem, ale Merida mě i přesto slyšela.

,,Co tím myslíš?" zeptala se mě a o kousek ustoupila. Asi pochopila, že jsem narážel na její rozhovor s Elinor.

,,To je jedno, prostě jim to takhle běž říct a já půjdu."

,,Dobře," řekla Merida a otočila se k odchodu. ,,Mimochodem, děkuji ti za to. Je to to nejkrásnější, co pro mě někdo udělal. Miluji tě," řekla a odběhla zpět na pódium. Jen jsem se usmál a koukal za ní. Až když se mi ztratila z dohledu, jsem si uvědomil, co mi řekla.

,,Řekla, že mě miluje?"