What if was all different?

36. Kapitola

Pohled Lociky

,,Jacku Froste, dlouho jsme se neviděli!" vykřikl Stín s úsměvem na tváři, abychom ho slyšeli přes silný vítr. Bylo na něm jasně vidět, jak si užívá naši pozornost a strach.

,,Ty si tedy umíš zařídit příchod. To se musí nechat," řekl Jack a šel pomalu k němu, aby ho zabavil. My ostatní jsme začali připravovat náš plán, který jsme vymysleli ještě na hradě. Stačilo jen, aby Stín nedával pozor, a pak už záviselo jen na rychlosti přípravy. Merida přiběhla ke mně a pomohla mi rozdělat můj cop a Škyťák doběhl pro Bezzubku. Merida mezitím rozprostřela moje vlasy do tvaru slunce a Bezzubku jsme jimi přikryly. Bezzubka potom zalehl konečky vlasů a tím jsme vytvořili takovou bublinu. Poslední, co bylo třeba udělat, bylo pokrýt vlasy práškem od Severa. Merida vzala váček a trochu prášku mi vysypala na hlavu. Já už jsem jen zatřepala hlavou a zlatavý prášek se roznesl po celých vlasech.

,,Jsme hotovi," zašeptal Škyťák k Jackovi, ale on ho na tu dálku neslyšel. Museli jsme prostě počkat, až Stínovi prasknou nervy a zaútočí na nás. Škyťák a Merida se běželi schovat za Bezzubkou a také se schovali pod vlasy. Já jsem Škyťákovi ještě ve spěchu zaklepala na rameno a když se otočil, podala jsem mu Pascala a on si ho strčil pod vestu.

,,Jak jsi to vůbec Locice mohl udělat?" vykřikl k němu Jack plný vzteku.

,,Milý Jacku, já jsem Stín. Bubák. Toho sis nikdy nevšiml? Já způsobuji strach, úzkost, deprese. A čeho se dívky v takovém věku nejvíce bojí? Řeknu to takhle. Locika na tom byla ještě dobře, když jsem s ní skončil."

,,Ty hajzle!" zařval Jack a vystřelil k němu smršť ledových střepů. Stín se jim ale stihl ubránit a dal pokyn běsům, aby na nás zaútočili. V ten moment se Jack otočil a letěl zpět k nám. Rychle proletěl mezi prameny mých vlasů a začal čarovat. Několika rychlými pohyby hole rozpoutal silný vítr a mé vlasy se pod nátlakem vznesly. Díky tomu, že na jejich konečcích ležel Bezzubka, se vytvořila obrovská bublina pokrytá zlatým práškem.

,,Už letí!" vykřikla Merida, aby nás upozornila, a my všichni doufali, že to bude fungovat. Přes zeď z vlasů jsem uviděla běsy jen pár metrů od nás. Rychle jsem zavřela oči a čekala na nejhorší, ale nic se nestalo. Oči jsem zase otevřela a uviděla běsy, kteří se po styku s vlasy jen rozplynuli v prach.

,,Funguje to!" vykřikli Merida a Škyťák současně a začali se radovat. Ze všech stran k nám přilétali a snažili se dostat přes vlasy, ale všechny jejich pokusy byly marné. Poprvé jsme při boji se Stínem měli pocit, že vyhrajeme. I Jack vypadal šťastně. Tento plán se Škyťákem vymýšleli několik dlouhých večerů a teď měli konečně možnost ho zrealizovat.

,,Podívejte, už jich není ani polovina," řekl Škyťák a ukázal na Měsíc, který už byl úplně odkrytý a svítil nám. Místo zle plápolajících očí běsů jsme na nebi viděli krásné hvězdy odhalující nám, kolik ještě máme před sebou práce. Potom, co jsme vydrželi další salvu náletů, jsme se rozpustili každý svým směrem. Merida nám ještě dala trochu svého prášku, kterým jsme pokryly naše zbraně, a začali jsme útočit na běsy. Škyťák s Bezzubkou to čistili ze vzduchu. Bezzubka ohněm a Škyťák ostřím svého meče. Merida střílela šípy po běsech, kteří se snažili útočit na Škyťáka zezadu a já s Jackem jsme si navzájem kryli záda. Jack po nich střílel špičaté krystaly z ledu a já je na blízko probodávala svou dýkou. Byli jsme opravdu skvělý tým.

,,Pozor za tebou," upozornil mě Jack, který měl také moc práce. Rychle jsem se otočila a hleděla jsem do planoucích očí jednoho běsa, který už byl skoro u mě. Stačila jsem jen natáhnout před sebe ruku s dýkou a bodla běsa, který mi málem vlétl do hlavy. Než jsem si ale stihla všimnout dalšího běsa, už vrazil do Jacka a odhodil ho stranou. On se ale naštěstí hned vzchopil a uviděl Stína, který k němu stál zády.

,,Jacku, ty si nedáš pokoj. Sotva už tě jednou mám v hrsti, hned mi to zase pokazíš."

,,Co se na to dá říct. Prostě bojuji za správnou věc." Jack vystřelil proti Stínovi další ledovou střelu, ale on se jí vyhnul a poštval proti Jackovi několik svých běsů.

,,Správnou věc? Jacku, myslíš, že ochráníš děti těmihle hrami? Kolikrát už se dětem na tvém ledu něco stalo? Neříkej, že si nikdy žádné dítě kvůli tobě neublížilo." Chtěla jsem Jackovi pomoci, ale měla jsem co dělat, abych se sama ubránila.

,,Rozhodně lepší než jim namlouvat, že by se měly všeho bát," vykřikl Jack zadýchaně a nepřestával útočit.

,,Takže to nepopíráš." Poslední běs zmizel. Kolem mě už bylo také jen pár a ve vzduchu jich rychle ubývalo. Teď už to bylo jen mezi Jackem a Stínem. Jack popadal dech, ale Stín na nic nečekal a zavalil Jacka smrští černého písku. Jack se z ní naštěstí rychle vyhrabal a střílel po Stínovi jednu střelu za druhou, ale on se jim všem úspěšně vyhýbal. Pak ale začal útočit Stín. Svým prachem sice Jackovi moc neublížil, ale Jack už byl hodně unavený a schytával do těla jednu střelu za druhou. Najednou ale Stín soustředil všechnu svou energii do jedné střely, která zasáhla Jacka do hlavy a on omdlel.

,,Jacku!" Vykřikla jsem, ale on mě ani nemohl slyšet. Ležel tam úplně bezvládně a neměl tušení, že si Stín připravuje svou konečnou střelu, která měla Jacka navždy vymazat. Velká černá špička ve tvaru ostří šípu, o které mi Jack kdysi vyprávěl, že zabila Sandyho. Právě teď s ní Stín chtěl zabít Jacka. Svou dýku jsem hodila po posledním běsu, který ke mně letěl, a rozběhla jsem se za Jackem. Ve spěchu jsem zakopla o trs trávy a málem jsem spadla na zem, ale ustála jsem to a běžela dál. Byla jsem od nich jen kousek, když Stín vystřelil. Ještě více jsem zrychlila a v posledním momentu jsem skočila do rány. S tvrdým dopadem jsem skončila na zemi a cítila na hrudi, jak mě strach uvnitř požírá. Ještě jsem naposledy uviděla Stína. Se zmatením mě sledoval a pak beze slova zmizel. Ztěžka se mi dýchalo a viděla jsem rozmazaně. Poslední, co si pamatuji, je tlumený Meridin křik, který se ozýval z velké dálky. Potom jsem upadla do hlubokého spánku.

Pohled Meridy

,,Lociko, co je?!" křičela jsem na ni, ale ona najednou omdlela. Rozběhla jsem se k ní a Škyťák s Bezzubkou letěli hned nade mnou. Když jsem přiběhla k dvěma ležícím tělům, padla jsem na kolena a uviděla, jak se Locičiny vlasy začaly od konečků zbarvovat do temně černé. Jack na tom také nevypadal nejlíp.

,,Škyťáku, vezmi Jacka. Já vezmu Lociku. Musíme je odtud dostat," zavolala jsem na Škyťáka, který s Bezzubkou právě přistál na zemi.

,,Zbláznila ses? Vždyť ho neunesu," namítal, ale já ho jen spražila pohledem.

,,Okamžitě ho vezmi, ať odtud můžeme vypadnout. Přehoď si jeho ruku přes ramena a on už se probudí," křikla jsem na něj a to samé jsem udělala s Locikou. Škyťák ještě chvíli něco namítal, ale pak už to konečně udělal. Oba se nám podařilo dostat do sedla a zmizet, než se objevili další běsové.