What if was all different?

19. Kapitola

Pohled Jacka Frosta

,,Ahoj," řekl jsem a podíval se své sestře do očí. ,,Ty si mě pamatuješ?" místo odpovědi na mě ale jen zírala s otevřenou pusou.

,,Nikdy jsem nepřestala doufat, že se vrátíš," řekla s úsměvem a silně mě objala. Nejdřív mě to zaskočilo, ale pak jsem upustil svou hůl a také ji objal. ,,A kdo je tohle?" zeptala se, když se odtáhla a zpozorovala mé přátele.

,,Tohle je Locika, moje přítelkyně, a tohle jsou Merida a Škyťák," představil jsem je a oni na oplátku mé sestře zamávali.

,,Těší mě, já jsem Mary," řekla sestřička a obrátila se zpět na mě. ,,Ale jak je možné, že jsi přežil a ani nevypadáš, že bys zestárl." Chtěl jsem jí o všem říct, ale ze dveří vyletěli dva kluci. Když mě ale uviděli, zastavili se a podívali se mi do očí.

,,Mami, kdo je to?" zeptal se starší z nich. Mohlo mu být tak osm a tomu druhému asi šest.

,,To je váš strýček. Pamatujete si přeci, jak jsem vám o něm vyprávěla, že?"

,,Jo, zahraješ si s námi na honěnou?" zeptal se mladší.

,,Možná za chvíli. Jak se jmenujete, kluci?"

,,Já jsem Toby a brácha je Billy," odpověděl starší, bouchl Billyho do ramene a utíkal pryč. Billy se za ním rychle rozběhl a snažil se ho chytit.

,,Nechoďte daleko!" zavolala za nimi Mary. ,,Pojďte dovnitř, uvařím čaj a pak mi všechno povíte."

Pohled Lociky

,,Když jsi umřel, okamžitě jsem běžela říct to mamce a ta řekla všem mužům z vesnice, aby jí pomohli tě najít, ale nepodařilo se jim to. Na jaře, když led roztál, to zkusili znovu, ale tvoje tělo nikdy nenašli. Mamka s každým dnem ztrácela naději a všechen ten zármutek ji zabil. Já šla bydlet k tetě, ale nikdy jsem nepřestala doufat, že se vrátíš. A vyplatilo se to. A co jsi vlastně dělal ty?" zeptala se Mary a upila ze svého šálku s čajem. Seděli jsme všichni kolem kulatého stolu ve světnici a oheň v krbu potichu praskal.

,,Stal jsem se kouzelnou bytostí. Každou zimu jsem dětem přinášel zimní radovánky. Pak se ale všechno nějak zašmodrchalo a já potkal Lociku, Meridu a Škyťáka a spolu teď cestujeme po světě."

,,Tak to vám závidím. Mám ty dva uličníky ráda, ale někdy bych chtěla být s manželem na chvíli sama a užívat si klid."

,,A co kdybychom vám Tobyho a Billyho dneska pohlídali?" zeptala jsem se. ,,Stejně teď nemáme nikam namířeno a mohlo by to být fajn."

,,To by bylo úžasné, ale bohužel je můj manžel tento týden pryč. Ale jestli budete chtít, kdykoli jindy se můžete zastavit. Už ani nepamatuji, kdy jsme měli chvilku pro sebe. Manžel je totiž mlynář, takže to vyžaduje spoustu času a domů chodí unav..." Mary najednou přerušila hlasitá rána, kterou následovaly dvě další.

,,Co se děje?" zeptal se Škyťák a podíval se z okna, protože byl nejblíž. ,,Jacku?" upozornil ho, ale to už Jack vybíhal s holí ze dveří. Pak se ale vrátil a podíval se na nás.

,,Stín je tady, jdeme," rozhodl a vyšel ze dveří. Škyťák se za ním rozběhl a já, Merida i Mary za ním. Venku jsme uviděli tmavé čáry nad korunami stromů a pár poletujících běsů.

,,Kluci, běžte dovnitř!" vykřikla Mary na své syny, kteří se při pohledu na nebe okamžitě rozběhli k domovu.

,,Škyťáku, jdi pro Bezzubku a přiveď ho sem," rozkázal Jack a Škyťák utekl za drakem mezi stromy. Trvalo jen pár minut, než Bezzubka přišel připravený k boji.

,,Co to je? A co se to děje?" zeptala se Mary a ukazovala na Bezzubku a oblohu.

,,Locika ti všechno vysvětlí," řekl Jack a pomohl Meridě nasednout do sedla.

,,Počkej, jak to myslíš?" zeptala jsem se ho.

,,Zůstaneš tady."

,,Ale já chci letět s vámi. Chci bojovat se Stínem."

,,Promiň, ale nedopustím, aby se ti něco stalo," řekl Jack a i s Bezzubkou se vznesli do vzduchu a v okamžiku byli pryč. Mary mě po chvíli pohladila po rameni.

,,Neboj, on se vrátí. Vždycky se vrátí."

Pohled Meridy

,,Připravte se, za chvíli jsme tam!" zavolal Škyťák na mě a na Jacka a zkontroloval svůj meč u opasku. Já si mezitím vzala svůj luk a do něj založila šíp. Vletěli jsme do temného mraku, který plul těsně nad zemí. Bezzubka přistál na louce uprostřed lesa.

,,To je mi tedy přivítání," zasmál se Stín obklopený běsy. Kroužili kolem něj a z nozder jim šel kouř. Opatrně jsme slezli z Bezzubky a zamířili na Stína. Sotva jsme na něj viděli, protože byla tma jako v noci.

,,Nikdo tě tu nevítá," řekl Jack a vystřelil ke Stínovi kus ledu, který by ho trefil do hlavy, ale uhnul. Já vystřelila šíp a z jednoho běsa zbyla jen hromádka písku.

,,Tak vy takhle, jo? No uvidíme," zasmál se znovu Stín a vystřelil po nás všech ránu písku. Jack ji obletěl a vrazil Stínovi pěstí. Já jí stihla uhnout a Škyťák ji rozsekl mečem. Spousta běsů se teď na nás řítilo jako lavina. Vzala jsem si proto tři šípy a všechny je potřela zlatým práškem od Severa. Nasadila jsem je do tětivy a vystřelila je všechny najednou. Všechny tři šípy letěly vzduchem a probodávaly desítky běsů, kteří se nato hned rozplynuli.

,,To bylo něco!" vykřikl Škyťák při pohledu na šípy, které vyletěly tak vysoko, že se obrátily, začaly padat k zemi a probodávaly další běsy. ,,Nemohl bych si taky trochu půjčit?"

,,Jasně," řekla jsem, prášek si nanesla na ruku a opatrně přejela dlaní po meči. Celý teď jenom zářil. ,,Pozor!" varovala jsem Škyťáka, ale on se jen stačil máchnout mečem a asi šest běsů bylo najednou pryč.

,,Páni! Jdeme!" zavolal Škyťák a zaútočil na další běsy. Potřela jsem dlaní další šípy, protože mi ještě trochu prášku zbylo na dlani a vystřelila na skupinu běsů, kteří ke mně běželi za sebou, takže po pár vteřinách po nich zbyl jen tmavý písek. Podívala jsem se za sebe, abych zjistila, jak je na tom Jack, ale pravda byla, že prohrával. Bojoval teď se Stínem na pěsti, protože upustil svou hůl. Rychle jsem k ní přiběhla a chtěla vystřelit po Stínovi, který se zrovna skláněl nad Jackem, aby mu udělil poslední ránu, ale hůl nic neudělala. Pak jsem si v tom spěchu vzpomněla, že ji může ovládat jen Jack, tak jsem rychle vytáhla další šíp a celou špičku jsem strčila do váčku s práškem. Rychle jsem ho nasadila a vystřelila, ale Stín se na něj ani nepodíval a nastavil před sebe ruku, do které se šíp zapíchl. Potom se na mě pomalu otočil s úsměvem.

,,Tady nám někdo zlobí," zasmál se, vytrhl šíp ze své dlaně a vystřelil ke mně ránu temnou jako noc, která mi vyrazila luk z rukou a zahodila ho někam pryč. Snažila jsem se ho ve tmě najít, ale ze všech stran ke mně přicházeli další běsové. Stín se jen pousmál a vrátil se k Jackovi.

,,A teď mi pověz, kde je Locika."