What if was all different?

30. Kapitola

Pohled Lociky

,,Dobré ráno," zašeptal Jack, když jsem otevřela oči a promnula si je.

,,Dobré ráno," odpověděla jsem mu s úsměvem a nechala se obejmout jeho příjemně studenými pažemi. Leželi jsme spolu v manželské posteli s nebesy v pokoji, který jsme před pár dny dostali. Potom, co všechno se stalo, jsme se rozhodli, že pár dní zůstaneme na hradě a po neurčité době se vydáme zase dál. ,,Včera večer to bylo krásné," zašeptala jsem a víc se k němu přitiskla.

,,Líbilo se ti to?" zeptal se se smíchem, ale jeho oči se nemohly dočkat odpovědi.

,,Jo. Nejdřív jsem se bála, kvůli tomu se Stínem, ale pak jsem pochopila, že nemám čeho, když jsem s tebou."

,,Takže jsem byl lepší než Stín?"

,,Nech toho," řekla jsem se smíchem a rozcuchala ho ve vlasech. ,,Měli bychom jít, budou nás hledat."

,,Ještě ne, nevstávej," žadonil Jack, ale to už jsem odhrnovala peřinu a vstala z postele.

,,Pojď, jinak přijdeme pozdě na snídani." Přehodila jsem si přes sebe chlupatou kožešinu a obula si boty. Kamenitá podlaha na hradě nebyla nic příjemného pro bosá chodidla.

,,Ale já nemusím jíst."

,,Tak si tu zůstaň." Vyplázla jsem na Jacka jazyk a odešla jsem z pokoje. Cestou do kuchyně jsem potkala Škyťáka. Někam hrozně spěchal.

,,Kam běžíš?" zavolala jsem za ním, ale už mě neslyšel. Rozběhla jsem se za ním na nádvoří, kde se zastavil vedle Meridy a několika lidí ze služebnictva.

,,Co se to děje?" zeptala se Merida své matky, když ji našla u otevřené brány.

,,Merido, já nechtěla. Nevím, jak je to možné," řekla Elinor a ustoupila na stranu, abychom i já a Škyťák viděli, kdo stojí venku. Stálo tam spoustu mužů, každý oblečený v jedné ze tří barev. Modré, žluté a zelené.

,,Kdo to je?" zeptala jsem se Elinor s obavami, že jim třeba přišli vyhlásit válku. ,,Bojovníci?"

,,Ne, ženiši."

,,Cože?" nechápala jsem.

,,Přijeli se utkat o Meridinu ruku."

,,Jak to, že za to nemůžeš, mami? Někdo jim snad musel napsat," nechápala Merida a ptala se své matky, když jsme se sešli v jídelně. Já a Škyťák jsme ještě snídali, Jack jen seděl a poslouchal a Merida s Elinor přecházely po místnosti a hádaly se. Zase.

,,Ano, napsala jsem dopisy, ale neposlala jsem je. Bylo to těsně předtím, než jsem snědla ten koláček."

,,Tak kdo je tedy poslal?" zeptala se Merida.

,,Promiňte, má paní," ozval se tichý hlas a pak jsme uviděli přicházet Maudie. ,,Za to nejspíš můžu já."

,,O čem to mluvíš, Maudie?"

,,Ten večer, jsem slyšela z vaší ložnice rámus. Běžela jsem vás zkontrolovat, ale v pokoji byl jen pan král. Řekl mi, ať uklidím a jdu pryč. Na zemi pod psacím stolem jsem našla tři dopisy, na kterých už byly napsané adresy, tak jsem je poslala. Omlouvám se."

,,Maudie, neomlouvej se. Je to moje chyba," řekla Elinor a poslala Maudie pryč z jídelny. ,,Merido, udělám, co se dá, aby lordové odjeli, ale nejsem si jistá, že budou souhlasit."

,,To je dobrý," řekla Merida, načež jsme se na ni všichni s překvapením podívali.

,,Cože? Co tím myslíš?" zeptala se Elinor a přišla k ní blíž.

,,Stejně to jednou musí přijít. Našla jsi mi ženichy, kteří o mně stojí. Kdo ví, jestli by někdo přijel napotřetí."

,,Ty se chceš vdávat?" zeptal se Škyťák a vstal ze své židle. ,,Jen tak se vzdáš toho, co jsme spolu prožili, abys tu navždy zůstala?"

,,Copak mám na výběr?"

,,Ano, něco s tím uděláme. Řekneme jim, že jsme si to rozmysleli nebo že jsi se ztratila."

,,Škyťáku, ne. Celý život utíkat nemůžu."

,,Kdo říká, že celý život?"

,,Copak myslíš, že můj vysněný muž bude ten první, na koho narazím?" zeptala se Merida se zvýšeným hlasem a rozhodila rukama.

,,Ty bys radši kluka, který vyhraje soutěž?"

,,Ale já si nevybírám, Škyťáku," řekla Merida a odešla z místnosti. Elinor šla zatím přivítat hosty a oznámit jim, že budou soutěžit o Meridinu ruku. Vstala jsem ze svého místa a šla za Škyťákem. Vypadal sklesle a trochu i naštvaně. Nedivila jsem se mu.

,,Snažil ses, ale vidíš, že Merida má svou hlavu," řekla jsem a položila mu ruku na rameno. On se na mě otočil s tím pohledem, kdy vám nic nestojí v cestě.

,,Budu soutěžit."

Pohled Škyťáka

,,Škyťáku, ty nemůžeš soutěžit," snažila se mě už poněkolikáté přemluvit Locika. ,,Ani jsi nedostal pozvánku."

,,Nějaký budoucí král, který přišel žádat budoucí královnu o ruku přece nepotřebuje pozvánku."

,,Merida možná je budoucí královna, ale ty rozhodně nejsi budoucí král. Jsi budoucí náčelník vikingů."

,,I tak jednou budu vládnout, tak nevidím problém, proč by si mě nemohla vzít."

,,Protože je princezna," začal Jack. ,,Princezny si neberou vikingy. A i kdybys soutěžit mohl, Elinor by tě nenechala."

,,Proč by ne?"

,,No vždyť víš. Tihle nápadníci už zažili nějaké bitvy, mají zkušenosti se zbraněmi a vládnutím, zatímco vikingové jsou podle všech království... barbaři."

,,Já nejsem barbar," ohradil jsem se a otočil se k nim zády.

,,Neříkám, že jo, ale jde o to, že vikingové nesoutěží o ruku princezny."

,,A co kdybych nebyl viking?" dostal jsem nápad a otočil jsem se na ně zpátky. Oba se snažili pochopit, co jsem právě řekl. ,,Kdybych se oblékl jako princ, vydával se za prince a vyhrál bych, Merida by si mě nemohla vzít, protože jsem viking."

,,Škyťáku, to nezvládneš," začala uvažovat Locika. ,,Soutěž bude probíhat tři dny. Myslíš, že Meridě nebude divné, že se nebudeš dívat? A co kdybyste spolu měli promluvit? I kdybys měl dobrou masku, pozná tě podle hlasu."

,,Tak se z toho prostě nějak vykroutím. Ještě to domyslím, ale teď musím na nádvoří. Budou říkat, v čem se bude soutěžit," řekl jsem a vydal jsem se na nádvoří. Stále tam stála vojska všech tří rodů a očekávali příchod Elinor.

,,Slyšte, naši drazí lordi," uslyšeli jsme všichni mluvit Elinor z malého pódia v rohu nádvoří. ,,Jste tu, abyste se utkali o ruku naší princezny. Soutěž vašich prvorozených synů bude probíhat ve třech disciplínách. Běhu, souboji a lukostřelbě, kterou vybrala sama princezna. Ten nejlepší z vás bude tradičně odměněn rukou naší princezny a vládou nad královstvím. Nechť hry započnou!" Všichni začali jásat a služebnictvo se dalo do příprav her. Mezi lidmi jsem zahlédl i prince ze tří klanů. Nebude lehké je porazit.