What if was all different?

47. Kapitola

Pohled Meridy

,,Děkujeme za pozvání, vaše výsosti," poděkovali jsme se Škyťákem, když jsme druhého dne ráno dojedli snídani v královské zahradě. Seděli jsme kolem kulatého stolu v malém altánku natřeném na bílo. Všude kolem nás rostly a voněly květiny a vytvářely příjemnou atmosféru.

,,Nemáte zač. Pro přátele naší dcery cokoli," řekla královna Arianna s milým úsměvem. ,,A jak dlouho se už vlastně znáte?"

,,Poznali jsme se minulý rok na podzim," začal vyprávět Jack. ,,Nejdřív jsme se potkali my s Locikou a Merida se Škyťákem a pak všichni zároveň."

,,No, ne tak úplně," doplnil ho Škyťák.

,,Jo, je to vtipná historka. Já s Locikou jsme si mysleli, že to jsou lupiči, tak jsme na ně zaútočili."

,,Opravdu?" zeptala se s udivením královna.

,,Ano, mami," řekla Locika a pokračovala ve vypravování. ,,Báli jsme se, že nám něco udělají, tak jsem Škyťáka praštila po hlavě a on omdlel."

,,Vážně? Slyšíš to, Fredericu?" zeptala se královna svého manžela.

,,Ano, drahá," odpověděl jí a tvářil se zamyšleně.

,,Ale potom jsme se stali přáteli a cestovali společně," řekla Locika vesela a neuvědomovala si, že její rodiče si spolu vyměňují pohledy, jakoby o něčem mluvili jen v myšlenkách. ,,A pak jsme potkali Stína."

,,Stína?" vyhrkli oba dva najednou.

,,Jo, on přináší zlé sny," začal vysvětlovat Škyťák. ,,Jack s ním bojoval ve věži, ale prohrál a málem umřel, ale my ho zachránili."

,,Slyšíš to?" zeptala se znovu Arianna, ale než král stihl odpovědět, Škyťák povídal dál.

,,A pak jsme s ním bojovali znovu a Stín ovládl Jackovi myšlenky a on proti nám pak bojoval. A potom zase, to bylo tehdy, jak ublížil Locice..."

,,Cože?" zeptal se okamžitě král Lociky. Jenže Škyťák ještě neskončil.

,,A pak jsme bojovali s drakem na Blpu. A potom ve Skotsku s tím medvědem..."

,,Škyťáku..." chtěla jsem ho zastavit, ale on si mě nevšímal.

,,A nakonec jsme zase bojovali se Stínem a on málem zabil Lociku."

,,Škyťáku!" vykřikli jsme na něj s Jackem současně. Škyťák okamžitě přestal mluvit a nechápavě se na nás podíval. Až když si všiml pohledů, kterými Arianna a Frederic sledovali Lociku, uvědomil si, co všechno řekl.

,,To zní jako spousta nebezpečí."

,,No... ano," přiznala Locika se skloněným pohledem k zemi.

,,A my s maminkou nestrpíme, aby se ti zase něco stalo."

,,Počkej, co tím myslíš?" zeptala se a zvedla k němu oči.

,,Lociko, nedáváš nám na vybranou. Budeme tě muset zavřít v paláci."

,,Cože?"

,,Pro tvoje vlastní bezpečí."

,,A před čím?"

,,No před Stínem, ať už je to kdokoli."

,,Tati, ale Stín se může objevit, kde jenom chce. V paláci budu stejně v bezpečí jako kdekoli jinde."

,,Ale tady budeš alespoň pod dozorem stráží."

,,Mami, to nemůžete," obrátila se na Ariannu.