What if was all different?

23. Kapitola

Pohled Meridy

,,Země!" vykřikl najednou Škyťák. Před námi se objevila pláž pokrytá kamením a vysoká kamenná hora. Slétli jsme s Bezzubkou dolů až k hladině mořské vody a dali pokyn ostatním na lodi, ať se připraví. Jack vzlétl do vzduchu, aby se porozhlédl kolem. Bezzubka pokračoval v letu a loď plula za námi. Už jsme byli skoro u břehu, ale náhle bylo do vzduchu vystřeleno několik kamenů, které narazily do skály a udělaly do nich několik děr. Vysoký muž přišel k nejbližší z nich a dal pokyn, aby do ní vikingové střelili zapálenou kouli slámy. Ta proletěla dírou a odhalila stovky draků schovaných v jeskyni. V ten moment muž vběhl do jeskyně a útočil na draky, jenže ti kolem něj jen proletěli ven z jeskyně pryč.

,,Stát! Na pevninu!" vykřikl Škyťák a sesedl z Bezzubky na pláži. Ostatní z lodi rychle vyskákali a šli k nám. Škyťák začal rozdávat úkoly. ,,Lociko a Tlamoune, půjdete za vikingy a až se objeví ten velký drak, řeknete jim, ať po něm střílí vším, co mají. Jacku, pro tebe to platí taky. Vy ostatní, nažeňte sem nějaké draky a já vás s nimi naučím létat, abyste mohli bojovat ze vzduchu."

,,Jasně!" vykřikli všichni a začali dělat, co jim Škyťák řekl. Jen já tam s ním zůstala a čekala na svou roli v jeho plánu.

,,Merido, potřebuji, abys zkontrolovala, že v jeskyni nezůstane žádný drak. Nechci, aby nikdo nedoplatil na to, co se stane."

,,Ale vždyť já s draky neumím mluvit ani nic takového. Co když na mě zaútočí?"

,,Nezaútočí, věř mi. A navíc máš svůj luk. Vážně tě tam potřebuji a nechci, aby se ti tady venku něco stalo. Až to tam vevnitř zkontroluješ, přijď k lodím vikingů a zůstaň s Locikou, ano?"

,,Dobře," řekla jsem a rozběhla se po pobřeží ke skále. Najednou se ozvala ohlušující rána rozpadající se hory a z ní vylezl obrovský drak. Všichni vikingové začali utíkat dál od skály a střílet po drakovi z pár katapultů, které ovšem drak v okamžiku spálil.

Locika křičela na pár mužů, aby stříleli dál, ale ti odmítli a běželi se schovat k lodím. Ty ale také podlehly plamenům. Locika s Tlamounem proto vzali sekery a přetrhávali jeden provaz zbývajících katapultů za druhým. Do nebe se vzneslo pět draků se Škyťákem, jeho přáteli a Jack a začali útočit na draka ohněm i ledem. Jen já tam stála a koukala na tu podívanou. Pak jsem se rychle rozběhla k jeskyni. Před jejím vchodem jsem sebrala kus dřeva z katapultu a zapálila ho o hořící uhlík.

Potichu jsem procházela temnou jeskyní a svítila si pochodní na cestu, když najednou jsem uslyšela dračí řev. Rozběhla jsem se tím směrem a přišla k drakovi, kterému na křídlo spadl kus kamene. Položila jsem pochodeň na zem a pomalu přišla k drakovi. Nejdřív na mě řval, ale pak se uklidnil, když jsem mu položila dlaň na hlavu mezi nozdry. Otočila jsem se ke kameni a ramenem do něj strčila, aby se pohnul, ale nic se nestalo. Zatlačila jsem ještě jednou a pořádně a kámen osvobodil draka a skutálel se dál jeskyní do tmy. Drak ke mně přišel blíž a hlavou do mě radostně strčil.

,,Svezeš mě?" zeptala jsem se ho s úsměvem a pohladila ho.

Pohled Škyťáka

,,Nepřestávejte střílet!" vykřikl jsem na ostatní a dal Bezzubkovi pokyn, ať vystřelí další oheň. Draka zavalila další palba ohně, ale pálil po nás dál, jako kdyby mu to nic neudělalo.

,,Tohle nemá cenu, Škyťáku! Takhle ho neporazíme," vykřikl Jack, když přiletěl ke mně. ,,Podívej, má křídla! Co kdybychom ho dostali do vzduchu?"

,,Dobrý nápad. Všichni palte na křídla!" vykřikl jsem k ostatním a vystřelil. Ostatní udělali to samé a odletěli do bezpečné vzdálenosti, protože se drak připravil k letu. Jednou máchl svými popálenými křídly a byl vysoko na nebi. Já s Bezzubkou a Jack jsme letěli hned za ním. Útočili jsme na něj z obou stran, ale stále to nebylo nic platné. Najednou se drak rozmáchl ocasem. Bezzubka se mu s obtížemi vyhnul, ale Jacka trefil do hlavy. Začal padat rychlostí blesku k zemi. Jack sice držel svou hůl, ale padal tak rychle, že nevěděl, kde je nahoře a kde dole. Už byl skoro u země, když ho chytila Merida na drakovi.

,,Dokázala to," řekl jsem a podíval se nenávistně na draka. ,,Teď je to na nás bráško. Letíme!" vykřikl jsem a Bezzubka zařval do nebe pokrytého tmavými mraky. Pobídl jsem Bezzubku a schovali jsme se spolu před drakem do mraků. Nemohl nás najít a to byla naše šance. Pálili jsme po něm jednu ránu za druhou, ale drak kolem sebe všechno zapálil a Bezzubkovi začal hořet jeho ocas.

,,Tak jo. Teď nebo nikdy!" vykřikl jsem a navedl Bezzubku, aby letěl před drakem k pevnině. Drak už po nás ani nepálil, ale nebezpečně se přibližoval. To byla naše šance. ,,Teď!" vykřikl jsem, Bezzubka se otočil a plivl mu do otevřené tlamy oheň, ve které drak už začal vytvářet plyn. Drakovi vzplály křídla a dopadl na zem v ohnivém výbuchu. S Bezzubkou jsme kličkovali kolem výběžků na jeho zádech, ale vrazili jsme do drakova ocasu a já upadl do bezvědomí.

Pohled Lociky

,,Ne!" vykřikla jsem, když jsem uviděla Škyťáka padat k zemi. Z oblohy padal popel a vytvořil hustou mlhu. Bloudila jsem v ní a narazila na Meridu a Jacka. ,,Kde je Škyťák?"

,,Nevím, jdeme ho hledat," řekl Jack a vzal mě za ruku. V dálce jsme uviděli siluetu muže.

,,Synáčku, je to moje vina," řekl muž a padl k zemi. Se Škyťákovými přáteli a několika dalšími vikingy jsme přišli k němu a ležícímu Bezzubkovi. Pak se ale Bezzubka probral. ,,Bezzubko, promiň mi to," řekl Škyťákův táta roztřepeným hlasem. Bezzubka jako kdyby přikývl, mávl křídly a odhalil Škyťákovo bezvládné tělo. Kliďas k němu přiběhl a přiložil hlavu k jeho hrudi. ,,On žije! Zachránil jsi mu život!" vykřikl a všichni se začali radovat.

,,Jo!" Křičeli všichni přes sebe.

,,Díky, zachránil jsi mi syna," řekl Kliďas a pohladil Bezzubku. Z davu k němu přistoupil Tlamoun.

,,No, alespoň většinu z něj," řekl a Kliďas se na něj naštvaně podíval. Jack přiletěl blíž a když uviděl Škyťáka, zděsil se.

,,Lociko, pojď sem," řekl, aniž by od něj odvrátil zrak. Přišla jsem blíž a uviděla, že Škyťák v boji přišel o nohu. ,,Dokážeš s tím něco udělat?" zeptal se mě nejistě.

,,To nevím. Nic podobného jsem ještě neuzdravovala."

,,Co to říkáš?" zeptal se mě najednou Kliďas.

,,Možná bych dokázala Škyťákovi vrátit nohu. Jestli mě tedy necháte."

,,Ale já už se pustil do návrhů, jak bude ta náhradní vypadat a z čeho ji uděl..." začal Tlamoun, ale Kliďas ho přerušil.

,,Udělej, co budeš moct," řekl a položil Škyťáka na zem. S Meridou jsme obvázaly jeho tělo i nedaleko ležící nohu mými vlasy, já si sedla na zem a začala zpívat.

,,Kvítku, hvězdo má,
sílu probouzej.
Zpět nech běžet čas,
co bylo mé, mi dej.

Rány zahoj hned,
osud převracej.
Ztracené zas vrať,
co bylo mé, mi dej.
Na zpět mi dej."