What if was all different?

17. Kapitola

Pohled Meridy

Dalších několik týdnů probíhalo všechno v klidu. Jack každou noc létal se Sandym do světa přinášet sníh a Sandy dětem nechal zdát o sněhových radovánkách. Každé ráno se vzbudily s úsměvem na tváři a po vyhlédnutí z oken se šly koulovat a jezdit na saních. Já se Škyťákem jsme Severovi pomáhali s posledními přípravami na Vánoce, aby mohl poslat sněžné muže na cestu. Sám říkal, že už je moc starý a na další cestu kolem světa si netroufá, dokud bude Stín na svobodě. Bál se hrozící bitvy, která se měla opakovat stejně jako před rokem. Locika většinu dne strávila se Zuběnkou a povídaly si. Chtěla se totiž dozvědět co nejvíce o Jackovi a jeho životě.

,,Ahoj, Sever říkal, že my čtyři a strážci zítra večer spolu oslavíme Vánoce," pověděl mi Škyťák, když se vracel ze Severovi kanceláře.

,,Už večer?"

,,Jo. Nechce to nechat na ráno, aby mohl mluvit se sněžnými muži, jestli všechno proběhlo v klidu. Myslím, že první saně s dárky budou za chvíli odlétat."

,,Aha. Nechceš jít se mnou za Zajdou? Nabídl mi, jestli si s ním nechci dát soutěž. Já s lukem a on s bumerangem."

,,Jo jasně. To si nenechám uniknout," řekl Škyťák a vyrazili jsme za Zajdou ven.

Pohled Lociky

,,Řekl ti Jack někdy, že měl mladší sestru?" zeptala se mě Zuběnka. Ptala jsem se na různé otázky o Jackově životě. Věděla jsem, že po tom, co ho Stín ovládl, bude Jack hodně zdrcený a já chtěla přijít na to, jak mu udělat radost.

,,Když mi po našem setkání vyprávěl, co se mu přihodilo, zmínil se, že jí zachránil život a při tom sám umřel. Nikdy mi o ní ale víc nevyprávěl," řekla jsem a zatahala jsem za pramen svých vlasů. Se Zuběnkou jsme seděly na mé posteli a povídaly si už několikátý den v řadě.

,,To možná proto, že si na ni nepamatuje. Víš, já sbírám zuby, protože jsou v nich ukryty nejdůležitější momenty z životů dětí. Když se k nám Jack připojil, nejspíš našel schránku se svými zuby a vzpomněl si na ten den, kdy umřel. Ale na nic víc. Já sama jsem jeho minulost viděla, ale překvapilo mě, že Jack si na nic jiného nevzpomněl."

,,Takže pro něj byla hodně důležitá?"

,,Nejdůležitější. Měl ji tak rád, že se za ni sám obětoval."

,,Nevíš, kde bych ji našla?"

,,Bohužel už je pár stovek let po smrti."

,,Ale vždyť tady jsme v přítomnosti. Žije v době, ze které jsme já, Merida a Škyťák?" napadlo mě. Kdyby totiž žila, mohli bychom ji navštívit. To by Jackovi určitě spravilo náladu.

,,Vidíš, to mě nenapadlo. Z jakého jsi roku?"

,,Z roku šestnáct set osmdesát devět."

,,Počkej. Když Jack umřel, bylo jí devět, takže teď by jí mělo být třicet devět."

,,Vážně? A nevíš, kde bydlí?"

,,Možná ještě v té vesnici, kde se narodila. Jmenuje se Burgess. V Anglii."

,,Je to jasné. Musím tam Jacka vzít. Kdyby poznal, že na něj jeho sestra věří, dodá mu to sebevědomí. Určitě mu musí hodně chybět."

,,Co kdyby to byl pro něj tvůj dárek k Vánocům?" zeptala se Zuběnka s úsměvem. V ten moment bylo jasno. Jack ode mě dostane výlet za svou sestrou.

Pohled Jacka Frosta

Jako každý den jsem se vrátil na Severní pól úplně zničený. Sice mě bavilo zasypávat města a krajiny sněhem, ale dost mě to vyčerpávalo. Jediná věc, co mě dokázala udržet na nohou, byl Locičin úsměv. Už druhý den jí na rtech hrál nemizející úsměv, který překypoval láskou.

,,Ahoj," pozdravil jsem Lociku, když si mě všimla a přiběhla ke mně.

,,Ahoj," řekla a políbila mě. Po odtažení se na mě stále usmívala. ,,Nemůžu se už dočkat večera."

,,To já taky ne. Jsem zvědavý, jestli dostaneme i něco od Severa."

,,Ty bys byl pořád radši dítě, že?" zeptala se a objala mě. ,,Studíš," řekla a zasmála se.

,,No nediv se. Taky je tam pořádná zima. A navíc jsem Jack Frost," řekl jsem a pustil ji z objetí. ,,Zuběnko, neříkal náhodou Sever, kdy oslavíme ty Vánoce?"

,,Myslím, že říkal v sedm."

,,Tak to už je za chvíli. Nepůjdeme zatím ke globusu tam na něj počkat?"

,,Dobře, jen to půjdu říct Škyťákovi," řekla Locika a vydala se k jeho pokoji.

,,Kde vůbec je?" zeptala se Merida a šla ke schodům do vyššího patra. ,,Celý den jsem ho neviděla."

,,Asi ve dvě mi říkal, že něco potřebuje dodělat ve svém pokoji," řekla Zuběnka a šla s Meridou nahoru. Já zatím počkal na Lociku a Škyťáka. Na oblečení se mu držely dřevěné hobliny a na rukou měl krev.

,,Cos tam dělal?" zeptal jsem se ho a ukázal na hobliny. Jakmile si jich všiml, setřásl je na zem a kapesníkem si utřel krev.

,,Dárek pro Meridu," usmál se a rozběhl se do druhého patra. S Locikou jsme to nechali být a šli jsme za nimi. Sever už tam byl a všichni čekali jen na nás.

,,Takže, chtěl jsem vám popřát veselé Vánoce a dát vám nějaké dárky, které by se vám mohly hodit při boji se Stínem. Mám tušení, že se s ním ještě nejednou setkáte a my strážci u toho nemusíme být, abychom vám pomohli. Nejdřív ty, Merido," řekl Sever a přistoupil k Meridě. ,,Dávám ti toulec šípů, který nikdy nebude prázdný a kouzelný prášek. Když s ním potřeš šíp, všichni běsové zmizí."

,,Děkuji, Severe," řekla Merida a převzala si od něj věci.

,,Lociko, tobě dávám tuto malou dýku, aby ses i ty mohla bránit. Pánev je v tvých rukou sice úžasná zbraň, ale ve skutečném souboji ti moc nepomůže. K ní přidávám tuto mast, kterou pomažeš své vlasy a na pár dní je nebudeš muset umývat a budou vypadat nádherně."

,,To je super. S Meridou jsme se už párkrát pokoušely je umýt v řece, ale moc nám to nešlo," řekla Locika s úsměvem.

,,To byl můj nápad," řekla Zuběnka a přišla blíž k Locice. ,,Ještě bych ti chtěla dát tohle."

,,Co je to?" zeptala se Locika, když jí Zuběnka podávala pár gumiček.

,,Gumičky a sponky do vlasů. To abys je za sebou nemusela pořád tahat. Jestli chceš, tak tě zítra naučím, jak je zavazovat."

,,To by bylo super, díky."

,,Škyťáku, tobě bych chtěl dát tento meč. I když jsi nejmladší, vidím, že jsi stejně odvážný jako ostatní. Věřím, že s ním budeš zacházet moudře a nikdy tě nezklame," řekl Sever a podal Škyťákovi nádherný meč v koženém pouzdru.

,,Moc děkuji, Severe," poděkoval Škyťák a prohlédl si meč.

,,Jacku, pro tebe mám jen důležitou radu. Pojď se mnou," řekl Sever a šel dál od ostatních. Locika mi předtím věnovala úsměv, než se začala bavit s Meridou a Škyťákem. Pomalu jsem přišel k Severovi, který se díval z okna, jakoby vyhlížel nebezpečí. ,,Jacku, nemám pro tebe žádný dárek, ale jen dobrou radu. Musíš ochránit Lociku, ať se stane cokoli. Vidím na vás, že si rozumíte a máte se rádi, ale pamatuj, že na tohle Stín čeká. Jednou zaváháš a přijdeš o ni. Její vlasy jsou kouzelné a Stín by se mohl o něco pokusit. Vím, že je pro tebe důležitá, ale věřím, že ji dokážeš ochránit před Stínem. Stejně jako jsi to už dokázal s tím klukem. Jak že se jmenoval?"

,,Jamie," doplnil jsem ho a vzpomněl si, jak jsem ho zachránil a spolu jsme porazili Stína, ale hned poté na mě zapomněl a přestal věřit. ,,Neboj Severe, udělám, co budu moct, aby se k ní Stín nedostal."

Přeju vám veselé Vánoce, spoustu dárečků, dobrého kapra a tu správnou pohodu.