What if was all different?

21. Kapitola

Pohled Jacka Frosta

,,Lociko! Lociko!" křičel jsem a hledal ji. Létal jsem po lesích už pár hodin a za tu dobu se Měsíc vyhoupl nad mraky. Vyletěl jsem ke špičce vysokého stromu a sedl si na větev. ,,No tak, Měsíčku. Prosím, pomoz mi ji najít," zašeptal jsem do tmy a doufal, že mi Měsíc pomůže.

,,Jacku," uslyšel jsem slabým hlasem z dálky. Rychle jsem slétl na zem a rozhlížel se ve tmě. Najednou jsem za kořenem jednoho stromu uviděl ležet nataženou dlaň.

,,Lociko," řekl jsem do prázdna z části vystrašeně, ale zároveň nadšeně, že jsem ji našel. Rozběhl jsem se přímo k ní, ale pak jsem uviděl pouta a řetězy, kterými byla připoutaná ke stromu. Zvedl jsem její hlavu ze země a položil na svou hruď. V tom se začala probouzet. Nejdříve se objala kolem ramen, protože ležela ve studeném sněhu, a pak se mi podívala do očí.

,,Jacku, leť pryč. Je to... past," řekla potichu a únavou usnula. Já ji ale nehodlal znovu opustit. Položil jsem ji zpátky do sněhu a vzal do rukou řetězy, které se zimou v mých dlaních rozpadly. Chtěl jsem ještě Locice sundat z rukou pouta, ale zpoza jednoho vzdáleného stromu vyšel Stín.

,,To ti to trvalo. A nakonec ses ještě chytil jako myška do pasti," řekl a poslal k nám střelu z písku. Rychle jsem vzal Lociku do náruče a vylétl s ní k obloze, takže nás střela netrefila a narazila do stromu. Stín už nás naštěstí nestihl dohonit a my s Locikou mířili zpátky k Mary do Burgessu.

Pohled Lociky

Probudila jsem se v pokoji v nějakém domě. Posadila jsem se, abych viděla líp, ale přišel Jack a sedl si vedle mě na postel.

,,Jsi v pořádku, to jsem rád," řekl klidným hlasem a prohlížel si každý detail mého obličeje. ,,Měla by sis odpočinout."

,,Jacku, kde to jsem?" zeptala jsem se ho a chtěla vylézt z postele, ale zabolel mě každý další pohyb. Jack mi pomohl si znovu lehnout a všechno mi vysvětlil.

,,Včera v poledne jsme našli mou sestru Mary a pak jsme s Meridou a Škyťákem šli bojovat se Stínem, ale ty jsi tu zůstala. Stín se od Škyťáka pak dozvěděl, kde jsi, a unesl tě. Včera v noci jsem tě našel uprostřed lesa přivázanou řetězy ke stromu ve sněhu. Dostal jsem tě z pout, ale Stín na nás zaútočil. Utekli jsme mu a já tě přivedl zpět k Mary. Vzpomínáš?"

,,No, moc ne. Dej mi chvilku," řekla jsem a zamyslela se. Merida z vedlejšího pokoje křikla na Jacka, tak odešel z pokoje za ní. Chtěla jsem si promnout oči, ale pak jsem uviděla svoje ruce od krve. Dotkla jsem se jedné z ran po noži a sykla bolestí. Pak jsem si na to vzpomněla. Stín mě včera pořezal do krve. To ale nebylo všechno. Probudila jsem se na zemi v obrovské jeskyni se zavěšenými klecemi u stropu. Stín mluvil klidně, ale pak mi začal vyhrožovat a říkat, že nás všechny do jednoho dostane. A já budu první. A potom...

,,To ne..." nezvládla jsem ani dokončit větu a rozplakala jsem se. Vzpomněla jsem si na všechno, co se stalo. I to, na co bych nejradši zapomněla. Seděla jsem s hlavou v dlaních a slzy mi stékaly po prstech.

,,Loci, co se stalo?" zeptal se Jack, když se vrátil do pokoje a s ním i Merida se Škyťákem. Pascal z nočního stolku přelezl na postel a podíval se mi do očí. Opatrně jsem ho zvedla a objala.

,,Copak se stalo?" zeptala se konejšivým hlasem Merida a sedla si na židli vedle postele. Jack si klekl vedle mě na zem a kapesníkem mi utřel slzy.

,,To Stín..."

,,Ano, zbil tě, pořezal nožem a za to draze zaplatí. Najdu ho a ukončím to," řekl Jack bojovně a vstal, aby mohl hned vyrazit, kdyby to bylo nutné.

,,Počkej, Jacku. To není to nejhorší, co mi udělal."

,,Jak to? Pořezal tě! Mohla jsi v tom lese vykrvácet nebo zmrznout. Zaplatí za to, že tě jen tak nechal ležet ve sněhu. Říkám vám a slibuji, že až se mi dostane pod ruku, tak ho..."

,,Jacku, Stín mě znásilnil!" vykřikla jsem, aby přestal mluvit. Všichni se na mě upřeně podívali a nikdo nic dlouho neříkal.

,,Lociko, je mi to tak líto," řekl Jack a silně mě objal. Znovu se mi spustily slzy. ,,Mrzí mě, čím sis musela projít. Neměl jsem tě nechávat samotnou u Mary. Měl jsem jít sám."

,,Ne, Jacku. Měli jsme jít všichni," zašeptala Merida a láskyplně mě pohladila po ruce, kterou jsem objímala Jacka. Usmála jsem se na ni a podívala se i na Škyťáka, který stál kousek od Meridy, ale ani se na ni nepodíval.

,,Promiň, že jsem Stínovi řekl, kde jsi byla. Nevěděl jsem, co dělat, protože jsem se bál. Je mi to líto," řekl Škyťák a zabodl svůj pohled do země.

,,Škyťáku," oslovila jsem ho opatrně a on se na mě podíval se slzami v očích. ,,Nebyla to tvoje chyba. Stín by mě našel tak jako tak. Nedávám ti to za vinu a věřím, že příště budeš silnější."

,,Díky, Lociko," řekl Škyťák a pousmál se.

,,Nechám vás tady holky o samotě. Merido, určitě víš o tamtom se Stínem víc. Nemohla bys Locice říct, jak to chodí nebo tak něco?" zeptal se Jack a chvilkami se zadrhával, aby použil vhodná slova.

,,Jo jasně. Klidně běžte," řekla Merida a Jack se Škyťákem vyšli z pokoje. Merida už chtěla něco říct, ale pak jsme za dveřmi uslyšely Škyťákův hlas.

,,A co znamená znásilnění?"