What if was all different?

32. Kapitola

Pohled Škyťáka

Druhý den ráno jsem zašel do lesa a trénoval souboj s mečem na stromech. Před sebou jsem si místo stromů představoval protivníky a sekal do nich jako divý. Kdyby byli opravdoví, s největší pravděpodobností by mě zavřeli na doživotí za to, jak by byli rozsekaní. Když nad tím teď přemýšlím, asi jsem u toho musel vypadat strašně vtipně. Představa toho, jak se zrovna já snažím získat ruku holky, u které bych normálně neměl nejmenší šanci tím, že sekám mečem do stromů hlava nehlava.

Odpoledne se na louce konala druhá soutěž. Souboj byl rozdělen podle výšky, aby byl spravedlivý, a pak se spolu utkali dva vítězové a dva poražení. Ze včerejška jsem měl jen jeden bod, takže dnes nebo zítra musím vyhrát celou disciplínu. Ve dvě hodiny měl souboj začít a já s lordem Dingwallem jsme se měli utkat první. Pár minut před zahájením, když už jsem stál v ohradě, kde měl probíhat souboj, za mnou přišla Locika.

,,Škyťáku, jsi si jistý, že vyhraješ? Já nevím, ten Dingwall se mi zdá takový vyšinutý. Mohl by ti ublížit."

,,Já si poradím. Stačí mi, abych byl dnes druhý."

,,To ale znamená, že abys měl dost bodů, musíš být zítra první. Navíc v lukostřelbě."

,,Loci, já vím, dnes po hrách budu trénovat, ale teď se musím soustředit na tohle," řekl jsem jí a uslyšel Elinor, která začala mluvit o zahájení druhé soutěže. ,,Už budeme začínat, musím jít."

,,Tak dobře, ale buď opatrný. Hlavně se nezraň vlastním mečem."

,,Díky za radu, ale teď už vážně běž," řekl jsem jí a poupravil jsem si masku, abych zkusil, jestli mi na obličeji pevně drží. Pak jsem vzal do rukou svůj meč od Severa a šel doprostřed ohrady. Dingwall už tam stál se svým mečem a měl takový nepřítomný výraz. Někdy, když jsem ho viděl na hradě, jsem přemýšlel, jestli o Meridu vůbec stojí. To stejné bych vlastně mohl říct i o zbývajících lordech. Lord Macintosh byl zahleděný jen sám do sebe a párkrát jsem ho viděl, jak se snaží zapůsobit svými svaly na služky v hradu. Lord MacGuffin se pořád schovával ve svém přiděleném pokoji a moc nevycházel ven. No a na lorda Dingwalla si radši nebudu dělat nějaký názor.

,,Připraveni?" zeptala se Elinor spíše sledujících než mě a lorda. ,,Začněte!" vykřikla a mezi námi břinkly o sebe dva kusy kovu. Bili jsme se rychle. Tedy, spíš vlastně Dingwall, protože ten vypadal, jakoby jen házel mečem ze strany na stranu. Já se mu zatím úspěšně vyhýbal, ale bylo mi jasné, že abych vyhrál, musím nějak získat kontrolu. Najednou to vypadalo, že mě dostane do kouta, ale já udělal rychlý kotoul do strany a vymrštil jsem se do stoje. Zaútočil jsem na něj zpátky a šermoval jsem s mečem, že se tomu nestačil divit. Pak se mi podařilo dostat z ruky jeho meč, který se zapíchl do vlhké hlíny.

,,Vítězí černý rytíř!" zvolal muž určený rozhodčím a lidé začali jásat a tleskat. V ten moment jsem se cítil úžasně, ale pak jsem si uvědomil, že zanedlouho se v souboji setkám s lordem Macintoshem nebo MacGuffinem, kteří jsou oba výškově i váhově úplně jinde než já. Myšlenku jsem prozatím vypustil z hlavy a vystoupil z ohrady, kde se za pár minut měl odehrát další souboj. V křičícím davu jsem vyhledal Lociku s Jackem a šel za nimi.

,,Byl jsi úžasný," vykřikla Locika, aby překřičela dav, a objala mě. ,,Jestli vyhraješ i další souboj, mohl bys mít na zítra vítězství v kapse."

,,Díky, ale nemyslím, že bych mohl vyhrát. Oba lordové jsou vyšší než já a určitě za sebou mají i víc zažitých bojů."

,,Co na tom? Škyťáku, ty jsi porazil draka."

,,Ale s Bezzubkou. Kdyby mi pomohl i tady, všichni okamžitě zjistí, kdo jsem."

,,Takže nezbývá než doufat," dodal Jack.

,,Přesně tak," řekl jsem mu na to, ale najednou se za námi v ohradě ozval hrozný řev. Všichni ztichli a sledovali dění. Propletl jsem se mezi přihlížejícími a uviděl lorda Macintoshe, který se držel za nohu, jako by mu měla upadnout. Když ho odnášeli na nosítkách všiml jsem si, že z levého lýtka se mu line pořádný potok krve.

,,Druhý souboj vyhrává lord MacGuffin a v posledním kole se utká s černým rytířem. Prosíme černého rytíře, ať se dostaví na finální souboj druhé disciplíny."

,,Tak a je to tady," řekl jsem si pro sebe, upravil si masku a vstoupil do ohrady. ,,Thor mě ochraňuj."

Pohled Lociky

Pevně jsem se tiskla k Jackovi a nervózně jsem si začala kousat nehty. Škyťák sice byl dobrý bojovník s mečem, za těch pár měsíců se toho hodně naučil, ale lord MacGuffin byl vysoký jako skála. Navíc lordovi Macintoshovi skutečně ublížil a teď nejspíš nebude schopný bojovat v dalším kole. Co když něco udělá i Škyťákovi?

,,Začněte!" vykřikla Elinor a započala tím souboj. Škyťák byl sice odvážný a snažil se držet krok, ale proti lordovi prostě neměl šanci. Zanedlouho už Škyťák jen blokoval každou ránu, která k němu přicházela a nakonec skončil na zemi. Mezi lidmi nastalo ticho a všichni čekali na to, co přijde. Lord MacGuffin stál nad Škyťákem, který ležel v klubíčku a zraněný. Lord chtěl naposledy nelítostně seknout mečem, ale Merida to zarazila.

,,Dost!" vykřikla a lord sklonil svůj meč. ,,Lorde, vyhrál jste a teď už ho nechte být." MacGuffin se jen pousmál nad svým vítězstvím a šel pozdravit publikum skandující jeho jméno. Škyťák se zvedl ze země, sebral svůj meč a lehce se uklonil Meridě na znamení díku. Merida se na něj pousmála zpátky a se svými rodiči a bratry odešla do hradu. Přiběhli jsme s Jackem za ním a já mu skočila kolem krku.

,,Jsem tak ráda, že ti nic neudělal," řekla jsem a ještě pevněji ho stiskla.

,,To není pravda. Dupl mi na nohu, asi budu kulhat," řekl a vymanil se z objetí. Všichni tři jsme se tomu zasmáli. ,,Takže jak to teď vypadá s body?"

,,Dostal jsi dva body za první kolo," začal vysvětlovat Jack. ,,MacGuffin tři body dohromady a Dingwall jeden bod automaticky, protože Macintosh není schopný dál bojovat. Takže teď máte úplně všichni tři body,"

,,Takže se rozhodně zítra," řekl Škyťák a zamyslel se. Musím přiznat, že Škyťák není ani trochu dobrý v lukostřelbě, natož aby měl zítra vyhrát proti třem lordům, kteří se jistě baví lovem zvířat v lesích, právě za použití luku.

,,Musím jít trénovat na zítra, promiňte," omluvil se Škyťák a odešel. S Jackem jsme se na sebe starostlivě podívali. Dnešek pro něj bude ještě dlouhý.