What if was all different?

52. Kapitola

Pohled Meridy

Bitva byla v plném proudu. Všude probíhali naši a stříleli a sekali meči po běsech, kteří se k nim snažili alespoň přiblížit. Ani to jim ale nešlo. Já z Angusova sedla projížděla kolem válečníků a střílela do vzduchu po běsech. Každý můj šíp našel svůj cíl a hned po něm se dotyčný rozplynul po účinku zlatého prášku. Dost možná bych se nemusela ani snažit a běsové by se rozpustili hned potom, co by se mě dotkli, ale to by nebyla taková zábava. Po nějaké chvíli jsem mezi bojovníky uviděla mou rodinu. Táta se oháněl mečem jako šílený, máma střílela z luku a bráškové stříleli z nějakého jejich nového vynálezu. Vyhnula jsem se pár ranám mečem jiných bojovníků a přiběhla za nimi.

,,Ahoj, jsem ráda, že tu jste," řekla jsem a matka mě s úsměvem objala. I když byla ve zbroji, její objetí bylo příjemně hřejivé.

,,Jsem na tebe hrdá," řekla matka a s úsměvem se mi podívala do očí. ,,Jenom dávej pozor, ano?"

,,Jasně, neboj," odpověděla jsem jí na to klidně. Pak se k nám přiřítil táta jako nekontrolovatelná střela.

,,Jdi jim natrhnout zadky, dceruško!" vykřikl a já se rozběhla zpět do středu bitvy s úsměvem na rtech. Ani jsem se moc nekoukala před sebe, takže jsem po pár vteřinách do něčeho vrazila. Hned jsem ho poznala. Byl to ten drak, kterého jsem našla v jeskyni, když jsme spolu s vikingy bojovali s drakem u Blpu. Nachový drak teď kvůli vrstvě prášku byl skoro celý zlatý. Vypadal nadšeně, že mě vidí a nastavoval mi křídlo, abych po něm vylezla do sedla, které bylo prázdné.

,,Já nevím. Jsi si jistý?" Drak na to jen horlivě přikývl a já tedy přišla blíž. Luk jsem si nejistě přetáhla přes rameno, abych měla volné ruce, a vyhoupla se do sedla. Jen co jsem se uvelebila, drak párkrát máchl křídly a byl vysoko na obloze. Využila jsem toho a rychle začala střílet po běsech šípy, než se vůbec mohli přiblížit k zemi.

Pohled Lociky

Mé vlasy, které jsem si rychle spletla do copánku, se pomalu ale jistě začaly rozvazovat. Právě když jsem se sehnula, abych sebrala ze země dlouhý vyčnívající pramen, se ke mně přiblížilo pár běsů, ale na poslední chvíli jim vysoká postava zkřížila cestu a rozsekala je mečem. Pak se ke mně otočil čelem a pohodil svými vlasy, aby mu nepadaly do čela.

,,Ahoj, bloncko," řekl Evžen a přišel blíž. Sklonila jsem svou dýku a také k němu přišla.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho a nastalo dlouhé trapné ticho. Někde za námi byl slyšel povzbuzující křik bojovníků, ale kolem nás bylo takové ticho, které jsem dlouho nezažila.

,,Omlouvám se..." začal Evžen, ale já ho přerušila.

,,Ne, to já se omlouvám. Měla jsem tě vyslechnout. Nechala jsem se zaslepit lží a neviděla důvod, proč bych ti ještě někdy měla věřit. Teď už znám pravdu."

,,Co? Máš stroj času?" zeptal se se smíchem.

,,Něco takového," odpověděla jsem mu s úšklebkem a on se přestal smát, čímž ale začalo další ticho.

,,Pořád ještě chodíš bosky, jo?" zeptal se už s úsměvem při pohledu na mé nohy od škrábanců a špíny.

,,Jo. Hele, už bych měla jít,"

,,Jo, jasně. Skvěle jsme si pokecali," řekl a zamával mi na rozloučení.

,,Ahoj," řekla jsem a taky mu zamávala.

Pohled Škyťáka

,,Tamhle je pár dalších, bráško," vykřikl jsem a natočil draka směrem k blížícím se běsům, které pak drak bez problému spálil. S pár dalšími vikingy jsme létali nad ostatními a snažili se zničit co možná nejvíce běsů, ještě než začnou klesat k zemi. Po chvíli jsme si udrželi docela slušný náskok, tak jsem si řekl, že na chvíli sletím dolů za otcem, kterého jsem si před chvílí všiml.