What if was all different?

55. Kapitola

Pohled Škyťáka

Hned den potom, co se Jack zbavil svého dvojníka, jsme vyrazili do jižního Německa, kde jsme tehdy bojovali se Stínem. Bylo to tehdy, když Stín vnikl Jackovi do hlavy a s jeho pomocí zmrazil celou vesnici. V naději, že to Jackovi zvedne náladu, dokázala Locika za Jackovy pomoci lidem pomoct a dostat je ven. Jack byl rád, že byli všichni v pořádku, když je Locika vyléčila, ale pořád se nemohl zbavit myšlenky na druhého Jacka. O pár dní později, když jsme se z toho nějak sebrali jsme přiletěli zpátky do Corony, kde jsme si sedli na útes a koukali na nekonečné moře.

,,Umíte si představit, jak by to vypadalo, kdyby všechno skončilo úplně jinak?" zeptal se najednou Jack.

,,Myslíš, kdybych třeba tehdy Bezzubku neosvobodil a neutekl?" zeptal jsem se zasněně.

,,Nebo kdybych jela jiným směrem a nenašla tě?" zeptala se Merida a podívala se na mě.

,,Nebo kdybych se s Gothel vrátila do věže?" zeptala se Locika s úsměvem nad tou myšlenkou.

,,Nebo kdyby mě tehdy Jamie viděl?" zeptal se nakonec Jack.

,,To bychom se asi nikdy nepotkali," řekla Locika a položila Jackovi hlavu na rameno, který ji objal kolem ramen.

,,Víš, přemýšlel jsem," začal Jack a podíval se vážně na Lociku, hned potom se ale pousmál. ,,Moc rád s tebou budu vychovávat naše dítě." S těmi slovy druhou rukou utrhl květinu za jeho zády a mávnutím ruky jí zmrazil květ. Locika si ji od něj vzala a políbila ho.

,,Už asi vím, jak ho pojmenujeme," řekla Locika, když se podívala zpět na kvítek. ,,Blue."

,,Proč Blue?" zeptal se Jack.

,,Z německých slov pro květinu a sníh, Blume a Schnee. Blue. A hodí se pro kluka i holku."

,,Spíše pro kluka. Ale je to krásné jméno," odpověděl Jack.

,,Nebojíš se toho?" nadhodila najednou Locika.

,,Možná trochu. Nevím, jak by ze mě mohl být dobrý otec."

,,Že to říkáš zrovna ty," přerušila je Merida se smíchem. ,,Celý svůj život se staráš o to, aby byly děti šťastné. Budeš úžasný otec."

,,Snad jo," odpověděl Jack a podíval se na Lociku. ,,Tak moc tě miluju."

,,Já tebe taky," řekla a znovu ho políbila. Potom se podívala na západ Slunce a na mě s Meridou. ,,Jacku, pojď. Musíme ještě něco vyřídit," řekla a zvedla se ze svého místa.

,,Jo? A co?"

,,No tu věc," řekla a podívala se na mě s lehkým úsměvem.

,,Jakou věc?" stále nechápal Jack, ale také se zvedl.

,,No přece tamtu věc, jak jsem ti říkala," řekla a odtáhla Jacka dál od nás za stromy. Merida jim nevěnovala moc pozornost a sledovala moře.

,,Celý život se nám obrátil naruby," řekla Merida po chvíli.

,,Ale stálo to zato." Nad těmi slovy jsem se jí podíval do očí. Když si všimla, že se na ni dívám, otočila se ke mně. ,,Merido, nikdy bych si nepomyslel, že by to po tom všem mohlo takhle dopadnout."

,,Jak to myslíš?"

,,Někdy jsi mě tak naštvala, že jsem měl pocit, že tě už nikdy nebudu chtít vidět. A někdy jsem naštval já tebe a myslel jsem, že tě navždy ztratím. Ale teď tu spolu sedíme před tím nejkýčovatějším a zároveň nejromantičtějším západem slunce."