What if was all different?

22. Kapitola

Pohled Jacka Frosta

U Mary jsme zůstali pár týdnů. Vždy, jakmile Toby a Billy přestali pomáhat jejich tátovi ve mlýně na kraji vesnice, utíkali domů a já si s nimi hrál. Stavěli jsme sněhuláky, jezdili na saních a házeli po sobě sněhové koule. Kluky napadlo, že by o mně řekli svým kamarádům z celé vesnice. Každé odpoledne se proto na zahradě za domem pořádal velký turnaj v koulované. Dokonce se připojili i Locika s Meridou a Škyťákem a vždy jsme si to skvěle užili. Já ale nejvíc, protože na mě konečně věřily děti. Za celé ty roky mi nikdy nebylo líp. Měl jsem pocit, že začínám chápat, jaké to je být skutečným strážcem. Jednoho dne se mě zeptala Locika, kdy už půjdeme na cestu, že by chtěla letět zpět za moře a cestovat tam. S jejím návrhem jsme všichni souhlasili, tak jsme zabalili nějaké zásoby, rozloučili se s Mary a kluky a vyrazili na cestu.

Pohled Lociky

,,Nemohli bychom zase na chvíli letět?" zeptala jsem se kluků.

,,Jo. Už mě bolí nohy," přidala se ke mně Merida. ,,Jdeme celé hodiny."

,,Merido, jdeme jen asi půl hodiny pěšky a navíc Bezzubka je taky unavený, když musí nás tři nést na zádech. Ještě, že Jack umí létat, jinak bychom se nedostali vůbec nikam," řekl Škyťák a podrbal Bezzubku, který spokojeně zamručel.

,,Štěstí strážců," řekl Jack a se smíchem nás obletěl. Pak udělal salto, přistál na zemi a uklonil se.

,,Nejsi strážce," zasmála se Merida a praštila ho do ramene.

,,Moc vtipný," řekl Jack a vzlétl do vzduchu. ,,Děti na mě začínají věřit. Možná strážcem budu."

,,Možn..."

,,Psss... Slyšeli jste to?" zeptal se najednou Škyťák.

,,Co?" zeptala jsem se ho a rozhlédla jsem se po okolí.

,,Jako kdyby praskla větvička," zašeptal Škyťák a vytáhl meč z pochvy.

,,To je toho. Asi to byla jen srnka," řekl Jack, ale i tak se připravil k boji. Já s Meridou jsme také vytáhli svoje zbraně.

,,To nebyla srnka. Někdo nás sleduje," zašeptala Merida a natáhla šíp do tětivy svého luku. ,,Jsou vpravo," zašeptala a my se připravili. První si stoupl Jack, vedle něj Merida a za nimi já se Škyťákem.

,,Připravit..." Jack ani nedal povel k útoku a z houští s křikem vyběhlo několik lidí. Všichni měli válečné sekery a byli divně oblečení. Pevně jsem sevřela svou dýku, až mi zbělaly klouby, ale Škyťák proběhl kolem Jacka a Meridy a stoupl si mezi nás a tu druhou skupinu.

,,Nechte toho!" vykřikl a rozpřáhl mezi oběma skupinami ruce.

,,Škyťáku?!" vykřikla blondýna, která stála jen kousek od něj.

Pohled Škyťáka

,,Astrid, jak rád tě vidím. Chyběla jsi m..." nedořekl jsem, protože mi Astrid vrazila facku.

,,To máš za to, že jsi odešel bez rozloučení," řekla a zkřížila ruce na prsou.

,,Nebude žádné ale?"

,,Tentokrát ne. Nechápu, že jsi odešel. Po tom všem, co se stalo si jen tak zmizíš a pak tě musíme jít hledat. Zrovna my!" vykřikla a ukázala na ostatní děcka z vesnice. Mezi nimi stál dokonce i Tlamoun. A netvářil se moc nadšeně.

,,Kde jsi k čertu byl? Umíš si představil, jak Kliďas zuřil, když jsi zmizel?"

,,A co jsem měl asi tak dělat? Nechat Bezzubku, aby jel s tátou na jistou smrt?"

,,Pardon, že rušíme, ale mohl by nám někdo říct, co se to tady děje?" vstoupila mezi nás Merida a já byl v tu chvíli rád, protože bych se jinak musel hádat s Tlamounem.

,,Lidi, tohle jsou Tlamoun, Astrid, Rybynoha, Snoplivec a dvojčata Rafana a Ťafan. Z Blpu. A tohle jsou Locika, Merida a Jack."

,,Ten drak se jmenuje Jack? Neříkal jsi, že je to Bezzubka?" zeptal se Ťafan. Nejdřív jsem nechápal, ale pak mi to došlo.

,,Vy vlastně Jacka nevidíte. Pak vám to vysvětlím, ale teď řekněte něco vy mě. Proč jste mě hledali?"

,,Protože tě chce asi Kliďas vidět, ne? Myslíš, že nám na tobě záleží tak, abychom se za tebou plahočili přes celou Anglii?" odpověděl mi Snoplivec se smíchem, aby zapůsobil na Astrid a Rafanu.

,,Jo, tak to mi nějak došlo."

,,Když jsi utekl, tvůj táta zrušil tu výpravu a snažil se tě najít, ale brzo to vzdal. Přemýšlel, jak by se dalo drakům pomstít, že tě unesli a možná i zabili, tak se rozhodl, že s pár dalšími muži zaútočí na hnízdo. Mysleli jsme, že to sám nezvládne, tak jsme jeli pro tebe."

,,To už zní jako rozumné vysvětlení. Dobře, vyrazíme. Musíme tátovi pomoct," řekl jsem a vyrazil k přátelům, ale za mými zády se ozvalo odkašlání.

,,No a co my?" zeptala se Merida se zkříženými pažemi.

,,Mohli byste jet s námi? Prosím, musím zachránit tátu a bez vás to nedokážu." Jack se podíval k holkám a ty souhlasně přikývly.

,,Dobře, ale pak se vrátíme zpět přes moře a budeme pokračovat v cestě," řekl Jack a šli s námi.

,,Děkuji a slibuji, že to nebude trvat dlouho. Jen se musíme vrátit, přesvědčit mého otce, že draci jsou na naší straně a zvítězit nad tím velkým drakem ve hnízdě."

,,Hračka," řekla Astrid a se smíchem pohodila rukama.

,,A to se nebojíte, že se vám něco může stát?" zeptala se Locika.

,,Jsme vikingové, kotě. My se nebojíme ničeho," řekl Snoplivec a přejel prstem po čepeli jeho válečné sekery.

,,A navíc máme tebe," řekl Jack povzbudivě a objal Lociku kolem ramen. Snoplivec uviděl, jak se k němu přitiskla, ale viděl jen ji.

,,Je divná," utrousil potichu a doběhl Astrid, která šla v čele s Tlamounem. Než jsme došli ke břehu, kde byla zakotvená vikingská loď, přišel ke mně Rybynoha.

,,Astrid jsi hrozně chyběl, když jsi odešel."

,,Vážně?"

,,Jo, slyšel jsem, že probrečela několik nocí a litovala, že tě nechala odejít samotného."

,,Tak to jsem netušil. Myslel jsem, že jsem pro ni jen vzduch."

,,Asi ne. Ale kdyby něco, tak to nemáš ode mě."

,,Jo jasně, díky, že jsi mi to řekl."

,,Žádný problém," řekl s úsměvem a odešel za ostatními přáteli. Všiml jsem si, že Merida šla úplně sama po okraji cesty, tak jsem zpomalil a šel vedle ní.

,,Takže," začala. ,,Astrid je tvá holka?"

,,Cože? Ne. Dlouhou dobu předtím, než jsem odešel, by se tomu nedalo říkat ani přátelství. Spíš jsme se jen znali a věděli, že ten druhý existuje," snažil jsem se moc nepoukázat na to, co k Astrid cítím. Nebo jsem spíš cítil?

,,A co se stalo potom?"

,,Ze dne na den se vše změnilo. Ale já ji pak nechal samotnou a asi bude trvat dlouho, než mi odpustí."

,,To je mi líto. Byli byste spolu hezký pár."

,,Jo, asi jo," dodal jsem trochu smutně. Miluji ještě vůbec Astrid? Měl jsem ji vzít s sebou nebo bylo dobře, že jsem ji nechal na ostrově? A s Meridou je to ještě těžší po tom, co mi řekla, že mě bere jen jako kamaráda. Já k ní ale pořád něco cítím. Co budu dělat?