Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Královské hraní

Předem upozorňuju.☝️ Děj knihy obsahuje vulgární výrazy, násilí a sexuální scénky všeho druhu! Potom mi neplačte na rameni, že jsem vás nevarovala. 😈

*Sigyn*

Bolest přicházející v pravidelných intervalech ji nutila napnout unavené svalové snopce v křeči. A nemělo to konce. Lapala po dechu jako topící se uprostřed oceánu. Pak znovu vykřikla. Jestli Lokiho poslední pomoc selže, nepřežije. Sakra ne! Musela splnit svou část úlohy. Musela dát život dědici trůnu! Aspoň v tomhle neselže. Zatnula zuby, zatímco její zpocené tělo na dotek pálilo, jako kdyby se ocitlo v jednom ohni.

Proud chladu jí z břicha projel až do špiček prstů. Ta změna jí poskytla moment odpočinku. Vycítila, že se odpor a strach jejího zlatíčka, který ji přes osm měsíců okupoval, postupně vytrácel. Dítě se konečně, po několika hodinách úporné snahy, rozhodlo jít na svět.

„Už vidím hlavičku," vyřkla vrchní léčitelka úlevně. „Tlačte!"

Zatlačila s dalším bolestným zasténáním. Kdy už to skončí? křičela v duchu. Někdo jí otřel pot z čela, ale byl to marný boj. Chvíli nato jí stékaly nové proužky potu po spáncích i krku, lepily prameny dvoubarevných vlasů k sobě. Tlačila, seč mohla, pokaždé, kdy jí vrchní léčitelka řekla. Jakmile povolila, sípala a lapala po dechu, který jí vázl ve vyschlém krku. Spatřila Lokiho tvář vedle sebe. Ale nedokázala ho vnímat. Ani jeho hlas, natož laskající dotyk.

„Tlačte, královno. Už jenom chvíli."

Z posledních sil se nadechla a zatlačila. Drtila Lokiho dlaň ve své stejnou vervou, jíž dávala do narození nového života. Do uší jí pronikal vlastní řev. Už nemohla, cítila, jak ji opouští fyzická i životní síla.

Na okraji vědomí pocítila svobodu a až nepopsatelnou úlevu. Odporný tlak zmizel a nahradila jej dutá prázdnota. Hlava jí ochabnutím spadla na opěrku speciálního léčitelského křesla. Její splašené srdce až rychle zpomalovalo, rozbouřená krev ztrácela vůli. Nedalo se tomu zabránit.

„Sigyn," zaslechla z dálky. Ale ten, jemuž hlas patřil, se skláněl hned nad ní.

Vpila se do milovaných očí, které se jí zjevily v tmavnoucím zorném poli. V té chviličce jí hlavou proletělo na tisíc vzpomínek najednou, v nichž sytě zelené oči figurovaly. Zatoužila se rozloučit, naposledy ho políbit. Alespoň jedinkrát sevřít v náruči svého narozeného chlapečka. Jenže nedokázala už ani dýchat.

„Lo-ki," špitla ztěžka. Pak jí ochablá víčka spadla.

Nato se před ní otevřela brána Valhally, z níž není návratu.

----------
*Loki*

O osm a půl měsíce dříve

Oči zalepené spánkem se postupně rozevíraly, zatímco začal kolem sebe vnímat svět jako nevinné novorozeně. Ptačí štěbetání, hřející sluneční paprsky prodírající se okny dovnitř, vlahý vánek prosycen vůní skořice vzlínající z polštáře, na němž se nyní velebila Lokiho hlava, a osamělost v posteli. Dlouhá paže se natáhla přes prostěradlo, aby se ujistila, že se mysl nemýlí. Loki se nespokojeností zamračil. Odhodil od sebe polštář, jenž si zkonfiskoval, a překulil se na záda. To bylo poprvé, kdy se o líbánkách probudil později než škvrně.

Od svatby utekly tři dny, ale velice rychle si přivykl, že se probouzí s příjemným pocitem tepla, které vyzařovalo z ženského těla vedle něj. Pod ním. Kolem něj. Až doteď si neuvědomil, jak dokonalá byla předešlá rána a jaké výhody poskytuje probuzení v propletení s končetinami nějaké bohyně. Ne, ne nějaké! Jeho bohyně a manželky. Jaký blažený pocit vzbudit se se ztopořeným údem tisknoucí se k rozkošnému zadečku bez frustrujícího pocitu, že z toho nic nebude! Ale dnes ho o tu možnost okradla.