Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Hlupák bez naivních představ

Věnováno: silvafojtikova

*Frey*

O několik minut dříve

   Přes habrové okenice s vyřezávanými květinovými vzory nepronikalo do komnaty tolik denního světla, aby se nezakabonil nespokojeností. Ať se Sigyn stalo cokoliv, že skončila na ošetřovně, sluneční světlo by jí jistě prospělo. A tak vyrazil nejprve k oknům, nahnul se a jedním pohybem nechal životodárné světlo i čerstvý vzduch proudit ke spící bohyni citu.

„Kdo sakra...?" nechala ostrou otázku vězet ve vzduchu, zatímco si dlaní zakryla oči. S úsměvem došel blíž k jedinému lůžku v komnatě léčitelského komplexu patřící královně Ásgardu.

„Promiň, myslel jsem si, že spíš."

„Fajn, tak až si to budeš myslet příště, tak mě laskavě nebuď."

Sňala ruku dolů, přesto mžourala. Azurově modré oči vsazené do zarostlé tváře si ji znepokojeně prohlížely. Zplihlé vlasy lemovaly pokožku vybledlou natolik, že pod ní bylo možné spatřit spleť modrozelených žilek. Vlastně celý její výraz se změnil. Ztvrdnul.

„Jak se cítíš, drahá přítelkyně?"

„Těhotně," sykla, aniž by se na něj podívala. S námahou se posadila, přičemž rázně odmítla jeho pomoc. Rezignoval a nechal ji dělat, co se jí zachce.

„Vidím. Jsi přecitlivělá a unavená."

Pozvedla jedno obočí výše. „Přecitlivělá, Freyi?! Unavená, ano. Ale přecitlivělá? Jediné, co je na mém těle přecitlivělé, jsou prsa."

Vesele se uchechtl jejímu vyčítavému výrazu, který věnovala ňadrům pod noční košilí. Ale to neměl dělat. Okamžitě se zarazil, když do něj zabodla pichlavý pohled. „Připadám ti snad vtipná, Freyi?"

„No... já vlastně-"

„Co tady vlastně děláš? Neměl bys raději obhlížet svůj rajón, aby ti náhodou nějaká služka nebo lady nezaběhla cizímu do postele? Vy bozi jste všichni stejní. Vy smíte všechno, ale ženy... bohyně," opravila se vztekle, „jsme pouze vaše loutky. Chováte se k nám, jako kdybychom neměly vlastní přání a duši!"

Mrskla sebou do matrace a odvrátila zrak. Vyvedený z míry jejím hněvem se pokoušel pochopit, co se mu tím snažila říct. Stál v komnatě beze slova jako vytesaná socha z kamene a civěl na jindy citlivou a milou bohyni, kterou jako jedinou kdy považoval za svou sestru.

„Ublížil ti někdo, Sigyn?" promluvil klidně, přestože si dělal vážné starosti. Udělal krok blíž, až na ni vrhl svůj veliký stín.

Ticho rušené cvrlikáním, toho jediného se dočkal. Ovšem nehodlal se snadno vzdát a vyzkoušel první variantu, jež ho napadla. „Stalo se něco mezi tebou a Lokim?"

Při zvuku jména jejího manžela sebou trhla. „Vypadni."

„Sigyn, ublížil ti, nebo jste se-"

„Já řekla vypadni. Co je na tom nesrozumitelného?!" rozkřikla se. Škubla rukou na stranu, když se jí chtěl dotknout. Zabodla do něj pohled, který v hloubce skrýval mnohem víc než pohrdání. Bolest.

V ten okamžik měl chuť Lokimu zakroutit tím jeho oholeným krkem. Proč musí ubližovat všem, komu na něm záleží? U jeho matky, bohyně léčitelství se raději odvrátil, když ji zraňoval. Nerad se pletl do záležitostí královské rodiny. Ale teď nebude nečinně přihlížet, jak ničí i intriky nezkaženou polobohyni z Midgardu.