Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Mužnost v prachu

Slibuju, že se blíží konec útrap... alespoň mezi manželi Laufeyson. 🤗

Věnováno: TerezHorajda

*Frey*

V Frjádagru (pátek), o dnu Friggy si všechny bohyně, v šatech vlající jim svůdně kolem kotníků, na památku nejvyšší bohyně vždy vyměnily vzpomínku na ni. Sesedly si k sobě po bohaté večeři a vytvořily si tak u stolu v Hodovní síni vlastní svět, v němž bohové, hlučně chechtající a popíjející poháry piva, neměli místo. Ásové spíše žili v historkách na slavné bitvy a žalu, že již není, kde by se mohli vychloubat svými válečnými schopnostmi. Výstřední Trojice válečníků vytvářela střed celého hloučku, kde služebné tvořily ozdobu jako nutné kulisy pro divadlo. Frey, bůh slunce, si utrhl trs hroznového vína a nechal se velebit péči jedné černovlásky s chrpově modrýma očima.

Bohové rádi slavili a najdou si jakoukoliv záminku, aby mohli měsíce popíjet. Ovšem od korunovace nového krále se záminky začaly postupně vytrácet a palác začal chřadnout. Krátká návštěva Tóra sice rozdýchala hasnoucí oheň, ale připomněla i co Ásgard ztratil - jiskru k životu. Stejně jako jeho nový král a královna.

Občas se přistihl, jak si ostatní prohlíží a vždy si pomyslel jediné. Ať už se královskému páru dělo cokoliv, temná nálada postupně pohlcovala ostatní v paláci. Jiné nezastihl ani náznak myšlenky o úpadku, některé však nudný stereotyp dní ovlivnil takřka hned. A ač si to nechtěl přiznat, patřil do druhé skupiny.

Chyběla mu nezávazná bezstarostnost; časy, kdy Ódin hrozil svými slovy a Frigga výrazy, a přesto všichni věděli, že je vše naprosto v pořádku, dokud se někdo nerozhodl si pod sebou podřezat větev, například vlastizradou. Scházela jim pomyslná ruka, která by je držela zkrátka a zároveň v bozích probouzela touhu o sváry a dobyvačnost. Loki vládl nemilosrdně, čímž vše ztratilo své kouzlo. Respekt nahradil strach a úcta zášť. Najednou lehce nalinkované hranice získaly pevný tvar zdí, které vytvářely pocit stísněnosti. A co bohové nenávidí ze všeho nejvíc, byl dojem, že je má někdo v hrsti. Milovali svobodu, která se jim nyní nedostávala jako ohni vzduch. A v jemnou ruku královny Sigyn již dávno ztratili víru.

--
Později, kdy vládla letní noc, dostal Frey nutkavou potřebu se projít. Ležel v posteli, zcela nahý stejně jako ženština vedle něj. Vískala ho ve zlatých kučerách, hladila po těle a neustále něco mlela, i když věděla, že ji sotva vnímá. Chuť se zvyšovala a bůh plodnosti přestával být na pochybách, že se za vším schovává jisté tušení. Šimrání v mysli a nohách se nedalo ignorovat, jako by tři norny trvaly, že jeho osudem nebude klidný spánek, ale chůze po paláci.

Otevřel oči a střetl se s chrpově modrým pohledem. Usmál se na služebnou s pocitem zamilovanosti. Ovšem, to bylo součástí jeho schopnosti: milovat každou, jíž si označí za svou. Za jeho postojem nestála špinavá hra. On to tak doopravdy cítil. Každá žena jeho zájmu si zasloužila být milována a opečovávaná. Pouze jednou zažil opravdovou lásku, která neměla co do činění s jeho mocí, ale s poblázněným srdcem. Láska, jež se nechala zlákat pozlátkem a díky vánským intrikám si hraje na jeho sestru.

„Jak se cítíš, slunce moje?"

„Báječně," zavrněla mu do ucha. Dlaň, jíž ho polaskala po strništi, vzal do své a políbil.

Pokožka byla vysušená od práce, a přesto v sobě cítil okouzlení. Užíval si to. Blažený pocit zamilovanosti sebou nesl pohlazení na duši a omamnou euforii, které se nikdy nenabaží.

Mírně ji od sebe odstrčil, až mu to bylo líto. Ale norny se nenechávají čekat. Oblékal se do stejnokroje Vánů, i když jeho kráska s malými kulatými ňadry protestovala. Na rozloučenou jí každé ňadro oblažil polibkem, až se otřásla vzrušením.