Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Epocha kralování rodu Laufeyson (I. část)

*Sigyn*

Lokiho zranitelnost vůči těm, které choval v lásce, ji dojala. A právě tohle jej dělalo bohem. Obyčejné potřeby jako jídlo, chlad nebo důvěra v jeho podání vypadaly mnohem zajímavěji. Opírala se zády o jeho hruď a se zavřenými víčky se nechala hladit studenými bříšky prstů. Sama mlčky svou lásku laskala po pažích, dokud nezaslechla otevření dveří. Věděla, že je to Lokiho magií vytvořená kopie, stejně hmotná jako originál, která v náruči nesla Narfiho. S nedočkavostí sledovala uzlíček zabalený v zavinovačce.

„Sigyn, rád bych ti představil našeho syna Narfiho," pronesl napůl slavnostně, napůl s otcovskou hrdostí. Vložil jí dítě do náruče, jíž jistily hubené ruce Lokiho velebící se jí za zády.

Okradená o slova zírala na svého roztomile spícího syna. Její nitro a mysl zaplavila vlna štěstí a mateřské pýchy. Jevil se ve dvou párech paží jako něco křehkého. Až neuvěřitelné se zdálo, že vyroste do božské moci a mužské krásy.

„Je nádherný. Bála jsem se, že ho nikdy neuvidím," zašeptala. Oči se zaplavovaly jako studánky, až jí slzy řinuly jako vodopády po tvářích. Jemně své zlatíčko pohladila po černém chmýří na hlavičce. Při pohledu na synovy rysy se usmála. „Ale geny se nezapřou. Ty budeš celý otec."

„Aby taky ne. Byla to dřina."

Věnovala mu pohled plný lásky, která jí naplnila uzdravené srdce až po okraj. Avšak to už si probuzený Narfi nárokoval matčinu pozornost.

„Ahoj, maličký."

Pohladila ho po hebké pokožce tvářičky, načež si vzala jeho svinutou ručičku do dlaně. Narfi byl zvědavý, jak poznala z jeho vyzařující aury. Rozevřel dlaň, jíž ji objal ukazováček. Upřeně se na ni díval svýma tmavě modrýma očkama a Sigyn se nemohla dočkat, až se mu v půlroce zbarví na konečnou barvu. Po kom je tak asi bude mít?

Nadechla se k mluvě, ale zarazila se. Zaujal ji pohyb, který Narfi vykonal. Přitáhl si prst blíž k sobě a začal poslední článek ocucávat. Cítila, jak jí pudově zduřela prsa.

„Kdy naposledy jedl?"

„Prý před dvěma hodinami. Už od porodu měl problémy něco sníst. Jsem rád, že se nechal sytit tvým mlékem smíchaným s kravským. Přesto na váze ztratil. Smím?"

Překvapená jeho otázkou několikrát zamrkala. Loki dál držel její ramínko košilky v prstech a trpělivě čekal na souhlas.

„Nikdy ses neptal," opáčila udiveně a kývla hlavou.

Vyvlékl jí ruku z ramínka a odhalil mlékem těžké ňadro. Společnými silami Narfiho natočili bříškem k Sigyn a on sám poháněn hladem doširoka otevřel pusinku. Nasál se k bradavce, zatímco ji nos a bradička na prsu zašimraly. S úžasem prvorodičky ucítila pohyby miminka a brnění v prsou. Když slyšela, jak polyká, radost a blaženost ji jako správnou matku pohltily.

Dlouho chvíli oba nepromluvili. Pohledy a něžnými doteky pečovali o svůj malý poklad. Pouze chladná stvůra se srdcem z kamene by nebyla z Narfiho očarována. Skrýval v sobě naději, štěstí, ale i starosti. Sigyn věděla, že vždy bude na syna pyšná a věnuje mu veškerou svou lásku, aby se necítil opuštěný a nechtěný. Vyroste z něj silný bůh s pevným a rozumným sebevědomím.

V návalu silných emocí si nevšimla Lokiho sklíčeného postoje. Jakmile ale zapátrala v jeho obličeji, krutá pravda ji stáhla zpátky na zem.

„Loki, co se děje?"

Škubl sebou. Pozvedl k ní tázavý zrak.

„Cítím to z tebe. Přede mnou nic neschováš, tak se vyslov," pobídla ho přátelsky. Ležela v jeho náruči a zároveň utekl tak daleko. Choť sedící před ní, a vůbec jí nezajímalo, jestli to byla kopie nebo originál, pevně sevřel víčka a pootočil hlavu na stranu.