Laciné triky

224 14 9
                                    

Věnováno: SkalkovaLucie

*Sigyn*

   Přistihla se, jak nervózně podupává nohou. Nechala toho a znovu se zaměřila na rozdělanou práci před sebou. Jenže když se o něco později dostala do podobné situace, se skřípěním se odsunula od stolu. Nechala plány rozmístění hostů i program návštěvy ležet na pracovní desce a vydala se na terasu, kam ještě dopolední slunce nedosáhlo. I přesto vládlo ve stínu poměrné teplo. Opřela se o balustrádu a poslouchala šumění Nekonečného moře lámající se na okraji Ásgardu.

Dokud nepřišel se svými lsti, neměla jediný důvod cítit cokoliv jiného než apatii. Jenže lhostejnost jako temnou místnost občas prozářila jiskra, někdy celý ohňostroj jisker. Netečnost vystřídala chuť se pousmát nebo starost o ostatní. A všechny tyto změny způsobily pozornosti spolu s krátkým vzkazem od Lokiho. Jeden den, jedna maličkost, jedno psaní.

Dnes by se pravděpodobně měl objevit další. Proto nedokázala v poklidu sedět a soustředit se na povinnosti královny. Zvědavost s nedočkavostí spolu bojovaly v nekonečném souboji o dominanci. A dost! Sigyn Laufeyson se obrátila s úmyslem si vážně promluvit s chotěm. Musela učinit přítrž jeho nesmyslným výstřelkům, jimiž se baví na její účet.

Ale co mu řekne?

Zarazila se a její rozhodnutí se rozplynulo do prostoru. Nitro ji tlačilo podivnou váhavostí. Vždyť jí věnoval krásné dárky a ona mu za ně bude nevděčná? Povzdechla si a vytáhla z vrchní zásuvky prádelníku kartičky se vzkazy.

Pouze dva dny v týdnu, více nedávej přednost vzdálenému Migardu před vlastní říši.

Pohladila jedny ze tří kalhot z jelenice, které si dnes oblékla spolu s bílou halenkou. Lady nosící kalhoty? Nepřijatelné, pokud nejste lady Sif. Připadala si jako na počátku třicátých let 20. století, kdy se Marlene Dietrich setkala se společenským odsouzením, když se po Paříži procházela v kalhotách. Tehdy ji policie zatkla za pobuřování. Kdyby věděli, že kalhoty budou pro ženy součástí šatníku...

Dobrou chuť, škvrně!

Raději opomenula fakt, že z fleku sníst ještě poměrně horkou pizzu po dlouhém roce bylo opojné jako se opít.

Dvacet kroků vlevo a dalších patnáct vpravo.
Pak jistě poznáš, kam jít. Tvá zvědavost ti k Tančírně dopomůže.

Ano, zvědavost ji opravdu dovedla do cíle. Jednalo se o schovanou místnost, na poměry ásgardských komnat malou. Oplývala zrcadly, boxovacím pytlem v rohu a pozemským vybavením pro sport. Jak jí mohly boxerské rukavice, hloupé švihadlo, žíněnka a taneční piškoty udělat obrovskou radost?! Vážně dětinské a pošetilé!

Vhodila kartičky zpět a rázně zavřela zásuvku. Už věděla přesně, co mu řekne. Nejistota se zbarvila do rozhořčení, zatímco mířila do Vládní komnaty. Existovala šance, že ho tam nenajde. Mohlo se konat sezení s Radou v Gundöldu nebo v Trůnním sále přijímaní. Kdo ví, co král nyní dělá. A Sigyn neměla pražádnou chuť zjišťovat si program svého manžela. Jak se blížila chodbou, spatřila einhernary podél zárubně dveří Vládní komnaty. Neměli překřížená kopí, což znamenalo jediné. Loki byl uvnitř. Srdce se jí rozbušilo touhou po vyrovnání účtů.

„Panové," řekla suše na znak pozdravu. Aniž by se zabývala klepáním nebo jinými podřadnými věcmi, zatlačila do dveří a vrazila dovnitř.

*Loki*

Při nečekaném dunivému zvuku sebou škubl. Ruka mu s brkem trhla stranou a po velice, převelice dlouhé době svého života spatřil v psaní kaňku. Do Helu! Zcela intuitivně věnoval své první myšlenky Tórovi, jenž netuší, co slovo klepat znamená. Jaký šok ho potkal, když s hrdelním zavrčením vzhlédl a spatřil tu cizoložnici!

Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat