Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Oči barvy krve

Vzhůru do druhé poloviny příběhu... 💚💙👋👋

Věnováno: Rosa_Ola

*Loki*

O čtyři týdny později

   Prostorem se nesly zrychlené dechy a nárazy ocele dýk. Vysoké polonahé tělo se nacházelo v části cvičiště odděleného mohutným sloupovím, duchem ale lítal v komnatách času.

Uplynulý měsíc se stal jako stvořený pro oslavu vítězství, uvolněné mravy i chvíle příměří mezi manžely Laufeyson. Netušil, jestli to, co se Sigyn zažívá, je vášnivě vzplanutí, jemuž konečně nic nestojí v cestě. Nebo prchlivý pocit štěstí, který se vypaří spolu s jejím odchodem z Ásgardu. Jedno ale věděl jistě, dohoda, která jim stanovila hranice, se vyplácela.

Nikdo v paláci nemohl zpochybnit, kdo je svrchovaný král, jemuž všichni projevují svou úctu. Za dlouhých večerů i odpoledních návštěv ve Vládní komnatě, které škvrně začalo považovat za užitečné, byli pouze Loki a Sigyn. Zavřené dveře a stěny jim tvořily ochranné bariéry před ostatními, kteří neměli nejmenší právo vměšovat se do jejich soukromí.

Bůh neplechy cosi vyštěkl v cizím jazyce a cvičitel, v dřívějších dobách Lokiho mistr, kterého jeho žák převyšoval v mnoha ohledech, ustal v boji. Natáhl paži pro plátno a setřel si pot, jenž mu lepil vlasy ke spánkům. Zadýchaně položil dýku na stůl a napil se. Před očima mu vytanuly příjemné vzpomínky a koutek úst mu tak vyjel výš.

Myslel si, že se Sigyn budou veškeré milostné hry jako přes kopírák. Jak těžce se spletl! Někdy se nechala svést, jindy tvrdohlavě předstírala nedostupnost, jindy zase rozpaky zrudla. Užíval si pozice, v nichž se střídavě ocital. Hrát si na neúprosného lovce a později na romantického svůdce v Lokim překvapivě probudilo oheň, který vzpružil tělo i mysl. Nadšeně i arogantně konstatoval, jakou přizpůsobivou milenku si vzal za choť!

Vzal jílec dýky a vyzval cvičitele připomínající spíše čínského filozofa k dalšímu boji. Poslední dny pendloval mezi pláněmi Ásgardu, Áflheimemu a Vanaheimemu (v jehož čele stojí áský bůh Höni), aby podstoupil každoroční kontrolu úrody, jejíž sklizeň započne po dnešní Slavnosti Dionýse. Dorazil se svými vojáky v brzkém ránu zpátky a rozhodl se tělesně vyčerpat. Nezbývalo mu nic jiného než cvičiště, když se škvrně odmítalo probudit.

Utekly další desítky minut, než konečně začínal pociťovat únavu. Zapojil do pohybů veškeré svaly i mysl pro získání absolutní převahy, čímž tak svého dávného mistra obral o dýky a bez škrábnutí jej svalil na žíněnku. Vtom se ozval potlesk. Trhl sebou na stranu a spatřil Sigyn opřenou zády o jeden z několika sloupů. Sluneční paprsky se jí matně zaleskly na jeleních kalhotách.

„Myslela jsem, že účelem cvičení je umět nepřítele zabít a ne se naučit ho ušetřit."

Loki se pozvedl z kleku a nařídil svému spolubojovníkovi v cizím jazyce, aby je nevyrušoval. Vykouzlil si plátno, kterým se osušil, a vyrazil ke škvrněti. Nezapomněl při tom jako páv vystavit své tělo. Uchváceně si skouskla spodní ret a Loki zatoužil si taky kousnout.

„S takovou by cvičení trvalo pár minut. Ne, ty si musíš uvědomit, že právě teď bys ho mohla zasáhnout, ale časem se naučíš zastavit a pokračovat dál. Alespoň s Jokkenem. S jinými si servítky neberu."

„Zabíjíš cvičné figuríny?"

Nehodlal jí vyprávět, že si vybrušuje dovednosti na zajatcích ze žaláře už od svých tří seti dvaceti dvou let. Nepochopila by, že se jednalo o jediné milé gesto Všeotce. I když záleželo na úhlu pohledu. Ódin se tak zbavil svých odpůrců a ještě syna donutil ze sebe konečně udělat válečníka, jímž stejně nikdy nebyl. Alespoň ne v porovnání s Tórem.