Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Přátelé nebo něco víc?

Původní Lokiho zbroj máte v médiích... 😉💚 Která se osobně líbí vám? Podle mě má každá své kouzlo...

Věnováno: Bleju-trpytky (P. S. Tomu říkám přezdívka. 😂👍👌)

*Loki*

   Kočičíma očima ji sledoval, jak civí na mělké stíny okenic a už to nemohl dál vydržet. Dlouhé minuty nepromluvila a její ruka dost zlenivěla v drbání. V krku ho škrábalo z vrnění, aniž by dokázal ulovit její pozornost. Usmyslel si, že již bylo šarády dost. Seskočil na blízké ratanové křeslo, potom na podlahu a odšoural se do odlehlého koutu léčitelské komnaty. Proud magie se obtočil kolem kocouřího těla a odhalil tělo božské, nejen bez srsti, ale i bez oblečení.

Než se zvedl na bosá chodidla, přičaroval si komínek odění. Bez meškání popadl kalhoty s rozmrzelostí nad vidinou, že by se ve dveřích objevila Sulie nebo jiná léčitelka. Nehodlal jim tady předvádět divadýlko. Následovala tunika, vysoké boty a poté zbytek tretek, které na Midgardu považují za filmové atrakce, nikoliv jako prostředek ochrany.

„Tuhle jsem na tobě ještě neviděla."

Pozvedl levý koutek úst. „Jeden by řekl, že jsi duchem nepřítomná, ale okukovat jiné, to si ujít nenecháš." Vzal do dlaně na míru šitý kabát, a zatímco si ho oblékal, vyrazil za ní. Nezapomněl si při tom zavlažit hlasivky vodou.

„Ty moc dobře víš, že si nikdy nenechám ujít možnost okukovat tebe," lehce se pousmála. Přesto tomu chyběla jiskra, která je u lidské bohyně obvyklá.

„Jak se cítíš?"

Automatickými pohyby si urovnal límec zbroje se stříbrnými plíšky, jíž nosil poslední léta, než se před ním otevřela odvrácená strana vesmíru a vrhla ho do náruče Temnoty.

Povzdechla si. „Co ti mám říct? Bylo mi líp, ale i hůř. Pořád mi to šrotuje v hlavě. Ani nevím, co se stane, jestli se děloha nezahojí. O tomhle se v těhotenských příručkách nepíše."

„Tak se nezabývej, tím co bude, ale tím, co je." Odhrnul si šos kabátu a posadil se na okraj matrace. Natáhl ruku a zandal jí prameny vlasů za ucho. „Proč se strachovat z něčeho, co ani nepřijde."

„Mám pocit, že mé tělo přeceňuješ."

Rozhořčením rázně vydechl. Položil dlaně vedle jejího hrudníku a nahnul se k napůl ležícímu, napůl sedícímu škvrněti.

„A ty ho zase podceňuješ, a to v mnoha ohledech! Chyba není v těle, ale v hlavě. A bohužel to pro tebe a ostatní znamená, že své tělo nenecháš zcela se projevit. Takže, jaký je závěr? Svůj špatný stav si nakonec zaviníš sama."

Růžové rty se roztáhly pobavením, ač to k smíchu vůbec nebylo. „Kdy se z tebe stal filozof?"

„Od doby, kdy jsem si za choť vzal bohyni citu. A teď bys měla spát."

Sklonila pohled, zatímco se mezi jejich sblížená těla vetřela ženská ručka. Začala si hrát s konečky jeho vlasů.

„Nemůžu spát a to ze dvou prostých důvodů," začala a opět k němu zvedla zrak. „Jestli usnu, zas zapomenu předat lady Lexii seznam na nákup a jídelníček na příští týden. Jestli to neudělám dneska, po víkendu mi budou hladoví Ásové a služebnictvo bušit na dveře, pokud tedy nejdřív nevpadnou do kuchyně, kde sní všechno, na co přijdou. Vás Ásy je lepší šatit, než živit. I když," nakrčila nos, „i o tom bych pochybovala."