Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Hořkosladký osud

Věnováno: BlueGlow16

*Loki*

   Zjistil dvě důležité věci. První, Gral, kůň s divokou krví, zmizel v doprovodu škvrněte. A právě ona si ponese následky za plýtvání rozlité medoviny a jeho nervy. Druhá, Sleipnir dost zlenivěl. Pryč byly doby, kdy s Ódinem na svém hřbetě vyhrával bitvy a nosil s hrdostí titul nejrychlejšího koně na Yggdrasilu. Léta strávená ve stájích na slámě se na něm, k Lokiho rozmrzelosti, značně projevila.

Prohledal Sires i svůj dům u Fránangského vodopádu bez úspěchu. Ani samotný Heimdall ji nedokázal v Yggdrasilu spatřit, a tak nařídil strážím prohledat město. Sám nezahálel a přitlačil zrzku ke zdi. Ona a Sigyn byly jedna ruka, přítelkyně na život a na smrt, musela něco vědět. Jenže v její hlavě nenašel jedinou známku o lidské bohyni už po celé dny. V tom okamžiku zbývala pouze vrchní léčitelka. Patřila mezi poslední, kteří ji viděli.

„Ale já vám říkám, že nevím, kde je," zopakovala roztrpčeně. S cinknutím upustila lahvičku na tác s dezinfikovaným plátnem a zabalenou jehlou k šití ran. „Vyšetřila jsem ji a vyřkla závěry. Slíbila, že vám to řekne sama. Potom odešla. Víc k tomu nemám co povědět."

Chytil ji za loket a nekompromisně přitáhl k sobě. Zkřivila tvář bolem.

„Vy jste ji viděla poslední. Mám snad uvěřit, že jí najednou přeskočilo?!" procedil skrz zuby. „Co se tady do Helu stalo?"

„I kdybych chtěla, nemůžu vám to říct, králi, a vy to víte. Podle lékařského kodexu-"

„Já seru na nějaký kodex! Chci znát výsledky vyšetření!" zařval nepříčetně.

Hrubě se jí magií vetřel do mysli, kde hledal správné vzpomínky. Ale když se konečně dopracoval k tomu, po čem toužil, obrazy minulosti se rozmazaly a hlasy se změnily na nepříjemné hučení. Někdo je schválně poškodil.

Odpoutal se jak magií, tak tělem. Vrchní léčitelka se slabostí sesypala na zem, oči rozšířené šokem. Jako náměsíčná si setřela krev líně stékající z nosní dírky, ale bůh neplechy si jí nevšímal. Bezohledně se otočil a oddupal do Trůnního sálu, kde očekával návrat jednotky einherjarů.

Po hodině čekání, ztrátě trpělivosti i úhledné fazóny vlasů, jak si do nich neustále zajížděl prsty, se strážní dostavili. Jenže s nepořízenou. Po královně Sigyn jako by se slehla zem.

„Ne. Ne. Ne. Ne!" Sevřel si rozhořčením kořen nosu. „Někde na Ásgardu být musí! Obraťte vzhůru nohama každý kout, les, ostrov i kámen. A nevracejte se, dokud ji nenajdete!"

Sborové cinkání zbroje, zrychlené dechy a horlivé dopady kroků se v mžiku vytratily ze síně. Loki těžkou chůzí odešel do předpokoje společných komnat. Přešel ke klavíru a posadil se na taburet. Vybavil si erotikou prosycené narozeninové ráno a v ten moment si připadal hrozně sám. Snažil se v sobě zapudit trýznivý strach o její život i tužbu ji sevřít v náruči. Jakkoliv se snažil, jeho tělo i nitro se ocitalo v nerovnováze.

Vložil si tvář do dlaní. „Kde jsi, Sigyn?"

*Sigyn*

Prostorem se neslo její oslovení spolu se zařehtáním koní vyjíždějících z lesa. Zvedla uplakanou tvář a spatřila zbroje čtyř einherjarů. Ihned v sobě udusila žal i neštěstí. Setřela si hřbetem prstů vlhké cestičky a zvedla se z balvanu na břehu řeky. V mžiku přiběhl nejbližší strážný, aby těhotné královně pomohl a zároveň ji spravil, že je králem hledána. Při pomyšlení, že se má s Lokim setkat, se jí útroby sevřely v křeči.