Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Nezvyklá nabídka

Věnováno: nikkigate

*rada Högg*

Stejného večera, o dvě hodiny později

   Krokoval netrpělivě sem a tam. Tak kde jsou tak dlouho? Koho zajímalo, že se překlenula jedenáctá v noci? Byl kousíček od toho přivlastnit si ásgardský trůn! V cestě mu nestáli vzdorní měšťané, které zastrašil zatýkáním, ani einherjarové. Většina s ním spolupracovala nátlakem, jiní souhlasili takřka okamžitě. Ostatní vojáci se krčili v žaláři, nebo raději utekli. Zbabělci!

„Toho budete litovat. Tór se pomstí, ty hňupe!"

Radův slizký smích se mísil s úsilím ženštiny, která si nechává říkat královna, vytrhnout se ze spárů stráží.

Naivně za ním přišla do komnaty s vlhkým kapesníčkem od slz a sdělila mu radostnou zprávu. Loki Laufeyson natáhl brka. Tenhle den nemohl být lepší! Odpoledne zesláblý Ódin, nyní zkurvysyn obrů. Již nikdo neměl dědičný nárok na trůn. Dcera Vé? Pouze problém o velikosti otravné mouchy. Jestli si myslela, že jí nabídne svou útěchu a pomoc, byla tupější, než si myslel. Jak vyjeveně civěla, když ji nechal zajmout. Jedině zlomyslná touha, aby ho viděla sedět na místě jejího manžela, ho přimělo ji vzít s sebou na speciální shromáždění Rady.

„Ale no ták, pusinko," chytil její čelist do baculatých prstů a silně ji stiskl. Zkřivila tvář bolestí. „Byla jsi poslem dobrých zpráv. Začínáš se horšit. Poslechni a užívej si svého vysokého postavení, dokud můžeš. Než mrkneš, budeš klečet a drhnout zablácenou podlahu, děvko!"

Jakmile ji pustil, znechuceně na něj plivla. Vteřinu nato ji uhodil. Nebýt paží einherjarů, sklátila by se na zem. Högg si teatrálně upravil vyšívanou vestu a odvrátil se.

Kde jsou, zatraceně?! Zahleděl se na prázdný trůn s nedobytnou chutí si na něj konečně sednout. Nebo vlastně... Proč čekat? Jenže ta ošklivá kachna, co zázrakem našla hlas, si nedala pokoj.

„Na slabé si troufáte, co? Ale já se pomstím. Za sebe i Lokiho."

Prsty se zbavil neviditelného smítka z hnědo-černého úboru, který mu byl v oblasti břicha těsný.

„Pomsta," odfrkl si sarkasticky. Zvedl oči nad sebe a zadíval se na podobizny královské rodiny zobrazené na stropě kolem duhových barev Bifröstu. „Stejně tak rychle, jako se o tobě začlo mluvit, tak zas všichni sklapnou. Vidíš snad někde kolem svou podobiznu? Nevisíte ani v galerii, Vaše Veličenstvo. Zapomene se na tebe a věř, že já se budu angažovat v tom, že to bude v nejbližší době. Stane se z tebe jenom ušmudlaná čubka s fakanem na krku."

Zatajení dechu narušilo ticho. Poté sebou začala znovu vztekle škubat a v cizím jazyce vyštěkla: „Muori, bastardo! Ti pentirai di ogni secondo della tua fottuta vita!"

„Zacpěte té zasrané Midgarďance něčím tu hubu. Bylo lepší, když byla němá. A ukázněte ji, zatraceně!" okřikl dvojici einherjarů.

Jako na zavolanou se zpoza sloupoví vyrojili členové Rady.

„Spojenci, vítejte!"

Skřítci a světlí álfové se zhnuseně ušklíbli. Högg, jenž rozpřáhl paže v přátelském gestu, si toho nevšiml a pokračoval zvýšeným hlasem dál: „Jistě se ptáte, proč jsem vás v tuto pozdní hodinu vytáhl z postelí. Vězte, že už nikdo nám nestojí v cestě. Už nikdy nikomu se nebudem podvolovat. Chci, abyste se stali svědky začátku nové éry. Vložte mi, spojenci, moc do rukou a já splním sliby i tužby. Budeme těžit a válčit. Sjednotíme vojska a bok po boku dobudem další a další světy, které si vložíme jako vítězné drahokamy do větví Yggdrasilu!"