Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Kapitoly života

Věnováno: Andystpnovsk
Tímto děkuji NANIHOO za krásné obrázky... 😘🤗

*Sigyn*

   Myslela si, že ho pošle do patřičných míst svého pozadí, aby jí ho políbil. Jenže při vědomí toho, že by to udělal rád a opakovaně, raději polkla jedovatou poznámku a pokusila se rozlepit spánkem zapečetěná víčka. Námaha to byla obrovská a jediného, čeho se dočkala, byl křivý úsměv v zorném poli a „Konečně, škvrně." Aspoň s ní přestal třást a šťouchat do ní.

„Měj dobrý důvod mě v tuhle šílenou hodinu budit, jinak otec mého syna přijde k úhoně na své...," divoce zívla, „vyšperkované tváří."

„Kdybys místo toho planého vyhrožování zvedla svou kulatou prdelku, využila bys svou energii lépe." Nato se otočil a odešel.

Zavrtěla se a uvelebila ke spánku. Náhle zmatením začala těkat očima kolem sebe. Něco nesedělo...

Konečně si všimla změny. Probrala se na doppels, ne v posteli, kam včera večer ulehla. Nejspíše ji musel Loki přednést o patro níž. Pokrčila rameny a znovu zavřela víčka.

Samo sebou jí chvíli trvalo, než si vůbec rozvzpomněla, kde je. Po včerejším soudním procesu dostala svou odměnu za poslední nepříjemnost, jak to Loki nazval. Krom úžasných palačinek s rybízovou marmeládou si pro ni nachystal překvapení ve formě týdenního soaré ve dvou. Manželé na Zemi by si objednali hotelový pokoj v Paříži nebo v Benátkách. Královský pár měl pro své soukromí dvě patra ve vrchní třetině paláce. Luxus obrovského prostoru, prvotřídního nábytku a pohodlí. Podle Lokiho je nebude otravovat ani služebnictvo. Proto se nacházela v jedné místnosti vlastní kuchyňka s kamny, kde se bůh neplechy s pánvičkou v ruce předváděl. Při tomto obrazu minulosti se pousmála.

„Vstávej, Sigyn, jinak půjdeš ven nahá!"

Zavrčela při představě, jak se z ní stává kus ledu. Rozevřela víčka a spatřila ho, jak k ní kráčí s talířem plného jídla. Sám na sobě měl jenom kalhoty, takže nevstal moc dlouho před ní. Ale jak může být hned takhle aktivní?! Odložil mosaz na přilehlý stoleček a posadil na kraj doppelsu. Páni! Snídaně.

„Jez. Ještě to stihneme, když si pospíšíš."

Natáhl ruku a ukořistil si první obložený chléb pro sebe. Sigyn ze všech sil přemohla ospalost. Posadila se a jako rozžvýkaná guma se chopila talíře. Mžourala ve světle několika svíček před sebe, s myslí prázdnou a ospalou. Náhle zavadila o Lokiho uculený výraz.

„Co je?" zarazila se zmateně.

Než polkl poslední sousto, pozvedl paži a zandal jí rozcuchané vlasy za ucho. „Umačkaná spánkem mě posloucháš na slovo. Tvá tvrdohlavost ještě spí, co?"

S hraným rozhořčením reagovala: „Nebýt tebe, tak ještě já a syn spíme. V posteli. Tak je nějaký důvod, proč jsem v tuhle hodinu vzhůru, protože si začíná stěžovat i tvůj syn."

Nahnul se k ní s jiskřivým pohledem. Políbil ji na citlivé ucho, načež promluvil: „Hlavně že existuje někdo, na koho se můžeš vymlouvat, že? A teď už pojď. Jinak to prošvihneme. Chci ti něco ukázat."

Vzal jí talíř z ruky. Aniž by stihla protestovat, oblékl ji magií do teplé, na dotek hebké kožešiny. Nechal otevřít zlaté kryty terasy, které je chránily před chladnými rány. Promnula si obličej, když znovu zívla, a ještě více se zachumlala do kožešiny, než zmrzne. K jejímu údivu jí však vyvěralo z břicha zvláštní teplo. Doplahočila se za Lokim a opřela se lokty o balustrádu. Světlo svící vystřídalo ranní šero města.