Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Sex a pizza, toť nejlepší medicína

Věnováno: iRaketa

*Loki*

   Z rozjímání ho probudilo Sigynino zakašlání. Příjemně unavené tělo se nepohnulo ani o píď, oči se však chtěly ujistit, že minulé události nebyly výmysl jeho fantazie. Uviděl před sebou ženská záda, která hyzdily staré jizvy, a červenobílá chodidla pruhovaných ponožek. Svíce na stolcích zářily do noční tmy a hvězdy na obloze pyšně zářily. Protáhl si končetiny, načež se posunul výše a zády se opřel o pelest postele.

Jedna jeho část ho obšťastňovala vědomím, že nic z krásných zážitků nebyl sen. Ale měly hořkou pachuť, která mu dobrou náladu pochroumala. Ze zvědavosti vztáhl dlaň a položil ji na obnažený ženský bok. Přesně jak tušil, nehřála. Všechno bylo jenom povrchní. Jakmile ji opustilo vzrušení, opět zchladla. Se zamračeným výrazem stáhl ruku dolů.

Na jeho polibky a doteky reagovala jako vyhladovělá žena. Žena, jež ztratila možnost uspokojit své libido. Ale to bylo vše, co ji zajímalo. Nechala se obskakovat, sotva kdy mu dokázala svou účast. Jejich těla do sebe sice zapadala, ale do Helu držela si od něj odstup. Ani teď se k němu netulila, nýbrž ležela na druhé polovině postele. A ještě víc ho štval fakt, že přesně takhle si to přál. Alespoň před měsícem a půl. Chtěl, aby si všímala svého a jeho nechala být. A nyní, když dostal, co chtěl, ztratil, co měl. Přišel o svého malého ďábla a dostal schopnou milenku.

Ale tahle to do Helu nemělo dopadnout!

Bolestí, která se mu velebila na hrudi jako jedovatý had, vyskočil z postele. Mezi shozenými polštáři, přikrývkou a županem našel kalhoty, do nichž se oblékl. Beznaděj z něj čpěla na hony daleko. Vždyť postel znamenala jedinou možnost, jak si jí mohl k sobě naklonit. Jinak to s ní neuměl. Ale poslední naděje shořela na prach a on frustrací netušil, co má dělat. Toužil se svou Sigyn prožít její těhotenství a hezké časy s tím spojené. Chtěl si užít nádhery života, než mu odejde. Jak právě zjistil, Sigyn už dávno odešla. Jiné vzpomínky, než ze Siresu a žaláře, kde byl lhostejný k příležitostem, které dostal, neměl.

Chystal se odejít do své komnaty, ale zarazil se. Jeho bystrá mysl konečně převzala nadvládu nad svévolným tělem, a tak ho trkla idea, jak se zbavit protivných otázek. Musel ale ten dopis nejdříve najít. Matně si pamatoval, jak vypadal. Větší než obyčejné psaníčko, prostá pečeť a hrůzostrašná kaňka na adrese.

Prohraboval se nehlasně v šuplících psacího stolu i prádelníku, ale co hledal, nenašel. Prostorem se náhle neslo další zakašlání. Loki trhl hlavou k posteli a jako socha vyčkával s kouzelnou formulí v hlavě. Avšak lidská bohyně se pouze zavrtěla a spala dál. Ještě okamžik na ni spočinul zrakem, než si čupl. Otevřel dvířka komody a překvapením se zadrhl v pohybu. Objemný proutěný košík se plnil různými dopisy až k okraji. Zvědavost by ho donutila si některé z nich přečíst, ale to by nesměl spatřit menší stoh psaní ovázané bílou stužkou. Mašle se vždy využívaly k svazování dopisů od milence.

Aniž by přemýšlel, vzal stoh do dlaně a komodu zavřel. Odebral se do koupelny, kde si kouzlem zapálil dvě svíce. Posadil se k toaletce, zatímco k zemi spadla saténová stužka. S šokem našel rukopis Friggy. Bez meškání si oba dva dopisy přečetl. Frigginina slova v něm vytvářela pocit sžíravého stesku, ale už za ní nemohl běžet a obejmout ji, jako když byl malý kluk. Ztratil svou matku a on s tím nemohl nic udělat. Ale bylo to moc brzo! Měla teď Sigyn moudře poučovat o postu královny, místo aby se v něm probudil obraz jejího zakrváceného těla.

Spolykal trpké emoce a zkoumal ostatní dopisy. S každým dalším, jenž měl pořád stejného odesílatele, ho tížil v žaludku těžší a těžší kámen. Mezi nimi našel i ten, který způsobil tolik nenávisti a bolesti.