Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Iniciály v kůži

Věnováno: _Wuki_

*Sulie*

Požádala einherjary na stráži, aby ji a dva významné álfy vpustili do Vládní komnaty. Když se jeden z nich otázal na důvod návštěvy, málem vyletěla z kůže.

„Jestli jste si ještě nestihl za tři dny všimnout, Její Veličenstvo leží v léčitelském komplexu. Stačí vám tohle jako odpověď?"

Strážný se uraženě zamračil.

Ucítila, jak jí álf Gívrí položil dlaň na rameno. Milé gesto jí pomohlo se trochu uvolnit. Bylo toho na ni moc. Nejhorší z toho všeho se stala myšlenka, že jestli selže, potopí s sebou celou říši. Neboť v králi zhasne jediné dobro, které v něm plane. Byla zvyklá zachraňovat jedince, malé skupinky, ale nikoliv celý Ásgard.

„Důvodem je diagnóza, kterou chtělo Jeho Veličenstvo ihned slyšet." Obrátila se vlídněji na druhého einherjara, jenž pokývl hlavou a otevřel jim dveře.

Očekávala cokoliv - že bude král pracovat, truchlit, osnovat plány na podmanění si vesmíru nebo hrůznější věci. Avšak namísto toho se na sebe všichni tři nevěřícně podívali. Četla v šedobílých očích strach i porážku. Nezbývalo tedy Sulii nic jiného, než na sebe vzít nejtěžší úkol ze všech. Přeci jenom bílí álfové vyrůstají v mírumilovném prostředí a jsou zranitelnější než nejkřehčí drahokam. Na nelítostném Ádgardu by nepřežili ani týden.

Obešla stůl a opatrně zatřásla s jeho ramenem.

„Vaše Veličenstvo?"

Nic to s ním neudělalo. Jako by hodila do jezera kamínek. Stále zůstal ležet hlavou na desce stolu, tvář zakryta havraními prameny a spal. Sebrala tedy veškerou odvahu a rozhodla se udělat rozruch balvanem.

„Vaše Veličenstvo!" vykřikla a silně s ním zatřásla. Odskočila pryč, když se prudce narovnal v zádech. Ani nedýchala, když jí kolem hlavy proletěla dýka, která se zabodla do dřeva knihovničky. Pak se najednou její srdce rozbušilo jako splašenému koni.

„Do Helu! Netrefil jsem se."

Za hrobového ticha se zvedl, aby si vzal dýku zpět. Vyzařoval z něj klid, zatímco Sulie panikařila jako bláhová. Vždyť ji mohl zabít!

Přejel bříškem palce po poškozeném dřevu a roztrpčeně mlaskl. Doteď si jí nevšímal, poté ale do ní zabodl své hadí oči. „Tuhle škodu mi zaplatíte. A naučte se obstojně budit. Jinak vás zařadím jako zlodějku duší do armády."

Odešel se posadit zpět do křesla a ji zanechal vystrašenou. Nohy jí slabostí sotva držely, a tak byla ráda za Gívrího, jinak by se sesypala jako pytel brambor.

„Můj králi," poklonil se a spolu s ním i Váryk. „Na žádost ásgardské vrchní léčitelky, která má tu čest zastupovat oplakávanou zesnulou královnu Friggu, jsme vyšetřili Vaši choť, královnu Sigyn."

„Tak moment," pozvedl ukazovák do vzduchu. „Ujasníme si jednu věc. Naše vrchní léčitelka nikoho nezastupuje. Maximálně tak sebe. A teď mi řekněte, co víte."

Ve Vládní komnatě zavládlo další duté ticho.

„Buď vyklopte, co víte, jinak vás to přijde draho!"

„Regenerační spánek, můj králi."

Tři páry očí se ve stejnou chvíli podívaly na jediného přítomného, který ještě nepromluvil. V momentě zrudl, což se na bledé tváři dalo velice jednoduše poznat.