Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Epilog

Věnováno všem čtenářům, kteří se ve čtení dostali až sem... Protože jste se dostali až na úplný konec. 💚💙💚💙🐍💏

*Loki*

O tři roky a tři měsíce později

Ódinsdagr (středa) se už před dvěma hodinami přehoupl přes svou polovinu. Loki předal písaři poslední listinu k vyřízení a neoficiálně ukončil svůj den. Ráno se připravoval na schůzku Rady, jakmile mu však pomocnice léčitelek oznámila, že Sigyn opět zachvátila bolest, přesunul ji na pozítří. Ačkoliv mu škvrně tolikrát říkalo, že je zbytečné, aby u ní trávil čas, tušil, že ji to potěší. Trpěla kvůli němu. Dělat jí společnost bylo to nejmenší, co pro ni mohl udělat. A nejspíše také to jediné.

Zvedl se z křesla a vyšel na terasu. Rozhlédl se po městě vonící jarem v plném rozpuku. Stromy se začínaly zelenat a rodit barevné květy. Příroda probudila zvířata ze zimního spánku a znovu oživovala zemi božských Ásů. I měšťané se zdáli veselejší, zvláště když měli k radosti důvod. Jejich domov prosperoval, rozrůstal se a zvýšil své kvality. Existovalo pár temných koutů, ale nic nemohlo být růžové. S pohledem na oblohu, která zanedlouho zmizí za Tórovými dešťovými mračny, se otočil a vyrazil za svou rodinou.

Po šestinedělí přišla další krutá rána. Vnější zranění se zahojila, co ale co bylo důvodem, že znovu přivítali bílé álfy mezi sebou, byly poškozené vnitřní orgány. Narfi svým nebezpečným příchodem na svět poranil Sigyn natolik, že následující desetiletí neotěhotní. Vrchní léčitelka mu stranou vyřkla své obavy, že bude neplodná, Gívrí a Váryk však stejného názoru nebyli. Podle nich všechno závisí na čase. Předpovídali vyděšené královně, že její menstruace bude nepravidelná, a co je ještě horší - velice bolestivá. Avšak každou další se posune o krok blíž k úplnému uzdravení. Teď jenom zbývalo čekat na tu první.

Loki zahnul k západnímu schodišti, když vzpomínal na její první zkušenost s álfskou představou velké bolesti. Předali právě chůvě půlročního Narfiho a Sigyn, s úmyslem si dát koupel, zamířila ke své komnatě. Ale nedošla tam. Z nenadání se chytla za břicho a zhroutila se na zem předpokoje. Po sinalé pleti stékaly krůpěje potu, zatímco křičela bolestí.

Dokud se nedostavili bílí álfové, Sulie tlumila bolest léky. Přesto nepřestala skučet, na rozdíl od zvracení. Viděl na ni, jak se snaží být statečná, ale i tohle bylo nad její síly. Dlel u ní a pokoušel se jí uklidnit. Jakmile bílí álfové dorazili, se slušností ho vyhodili za dveře vlastní komnaty, zatímco tam zůstali se Sulií sami a hodlali něco provést jeho lásce. Tajně se tam vplížil pod kouzlem neviditelnosti a se staženými útroby sledoval, jak jí vykasali košilku až pod ňadra. Čisté prostěradlo se pod ní barvilo do ruda. Pokoušela se netřást, když jí na břicho malovali znaky bílé magie. Po vyřčení kouzelné formule se vpily do kůže a Sigyn se postupně stávala příčetnější.

Váryk ji decentně zakryl, zatímco Gívrí instruoval Sulii: „Bolest po dni poleví. Doporučoval bych teplé obklady a klid. Spánek je nejlepší. Nevím, kdy přijde další perioda. Je to pouze vůle přírody, ale zase nás nechte zavolat. Dokud nepřejde bolest a menstruace nebude pravidelná, musí se léčit. Jinak ztratí naději na uzdravení."

Takové vypjaté situace za celé tři roky nastaly čtrnáctkrát, což netvořilo ani polovinu všech uplynulých měsíců. A dnes se k tomu připočítala další. Po celou dobu se sice mohl radovat z plodů ženského těla, jež patřilo jenom jemu. Musel však eliminovat riziko otěhotnění, které jinak nemohlo nastat, ale náhoda mohla zapříčinit cokoliv. Alespoň že měl svou magii.