Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Loki, vrať se mi.

Věnováno: FuckingLollypop

*Loki*

   Jižní křídlo vanaheimského hradu se topilo v šeru. Ticho rušilo našlapování na parkety a následné otevření dveří. Netušil, co se děje. Tma se rozplynula do okenního výhledu, kde se v dálce rozkládalo jedno ze spících městeček s břidlicovými střechami. Otočil za ženským hlasem, jehož ozvěna se mu rozlévala v mysli, jako by se čas zpomalil.

„Nehledáš náhodou toto?"

Pootočil hlavu a spatřil sám sebe vycházejícího ze stínu.

„Držíš něco, co ti nepatří."

Odlesk zlata v sobě nesl runy vyryté do posvátného Gungni. Potom spatřil Lørij v upnutých kalhotách s vysokými boty a topem, jenž jí odhaloval vyhublý trup. Vlasy měla složitě zapletené a svázané do ohonu. Při pohledu na dceru svého věznitele Nrida zkřivil tvář znechucením.

„Měla bych ti poděkovat. Díky tobě mám z krku svého ubohého strýce. A teď se zbavím i tebe."

Zaslechl lusknutí prstů, které se rozléhalo do koutů jako jeden z Tórových ohlušujících hromů. V momentě se podél zdí zjevili vanaheimští strážci i zrádní einherjarové. Po boku vánské husy se postavil Kinök.

„Přijměte mou upřímnou soustrast," ozval se Kinök. V černých očích se odrážel výsměch i lačnost po krvi.

„Nepřijímám. A ty mi dej kopí osudu, než si ublížíš, trdlo. Když nejsi schopná se mě zbavit sama, jak budeš schopná ubránit říše?!"

Odpovědí na arogantní hlas byl Lørijin uražený výraz. „Jaké štěstí, že náš sňatek zrušili. Už dávno bys nedýchal, bastarde Laufeyi."

Než stačila vydat povel k útoku, pracovna knížete se rozzářila do duhových barev Bifröstu. O vteřinu později prostor naplnilo kouzlo temné magie, jejímž jediným úkolem bylo zabít. Sledoval, jak se bezvládné mrtvoly ve zlatých i stříbrných zbrojích svalují podél stěn k zemi, aniž vytasili meč. Vánka se pohotově schovala do vlastního kouzla, které ji zachránilo a Kinöka obralo o vědomí.

Lokiho tělo se zhroutilo na koberec, stejně jako náhrdelník s prázdným sběrným kamenem. Toužil se zachránit, ale nemohl se od okna hnout. Jako přikovaný naslouchal výkřikům bitvy, zatímco jeho směrem vyšla Lørij s Gungni v ruce.

„Nakonec se ukázalo, že se zničíš sám."

Poklekla k oslabenému tělu a pohrdavě pokračovala: „K čemu ti bylo, žes je zabil, když sám umíráš? Vy Ásové jste jako tupá zvířata. Bezhlavě se vrháte do bitev, které nemáte šanci vyhrát. Umři s vědomím, že s Ásgardem budu nakládat jako s poslední říší ve vesmíru. Nezasloužíte si nic jiného. Stanete se otroky mého království. Jak se ti to líbí?"

„Jsi naivní. Rada-"

„Myslíš ty šašky, které zabiju jediným kouzlem? Jsou to slabé figurky bez magie, které netuší, s čím si zahrávají. Ne, už nic a nikdo mi nestojí v cestě k trůnu."

Pracovnou se ozval smích, který narušil ponurou atmosféru.

„Připadám ti snad směšná?!" vyštěkla vztekle.

„Slavíš,... a přitom jsi ještě nevyhrála."

„Vyhraju, ale to ty už budeš klepat na dveře samotné Hel, která tě nenávidí do morku kostí! Vlastního otce, jak smutné."