Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Ráj nebo očistec?

Věnováno: Ewie77

*Tór*

   „Jo! A ještě něco."

Vytáhl z vaku dlouhou svinutou roli. Položil ji zabalenou v průhledným papíru, co ho Jane nazývá plastový obal, na jídelní stůl vedle dvou keramických hrnků, několika krabiček sáčkových čajů a sady dřevěných tyček (Proč se tomu u Ódinova vousu říká špejle?!).

„Co to je?" zeptala se Sigyn, když vzala roli do dlaně. Bůh hromu mezitím upustil vak na židli a založil si paže na hrudi v ásgardské zbroji.

„Je to od Jane pro vás oba. Řekla mi, že ty si zavzpomínáš na domov a Loki...," zarazil se a zamyšleně se zachmuřil. „Nevím. Vždycky se tak podivně uculila, když o tom mluvila."

„Panorama New Yorku?!"

„Tomu se, drahý bratře, říká provokace," poznamenal Loki uštěpačně, aniž by vzhlédl od stránek své knihy. Seděl ve zlaté pohovce u vyhaslého ohniště.

Netušil, jak se popasovat s radostí, že ho, ač ironicky, nazval bratrem, a zároveň rozladěností nad jeho temnou náladou. Po chvíli, kdy si svého bratra měřil pohledem, se postavil blíž k Sigyn a sklonil k ní hlavu.

„Co se mu stalo, že je tak nerudnej? Předevčírem pil jako by vlastnoručně pobil obry."

Přestala si prohlížet zapadající oblohu nad New Yorkem plným železných obrů a krátce se ohlédla přes rameno na svého manžela. Pokrčila rameny a odpověděla, že ani v nejmenším netuší.

„To bych mu zřejmě ani neměl říkat, jaká historka se ke koupi toho obrazu váže," uchechtl se tiše, což přilákalo její pozornost.

„Jemu to říkat nemusíš, ale mě bys mohl. Docela by mě to zajímalo."

„No tak furt něco Jane hledala po obchodě. Byl už jsem z ní dost unavenej. Ale pak si zašla za Midgarďanem v uniformě na informacích. Zeptala se, prý jestli tam nemají něco s tématikou Lokiho. Překvapilo mě to, ale toho informátora zřejmě taky. Byl vyvedenej z míry, jako když jsem zabil skřítka s obrovskou-"

„Tóre, vrať se k vyprávění s Jane," zastavila ho zdvořile. Zklamaně spolkl slinu o dobrodružství na Svartalfheimu.

„Dobře, no, byl prostě zmatenej. Jane se ho zeptala, jestli ví, o koho jde. A víš, co řekl?" dusil v sobě výbuch smíchu.

Zúžila oči a vyčkávala. „Nevím."

„Prý je Loki zpěvačka."

Mohutný smích naplnil kouty předpokoje natolik, že se v něm ztratil ženský zvuk. Za dvojicí oddávající se humoru z absurdity historky se ozvalo ostré zaklapnutí knihy. Oba dva se otočili k Lokimu čelem. Sigyn okamžitě smích spolkla, ale jemu trvalo, než se dal trochu dohromady. Koutky úst mu pod vousy neustále cukaly, i když nevěděl, jestli za to náhodou nemůže tik.

„To jsem rád, že jsem vás pobavil!" vyprskl dotčeně. Věnoval jim pohled, z kterého mrazilo.

„My jsme jenom-" začala spěšně, avšak bratr ji zastavil.

„Já vím! Pošetilý osel, kterého mám nazývat svým bratrem, totiž neumí mluvit potichu. Princátko je zvyklé na velké publikum."

Rozčílením zrudl jako rajče. Jak nenáviděl přezdívku, jíž si vysloužil od mrazivých obrů! Vykročil k Lokimu, jenž necouvl ani o krok.

„Hej, hej! Uklidněte se!"

Snažila se je pažemi od sebe oddělit, ale bůh deště vnímal na zbroji pouze minimální tlak, jenž mu nedělal problém ignorovat. Viděl před sebou jenom hadí oči bratra, který se ho pokusil zabít spolu s jeho přáteli.