Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Za krále a vlast

Věnováno: Thaliaris

*Loki*

   Znova a znova zakoušel nesnesitelně krutou bolest, když se mu temná magie na povel Vána zabodávala do nitra. Snad už se nenašel ani ždibík svalu, nervu či myšlenky, který by zůstal ušetřen, a tak se Loki s další přibývající vteřinou utrpení stával vůči ní apatický. Jakmile kníže povolil, zalapal po dechu, netečný k slzám a rozdrásané duši.

Nikdo nedostane do ruky Gungni, i kdyby měl cedit krev!

Kníže na něj křičel, ale bez valného úspěchu. K Thanosovým mučednickým technikám měl daleko, ač to fyzicky bolelo stejně. Thanosovi by vanaheimský kníže připadal jako otravná moucha na botě. A Loki se bavil představou vystrašeného výrazu toho hňupa před tím, než by v něm skončil zapíchnutý oštěp Proximy.

„Připadá vám něco k smíchu?"

Aniž by zvedl hlavu, jízlivě řekl: „Dvouhodinové období smutku mi skončilo, tak nevidím jediný důvod, proč se nezasmát."

„Vás ten smích přejde, barneprostituert!"

Lokiho rysy ztvrdly jako žula. „Máte zřejmě chybné informace, drittsekk. Sotva by se Tór Mjölnirem minul, kdyby slyšel, jak jste právě nazval naši matku."

Kníže při zvuku urážky zrudl až k boltcům uší. A nebýt vyrušení, nejspíše by znovu probudil temnou magii. Štěkl na strážce, co se opovažují ho vyrušovat! Došel k nim a rukou máchl směrem k individuu, o nějž se bůh lsti nehodlal zajímat. Nejraději by se schoulil do kouta a spal. Vlastně jedl, neboť mu z kručícího žaludku začínalo být studno. Nebo vše dohromady. A největší luxus by bylo tisknout se k hřejícímu tělu vonící skořicí.

„A tohle je zase kdo?!"

„Kníže, říkala, že-"

„No dovolte?! Tohle je nechutnej bordel, kam ste mě zatách!"

Chraplavé osočení mu rozbušilo srdce vzrušením, zatímco mírně pozvedl tvář. Moc si přál mít jistotu, že nesní.

„Au! To bolí. Moch byste si, kníže, ty svý psy zkrotit? Dyk mi zlomí ruku."

„Ještě slovo a zlomí ti i druhou. Tak řekne mi někdo, co tu chce?"

„Vidíte tohlec?" ukázala si blátem umazaná Sigyn na velké těhotenské břicho. Lokiho dětinsky obrovská radost se mísila se zmatkem. Její mluva a postoj... Vždyť má být na začátku čtvrtého měsíce, ne sedmého! Co se tady do Helu děje?!

Než stihl zmatený kníže odpovědět, škvrně dál pokračovalo: „To je eho práce!" Ukázala na něj. Pouze nevěřícně zamrkal. „Slyšela sem, že ho tu máte. Chtěla sem vidět, jak chcípne, prase edno nadržený!"

Zamyšlený kníže zíral na ni, Sigyn na něj a strážce si mezi nimi nebyl schopen vybrat. Zato Loki ji očima přímo spaloval. Sklopila zrak na své břicho, které nejspíše měla v úmyslu pohladit, ale rozmyslela si to. Zkřivila oválnou tvář zhnusením, když se znovu podívala na knížete.

„Pochopte, že vidět ho mrtvýho je ta nejlepšejší pomsta. Zneuctil mě."

„Hm. Vy o tomhle víte?" pootočil se překvapivě pobavený kníže na Lokiho, jehož jediná tužba byla vidět ji na opačné straně Vanaheimu. Klidně i Midgardu.

„Přece byste jí nevěřil takovou báchorku. Vypadám snad, že bych se zahazoval s takovouhle?" pozvedl jedno obočí do opovržení.

Kníže si krátce promnul bradu. Poté ji vzal za ruku a Loki se v momentě napnul. Sevřel dlaně do pěstí, když kníže poručil strážci, aby odešel, že už se o vše postará. Vždyť se bojí tmy, tak proč nevezme nohy na ramena? Čtyři louče jí nemůžou stačit.