Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Kočičí návštěva

Věnováno: JulMar01

*Sigyn*

V časných hodinách, kdy slunce nedokázalo zvítězit nad nočním chladem, se procházela po venkovních cvičištích. Skřivani se loučili s létem svými písněmi, jejichž tóny nesl na svých ramenech větřík i do nejzapadlejšího koutu Ásgardu.

Přitiskla si pléd těsněji k tělu a nadále kráčela neznámo kam. Nestanovila si fyzický cíl, ale myšlenkový. Již tři dny se vyhýbala bratrovi a jako naschvál se jí zase vyhýbal Frey i manžel. Snažila se najít cestu ven, aby to vyhovovalo úplně všem. Ale nedokázala to. Jak frustrující!

„Lady Sigyn!" ozval se za ní ženský hlas. Zastavila se a otočila s dlaní na těhotenském břiše. Vyčkala, dokud za ní Keth nedoběhla.

„Co tady děláš? Většina paláce ještě spí."

Chvíli se vydýchávala. „Patřím k tý části sloužících, kteří vstávají časně, aby měli zas odpoledne volno. Ale včera sem vás tu taky zahlídla a tak sem si řekla, že bychom se mohly třebas projít spolu."

„To nezní vůbec špatně."

Zamířily ke spodním arénám a notnou chvíli mlčely. Jenom do pórů pokožky sály ranní klid a pohodu. Potom ji Keth pobídla, aby se svěřila.

„Proč myslíš, že se potřebuju s něčím svěřit?"

„Vypadáte zamyšleně, lady Sigyn. Něco vás trápí a já vám chci pomoct. Ale to nemůžu, dokuď mi nepovíte, co vás trápí. Má v tom prsty ten váš bratr?"

„To je to tak vidět?" ušklíbla se roztrpčením.

„Jo, bo dokuď se tu neobjevil, všechno bylo v pohodě. Od tý doby, co tu je, se chováte divně. A to dost divně. Celý palác je toho plnej, lady Sigyn. Šeptají si, že si z vás udělal panenku na hraní."

„Cože?! Ale to-"

„Pokud řeknete, že to není pravda, tak urazíte nejen mě, ale i sebe," skočila jí do řeči káravě. „Zamyslete se. Nechala byste někdy někoho, aby vás okřikl za úplnou blbost? Nechala byste někoho jinýho, aby se postavil mezi vás a krále? A vy ste to ještě tolerovala?"

Otevřela pusu, aby Khaðika obhajovala, ale zase ji zavřela. Musela uznat, že by nikdy nedovolila, aby ji a Lokiho někdo rozdělil. Avšak právě tohle se stalo. Choť ji odehnal od stolu, lože i své společnosti. Ale že by ji bratr okřikoval? Ano, ozval se, kdykoliv se mu něco nelíbilo. Brala to jako součást poznávání toho druhého. Navíc je rozdělují zvyky různých říší.

Hlodavá myšlenka se jí najednou vkradla do mysli. Snaží se mi ale porozumět on sám?

Hlas kamarádky ji stáhl zpět do reality. „Řekněte mi, proč ho tu ještě trpíte?"

„Tak se na to podívej z mého pohledu, Keth. Otec zemřel dřív, než jsem se narodila, a matka... Nedokázala mi zapomenout, že právě já stojím za jejím neštěstím. Naše cesty se rozdělily dávno před její smrtí. Bratr Jacob zemřel za války. Neměla jsem nikoho. Má jediná rodina byla pryč, dokud jsem nepřišla sem. Poznala jsem Friggu a Ódina, kteří jsou zas mrtví. Tór si létá někde po Midgardu a s Lokim... je to komplikované," vydechla beznadějně. „Má rodina se rozbila jako zrcadlo a mně nezbyl jediný střep. Až teď. Khaðik je má poslední rodina. S ním se cítím alespoň trochu... plnější. Víš, jak to myslím?"

„Vím. Neste už tak sama."

„Přesně. Ten pocit mě nutí bojovat za vědomí, že je tu bratr spokojen a že spolu strávíme co nejvíce chvil." Ušly bok po boku několik kroků, poté zesmutněla.