Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Staré dobré časy

Věnováno: 1920PK

*Sigyn*

   Ve slunečném odpoledni se ozvalo zaklepání. Odložila dopis od muže jménem Evin mezi další psaní od měšťanů a zvolala: „Dále!" Do dunivého zvuku otvírání a následného zavření dveří se zvedla od psacího stolu a v předpokoji spatřila lady Lexii. Plnoštíhlá žena s příště uvázanými vlasy se poklonila, jakmile přešla přes práh.

„Vaše Veličenstvo, je hotovo. Vše čeká jen na vaše schválení."

„To ráda slyším. Nechceme přece, aby hosté čekali," pronesla suše a natáhla se pro kliku, aby zavřela své soukromí komnaty. „Kde jsou mé dvorní dámy?"

„Čekají na vás před Slavnostní síní, přesně jak jste si přála, královno."

Kývla hlavou, zatímco se s ledy Lexií vydala k východnímu schodišti. Probíraly spolu, zda jsou kuchaři se všemi chody večeře hotoví, zda cukrářky upekly a nazdobily své speciality. Služebné, aby byly jako ze žurnálu. Pážata, aby byla nachystána. Dary, jestli jsou správně zabalené. Dále i program nachystaný pro dnešní večer. Vůbec nic se nesmělo pokazit. Vanaheimský kníže a jeho neteř, kteří byli již den hosty paláce, se považovali za labužníky, kteří jsou zvyklí jenom na to nejlepší, nejdražší a nejokázalejší. A Sigyn jim chtěla ukázat, že Ásgard umí dostat svému titulu Vládnoucí, ač jí to mohlo být ukradené. Za necelý rok po ní ani pes neštěkne.

„Výborně! Jsem s vámi spokojená, lady Lexie."

„K vašim službám, královno."

Už se nemohla dočkat, až spatří výsledek své fantazie, která se za pomoci pilných služebných přenesla do reality. A zároveň jí cloumala hrozná nervozita. Jestli se něco podělá, jsem v háji! Tohle nebyla sranda, a přesto něco v ní se toužilo zoufalstvím zasmát. Možná už začíná z těch nervů bláznit!

„Dámy," pozdravila oblíbená děvčata. Svorně se poklonily a sborově jí popřály dobré odpoledne. „Jste stejně nedočkavé jako já?"

Bylo zbytečné se ptát, neboť jejich pulsující aury odpověděly za ně. Přesto si ráda vyslechla jejich kladnou reakci. Nato vyšla k síni, jež byla zapečetěna bílou stuhou kolem klik. Plná nedočkavosti zatáhla za pentli a otevřela dvoukřídlové dveře dokořán.

Šest párů bot klepalo podpatky o mramorovou podlahu krémové barvy s šedivým vzorováním, o které se postarala příroda. Zvuk se rozléhal do velice vzdálených koutů, kde se za několik hodin budou odrážet stovky hlasů a tóny živé severské hudby. Dříve holé stěny zdobila záplava girland, naaranžované z dlouhých větví zeleného listoví propletené sněhově bílými stuhami. Táhly se elegantně do výšky, čímž nenápadně nabízely pocit, že okouzlující příroda vyrostla uprostřed paláce. Ve vázách dlely květiny barev duhy. Stály na stolcích s vysokým hubeným podstavcem, jenž byl vyřezán do tvaru spirálovitě se pnoucího proutí. Prostor vyplňovaly stoly a lavice, snad nekonečně dlouhé, křesla pro královský pár a hosty. Nezapomnělo se ani na taneční parket a místo pro hudebníky.

Krásou omámená zamířila k řadě sloupů a natáhla paži. Zatímco je míjela, cestou se dotýkala závěsů z jemné, příjemně hebké látky. Tkvěly se mezi sloupy, které tvořily jedinou bariéru mezi síní a schody vedoucí do zahrady, kde budou cestičky i altány osvětlené lampiony. Postavila se k impozantním křeslům, jejichž opěrky byly na vrcholu vyřezávané do tenkých tvarů stonků a lístků, které mistr cechu malířského do nejmenších detailů vystínoval různými odstíny zelené.

„To je nádhera!" roztočila se se smíchem dokola dvorní dáma, až se jí nadzvedla sukně.

„Umíte si představit tu atmosféru, až se setmí a všude budou svítit svíce a louče?"