Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Jako zrození Fénixe

Věnováno: ILoveTeenWolfCZ

*Canie*

   Potřebovala nutně mluvit s královnou! Slyšela zvěsti, že bloudí po městě, ale držela v sobě naději, že se jí podaří Veličenstvo najít v její komnatě. Vždyť někde spát musí. Netušila, jestli to, co se jí chystá říct, je závažné natolik, aby ji obtěžovala. Ale někomu to říct musela. Sama nevěděla, zdali nesnila, nebo viděla dobře. A nikomu jinému se s tím svěřit nechtěla. Žádná z ostatních dvorních dam by jí nevěřila.

„Kampak, slečinko?! Tu je vstup zakázán," ozval se ostře einherjar u dveří předpokoje komnat krále a královny Ásgardu. Se svým společníkem překřížili kopí tak prudce, až se cinknutí kovu odráželo ještě několik dlouhých vteřin.

S malou dušičkou se narovnala a pozvedla svůj špičatý nosík. „Slečinko?! Dávej si pozor na jazyk, strážný. Já sem dvorní dáma královny Sigyn! Ne nějaká zbloudilá ženština. Vědět, jak se ke mně chováte, by královnu moc nepotěšilo."

Einherjar zkřivil tvář do otrávené grimasy a trochu povolil ze své agrese. Tenhle tah patřil jí.

„Dobrá, dvorní dámo. Přesto dovnitř nemůžeš."

„Proč bych nemohla? Jdu za královnou, abych ji potěšila. To je přece moje služba."

„A poslala pro tebe královna, nebo máš povolení...?"

Spatřila v jeho tygřích očích záblesk nezdvořilého vítězství. Trefa, protože ani jedním nedisponovala. Ale u Ódina potřebovala s ní mluvit! Aspoň zjistila, že se opravdu její paní nachází uvnitř. Kdyby ve své komnatě nebyla, vůbec by se s ní nebavil.

„Ne, ale musím s ní mluvit v naléhavé věci." Věděla, že jí je to k ničemu. Dvorní dáma není královnina komorná, natož lady Lexie. Pouze lepší služebná, která poskytuje pobavení.

„Královna nemá chuť s někým mluvit. Otoč se a jdi, než to pro tebe špatně dopadne," sykl na ni.

Zamračila se. Respektovala jejich poslání. Kdyby pouštěli dovnitř kde koho, stáli by zde jiní, aby se tomu zabránilo. Ovšem teď by uvítala více pochopení, už kvůli tomu proč přišla. Ale to jim říct nemohla.

„Tak dobrá, ale piš si, že to bude mít ještě následky."

Odcházela, když za sebou uslyšela odfrknutí. Ale já se dovnitř dostanu! umínila si v duchu a počítala poslední minuty, než dojde ke střídaní stráží.

*Sigyn*

Hodila do turistického batohu poslední tričko a zapnula zip. Jakmile tak učinila, prudce vydechla úlevou a sesypala se na divan.

Od prvního momentu, kdy do komnaty po pěti dnech vešla, nezastavila se. Naházela všechny své věci na postel, přes oblečení, tretky, šminky až po dopisy a knihy. Věci královny Ásgardu ji nezajímaly; nestála o milodary. Pouze toužila odtud vypadnout a problémy hodit za hlavu.

Zakazovala si pomyslet, co se dělo v Trůnním sále. Přesto jí hlava neustále vytýkala a dávala na talíř její omyl a unáhlenost. Snažila se v sobě vyznat a zjistit, proč ho vůbec políbila. Položka dotýkat se ho se nacházelo na posledních příčkách přání. Jestli vůbec. Ať se však snažila sebevíc, nenašla logické vysvětlení. Sklonila se pro polibek spontánně. Jako kdyby vše, co jí proletělo hlavou, v ten moment muselo její tělo převést do reality.

Zapomeň už sakra na to! okřikla se. Dej mu tu zatracenou odpověď a zmiz z téhle planety co nejrychleji!

Donutila se postavit na unavené nohy. Skryla do dlaně dlouhé zívnutí, vzala přezku batohu a zamířila ke dveřím, aniž by se jedinkrát ohlédla. Neexistovalo nic, na co by ráda vzpomínala.