Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Možnost volby

Věnováno: MyRealDarkSide

*Loki*

Konečně pobral dostatek rozumu, aby zjistil, jak na tom je. Přiložil dva prsty ke krku a soustředil se na slabý pulz. Žila a z toho, že ve vzduchu necílil těžký zápach krve, soudil, že žije i dítě. Přesto sjel pohledem k břichu, kde se tkvělo pouze povrchní škrábnutí. Hluboce se nadechl, aby nabyl jistoty. Poté si odfrkl.

„S tebou se jeden vážně nenudí, škvrně."

Opatrně ji položil na zem a odešel zkontrolovat zbytek domku. Magií přesunul doppels z vestavěného patra do jediné komnaty v Sires, kde původně stála jeho postel z domu u Fránangského vodopádu. Skřípání a vrzání narušilo harmonii zpěvu skřivanů, když ji v náruči odnášel do patra; obezřetně, aby ji cestou nepraštil. Přikryl ji až k bradě a přisedl si k ní.

Zjistil, že není moc lákavé se vrátit do paláce. Vše, co chtěl mít u sebe, měl na Siresu. Zadíval se na pihatý obličej, zatímco se nitro snažilo vyznat v emocích, již prožil. Tak silných a nečekaných... Tak pošetilých! Pokoušel si celou dobu namluvit, že to, co cítí, je pouze chvilkové okouzlení. Ale toto domnělé pobláznění trvalo už dlouhý rok, čtyři měsíce a dvacet dva dní, když nebude počítat Hromnice v prokletí.

Vidět ji připravenou zemřít mu bez slitování ukázalo pravdu. Nejen, že mu na Sigyn záleží, má ji i rád. Do Helu, ano, přiznává to! Má ji moc rád a chce ji! Natolik, že žárlí na jiného, aniž by věděl na koho. Natolik, že nesnese pomyšlení, že by ho mohla opustit. Uznával to s údivem, že ho přiznané emoce nezaskočily tolik, jak očekával, a zároveň se strachem i panikou, že se spálí jako s Baldrem.

K bohu dobra jako k jedinému věnoval své nejvřelejší city, které dokázal kdy cítit. Ač ho Baldr uspával s něžnými, láskyplnými řečmi, staly se z nich sprosté bláboly, za které si u Tóra zajistil nesmrtelnost. Loki si myslel, že se konečně našel někdo, komu na něm záleží. Baldrova zrada ho navždy vyléčila a instinkt mu radil se Sigyn zbavit. Zcela pudově vyvodil, že je pro něj nebezpečná tím, co v něm probouzí za přání a touhy. Jenže s tímhle názorem ji od sebe odháněl celý onen čas, a k čemu to vedlo? K dnešnímu dni, kdy na ni zíral a uvědomoval si, že se nepohnul z místa.

Pokoušel se jí ve svých očích pošpinit, ale nemohl ji soudit za to, že utekla za jiným. Byla stvořená pro lásku a Loki jí ji nedal. Zasloužila si lepšího, až se bůh neplechy kroutil do všech stran s pomyšlením, že přece on je ten nejlepší! Avšak pravdě musel čelit, i kdyby se zkroutil do kolečka. A právě v tom okamžiku jím projela naděje. Silná a nekompromisní. Ač se snažil sentiment opět zapudit, nedala se přemoct. V chladně organizované mysli vysvitla jediná myšlenka, která Lokimu dávala smysl. Asi bylo příliš pozdě, ale za pokus to stálo!

Zkřivil tvář obavami. Jestli se to nepovede, zbudou mu pouze plané naděje. Vždyť jak to dopadlo s Baldrem? Strávil noci v slzách a dny v sebeobviňování. Matka však měla pravdu. Prožít naplněné dny radostí, určit si cíl v životě, i když jenom na malý moment, to za to stálo. I kdyby nakonec odešla, zůstanou mu alespoň vzpomínky, které jsou, podle moudré Friggy, neocenitelné. A Loki věřil, že lidská bohyně stojí za risk. Už kdyby jenom z důvodu, jak mocně na něj působí.

Bohužel, jeho nadšení zvadlo už v první minutě. Jak začít, aby byl pro ni ten nejlepší? Dárky a přátelé jí sice uzdraví duši, ale jemu to stačit nebude. Musel si získat její důvěru. Mohl by jí třeba dát najevo, že mu není lhostejná. Ale to znamenalo se jí otevřít. Do Helu, to snad ne. Vložil si tvář do dlaně. Tohle bude mučení za živa!