Démonův drak ✔️

1. Kapitola

Spokojeně jsem zapředla, jak jsem ucítila něžné ruce smyslně sjíždět po mém břiše, zatím co ruce druhého z tvorů si pokojně hrály s mými prsty. Do vlasů se mi zabořila hlava jednoho z nich. Nasál jejich vůni a hlavou se s nimi pomazlil. Těla obou krásně zahřívala mé boky. 

Už to nemohlo být lepší, když se v místnosti objevila čtvrtá osoba. Žena. Ladně si to kráčela k mé posteli. Její oči zářily chtíčem. Zůstala jsem ležet a nechala ty dva se mě dál dotýkat. Ženskou postavu nezastavila ani postel. Přelezla si až nade mě a přišpendlila mě k ní. Olízla si rty a přisála se k těm mým. V pár dalších momentech nám v puse začaly tančit jazyky. Nechala jsem jí dělat, cokoliv se jí zlíbilo. Když skončila pusou, přesunula se na můj krk. Zasténala jsem. Věděla jsem, že to byla přesně ta reakce, kterou chtěla slyšet. Cítila jsem její úsměv na svém krku. Usmála jsem se i já. Jen malý nevinný, zlomyslný úsměv. Nedávala teď pozor a to dávalo výhodu mně. Nenechám žádnou prašivou sukubu kazit mé sny! Zabodla jsem do ní svou jehlu a nechala do ní proudit paralyzující jed.

Probudila jsem se do téměř prázdné noční místnosti. Tedy až najednu maličkost. Cítila jsem na sobě nehybné tělo démoní postavy. Povzdychla jsem si. Taková škoda pěkného snu. Sukubu jsem ze sebe setřásla a přemýšlela jsem, co si s ní počnout. Tohle byl můj první den tady a bylo by nejlepší dát okolí najevo, že u mě démoni nejsou vítáni. Vstala jsem z postele a v noční košilce se vydala do skříně pro nějaké provazy. Sukubě jsem ruce i nohy připoutala k posteli. Měla jsem v plánu jí trošku postrašit a nechat jí jít, aby mohla zprávu roznést i ostatním. 

Nasála jsem vzduch do plic a ucítila pach dalších démonů. Hned na to jsem za sebou uslyšela kroky. Tak to vypadá, že je tahle důležitá, když si pro ní okamžitě přišli kámoši. Otočila jsem se k nim. Byli tři. Zůstala jsem v lidské podobě, ale nechala si narůst svůj ocas, který jsem výhružně držela u svého těla. Byla to má nejlepší zbraň. Právě špička mého ocasu obsahovala vysunovací ostrou kost, kterou jsem nazývala jehla. Měla jsem ještě dost jedu na paralyzování dalších dvou. 

Trpělivě jsem čekala na útok. Nijak jsem to nedramatizovala. Démoni mi nemohli ublížit. Jen jsem chtěla, aby už byli pryč, než můj byt nasákne jejich pachem a já to budu muset čmuchat ještě pár dalších dní. Zaútočili na mě dva najedou. První schytal bodnutí ještě, než ke mně vůbec doběhl. Druhý ale už stihl i zaútočit. Bodli jsme se navzájem. Já svým ocasem a on bodnou zbraní v ruce. Padl paralyzovaný k zemi. 

Koukla jsem se na třetího. Rychle a zuřivě oddechoval. Viděla jsem ten vztek v jeho obličeji. Agresivně zařval a proměnil se do své pravé podoby. Tyčila se teď přede mnou démoní postava stojící na dvou ještěřích nohách s dlouhým ocasem a mohutnými křídly zasazenými na zádech, s párem masivních rohů vyrůstajících z hlavy. Celá uhlovitě černá. 

Něco ale bylo špatně. Ucítila jsem proud nějaké teplé tekutiny vycházející z mého břicha. Zmateně jsem se podívala, co to je. Bylo to... červené... KREV?! Já přece nemůžu krvácet! Démoni mě nemůžou zranit! Co se to děje?! Přepadla mě bolest. Nikdy v životě jsem bolest necítila. Zařvala jsem bolestí a padla na kolena. Držící si ránu jsem nechápavě sledovala svou ruku, pomalu barvící se na rudě červenou. Vedle mě ležela zbraň, kterou mě dřív bodl démon. Na jejím konci byl dračí zub. Zúžily se mi zorničky strachem. Srdce se mi sevřelo. Panikařila jsem. Nemohla jsem přece zemřít! Křečovitě jsem svírala krvácející ránu. Krev se ale dál valila skrze mé prsty. Mé tělo začínalo pomalu slábnout nedostatkem krve. Podívala jsem se na démona. Sledoval mě. Uslyšela jsem za sebou jemné zasténání. Sukuba se začala probouzet. Démonův výraz se okamžitě změnil ve velmi překvapený.

„Ty... jsi jí nezabila?" zeptal se udiveně. Rozhlídl se kolem a uvědomil si, že jsou všichni pouze paralyzovaní. Veškerá jeho zlost byla pryč. Křídla a rohy začaly pomalu mizet a vracela se jeho lidská podoba. Měl velmi zmatený výraz. Jeho oči kroužily mezi mnou a sukubou. Rozeběhl se k ní. 

Já sebrala zbytek své síly a postavila jsem se. Musela jsem si najít pomoc. Kdybych tu zůstala, tak zemřu... Nebyla jsem připravená na smrt. Pomalu jsem se šourala k východu. Dostala jsem se až ven na ulici. Byla ale noc a pršelo. Nikde ani živáčka. Už jsem nezvládla udělat ani jeden jediný další krok. Sesunula jsem se po zdi na studenou zem. Celé mé tělo se klepalo. Byla jsem příliš slabá. Nemohla jsem tomu uvěřit. Všichni mí příbuzní, co už byli po smrti, zemřeli v epických bitvách a já tu zemřu... takhle? Náhle mě bodlo u srdce. Sykla jsem a rychle jsem se za něho chytla. Nejspíš jen odcházelo z nedostatku krve. Už jsem neměla sílu nic udělat. Už jsem neměla sílu ani být dál při vědomí. Pohltila mě temnota. 

*Sukuba: druh démona, navštěvující sny svých obětí. V nich s oběťmi provozuje sex a živí se jejich životní energií.