Démonův drak ✔️

100. Kapitola

Pokud jsem mu chtěla pomoci, musela jsem to udělat hned. Sama bych se už moc dlouho neudržela.

Sehnula jsem se k jeho hrudi, tedy konkrétně k jeho ráně. Tu jsem pomalu olízla. Jak se můj jazyk dotkl jeho kůže, Luci znovu slastně zasténal. Ovinul mě křídly a majetnicky si mě s nimi přidržoval. Cítila jsem se jak pod hebounkou a samohřejivou dekou.

I přes hloubku rány jsem s ní byla hotová velmi rychle. Po mé práci Luci neměl ani jizvu. Spokojená se svou prací jsem hrdě zvedla hlavu. Luci mě spokojeně a vděčně pohladil po tváři.

„Děkuji."

Já se na něho usmála. Alespoň tohle jsem pro něho mohla udělat za jeho starost o mě.

„Aerwyn... Ty nechceš do své pravé podoby? Je to tu přizpůsobený, takže slibuju, že se ti tu nic nepodaří rozbít," lákal mě. Projelo mnou nové nadšení a znovu jsem pohledem prozkoumala byt. Opravdu se nikde nenacházelo moc křehkých věcí a když už, tak z dosahu. Neodolala jsem tomu pokušení.

I přes velkou nevůli jsem z něho slezla. Řádně jsem ze sebe sundala své oblečení. Nahotu jsem moc neřešila, byli jsme tu jen já a démon a oba jsme nejspíš na něco takového byli zvyklí.

Dychtivě jsem se i já proměnila do své pravé podoby. I přes to, že jsem byla uzavřená v bytě, cítila jsem se teď daleko svobodněji. Dokonce jsem mohla i naplno roztáhnout své křídla. Lehce jsem s nimi dosáhla až na balkónek druhého patra.

Prohodili jsme si s Lucim role a tentokrát to byl on, kdo obdivoval mé tělo. Vstal z gauče, aby si mě mohl jít prohlédnout zblízka. Ruku si položil na mou kůži a jak kolem mě procházel, hladil mě při tom. I jeho dotek mého pravého těla stále vyvolával další a další chtíč. Jestlipak vůbec věděl, jak funguje sex s drakem?

Zastavil se až u mé hrudi a chvíli váhal.

„Aerwyn, mohl bych se na tobě svézt?" zeptal se nakonec. Já od něho okamžitě ustoupila a otočila se k němu hlavou. Ve své dračí formě jsem teď byla stejně vysoká, jako on.

„Ani náhodou. Něco takového je snad největší potupa, co drak může zažít. Jak tě to vůbec napadlo?" nesouhlasila jsem. Nehledě na to, jak moc jsem byla nadržená a toužila po něm, na vození kohokoliv na zádech nebylo nic příjemného.

Luci na mě udělal démoní psí oči.

„Můj kamarád se mi jednou vytahoval, že ho jedna dračice nechala svézt. Jen bych ho rád trumfnul," vysvětloval, zatímco pomalu a nenápadně přecházel zpátky k mým zádům.

„Nechápu, co mohlo vést jakéhokoliv draka k tomu, aby někoho vezl na zádech, ale už teď jí lituju a tvůj kamarád by se jí měl omluvit," protestovala jsem a stejně tak, jako on se blížil mým zádům, tak já od něho odstupovala. Po mých slovech se škodolibě zasmál. V pronásledování mých zad ale nepřestával.

„To uzdravení ti dalo nějak moc energie," postěžovala jsem si. Za tu krátkou dobu, co jsem ho znala, tak jsem ho takhle hravého ještě neviděla. Jeho tempo zrychlovalo a tak jsem se to pokusila ukončit rázným úskokem. Vytvořila jsem tím mezi námi dvěma několikametrovou mezeru a on se konečně zastavil.

Já hravě sehnula hruď s hlavou k zemi a vyčkávala jsem, co teď hodlá udělat.

Luci roztáhl svá křídla co nejdále do stran. Tím pokryl celou šířku bytu a vydal se ke mně. Já neměla kam utéct. Tedy až na jedno místo, se kterým asi nepočítal. Trpělivě jsem počkala, až se dostatečně přiblíží a přitom jsem za sebou čile mrskala ocasem. Pomocí svých silných zadních nohou a ocasu jsem se vymrštila do vzduchu. I bez použití křídel jsem byla schopná vyskočit velmi vysoko a tak mi nedělalo problém ho celého přeskočit.