Démonův drak ✔️

57. Kapitola

S mým propuštěním z nemocnice nebyl žádný problém. Stejně mi nic nebylo a akorát jsem jim tam zabírala místo. Doktoři, kteří se starají o nás ostatní tvory, si toho byli moc dobře vědomi. Kyle mi taky řekl, že mé probuzení mu trvalo 4 dny. Musela jsem mít sakra hluboký spánek a ani nemám pocit, že by byl dostačující. Nejraději bych se prospala ještě aspoň tak týden.

Byla to nemocnice nedaleko mého bytu, ale vzali jsme si taxíka, abychom měli cestu rychleji za sebou. Bylo už pozdě večer a tak celé město zahalovala tma. Celou jízdu jsem byla neskutečně nervózní a čím víc byla ulice povědomější a blíže mému bytu, tím to bylo horší. Opravdu jsem z toho odmítnutí měla strach. A co jsem mu měla vlastně říct? Co když mi to neodpustí. Kyle říkal, že už se mu to snažil rozmluvit a neuspěl, co když se to nepovede zase? Co když mě teď prostě nenávidí? Nemělo by mi na tom tak moc záležet, ale věděla jsem, že i já k němu něco cítím. Jen jsem si to ještě nechtěla naplno připustit, protože jak bych to udělala, objevilo by se pouto a už by se to nedalo vzít zpět.

Taxík zastavil až před barem. Nedokázala jsem se přinutit z něho vystoupit.

„Pojď Aerwyn. Nebudeš na to sama. To zvládneme, uvidíš," pobízel mě Kyle. Velmi neochotně jsem vystoupila a zamířila s ním do budovy. Vzali jsme to přes bar, což byla nejrychlejší cesta. Oddychla jsem si, když jsem za pultem neuviděla Xareesh. Myslím, že bych asi utekla, kdyby tam byla ona.

Zamířili jsme k výtahu a já se znovu zarazila. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Srdce jsem měla až v krku. Nemohla jsem jít dál. Otočila jsem se a dala jsem se zase k odchodu. Kyle rychle skočil přede mě.

„Nemáš se čeho bát. To bude v pořádku, budu tam s tebou... Čím dřív tam budeme, tím dříve to budeš mít za sebou," snažil se mě přesvědčit.

„Bojím se, že mě odmítne, Kyle. A ani nevím, co bych mu měla říct... Nemůžeme to nechat na jindy?" naléhala jsem. Chtěla jsem se na něco vymluvit, ale nic vhodného a přesvědčivého mě nenapadalo.

„Ne nemůžeme. Nemusíš říkat vůbec nic. Nech to na mně, dobře?" zeptal se a hladil mě po ramenech. Mně se to nezdálo.

„To se mu nemám ani omluvit?"

„Ne. Ty jsi neudělala nic špatně. To on je žárlivec a on zapříčinil tu nehodu. On by se měl omlouvat tobě... Znám ho delší dobu, než co ty jsi na světě. Vím, že mu na tobě záleží a rozhodně by neudělal nic, co by ti mohlo ublížit. Přeci jen má s tebou pouto. Až zjistí, co způsobil tím snem, bude toho litovat a nakonec se ti omluví, uvidíš. Věř mi."

Zněl tak moc sebejistě. Vůbec nepochyboval o svých slovech. Já mu na odpověď jen přikývla a znovu jsme se vydali k výtahu. Ten se s námi zavřel a začal nás nést nahoru. Mě pohltila ještě větší úzkost. Něco se mi nechtělo líbit. Nechtěla jsem tam vůbec být. Nervózně jsem svírala svého plyšáka, kterého jsem měla stále u sebe. Cítila jsem se, jak kdybych jela do jasné pasti. Jako kdyby se mělo stát něco špatného. Moje srdce bušilo jak splašené a necítila jsem se dobře. Teď ve výtahu jsem ale neměla kam uniknout. Až dojedeme nahoru tak jednoduše uteču a už nenechám Kyla mi to vymluvit. Budeme to muset nechat na jindy.

Dveře výtahu se otevřely a můj nos okamžitě pohltil Luciho pach. A né jen jeho. Neměla jsem teď už na výběr. Kdyby to vůbec šlo, tak bych řekla, že se mi udělalo snad ještě hůř. Oba s Kylem jsme vystoupili z výtahu. Luci stál akorát před svým bytem. Okamžitě nás zaregistroval. Měla jsem výhled i na osobu, které patřil ten druhý pach. Těsně vedle Luciho stála vysmátá holka očividně si užívající jeho přítomnost. Kdo to sakra byl! Její pach byl tak matoucí. Zdál se mi povědomý, tak hrozně moc, ale nedokázala jsem ho identifikovat. Jediné, co jsem s jistotou věděla bylo, že to byla dračice. Ona ale mě očividně znala až moc dobře. Jak si mě všimla, zlomyslně se usmála a obtočila se kolem Luciho jak had. Rukou mu začala hladit hruď a zahihňala se. Ovládla mě žárlivost a vztek. Nic jsem nechápala. Takže mě Luci vyměnil? Takže se přeci jen koná to odmítnutí, kterého jsem se tak strašně moc bála?

„Luci?" zeptal se Kyle naprosto zmateně.

„Co tu dělá ona?" pokračoval.

„Přišla mi pomoct. Narozdíl od Aerwyn... jí na mně alespoň záleží," vyplivl mé jméno, jak kdyby to byl odpad. To na mé srdce bylo už příliš a přestalo dál pohlcovat další emoce.

„Dal jsem jí jasně vědět, že mi vadí, že se mi nevěnuje a co udělá? Další týden ignorace!" nadával Luci znechuceně.

„Luci!" okřikl ho Kyle už naprosto vyveden z míry.

Nevěřila jsem vlastním uším. Zněl jak největší pokrytec. Za celý týden neměl ani tušení, co se mnou bylo, ale hlavně že si stěžuje, že jsem se u něho neukázala. Víc pokrytecký už být ani nemohl!

„Víš ty vůbec, proč za tebou nepřišla?! Nenapadlo tě třeba, že se jí něco mohlo stát?!" křičel Kyle. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Vždy to byl veselý a přátelský chlápek. Tohle bylo poprvé, co jsem ho viděla naštvaného.

Luciho výraz se okamžitě změnil na překvapený. Ihned přesměroval pohled na mě a tázavě si mě prohlížel.

Neměla jsem nejmenší chuť to dál poslouchat a plýtvat slovy jsem na něho taky nehodlala. Zacouvala jsem zpátky do výtahu a hned zmáčkla přízemí.

„Aerwyn!" zakřičel na mě znovu Luci. Tentokrát ale vyděšeně. Slyšela jsem, jak běží k výtahu. Než stihl doběhnout, dveře se naštěstí zavřely.

„Co se stalo!" uslyšela ještě, jak se naléhavě ptal a začal bušit do dveří. Pak se dal výtah do pohybu a utnul další konverzaci.

Jak pomalu sjížděl dolů, přála jsem si, aby na mě Luci dole nečekal. Nestalo se tak. Měla jsem cestu naprosto volnou. Nejspíš ho zdržel Kyle. Předpokládám, že mu vysvětloval, co se vlastně stalo. Já na nic nečekala a zamířila jsem domů. Nechtěla jsem Luciho už ani vidět.