Démonův drak ✔️

27. Kapitola

Jak jsem vyšla z budovy, uslyšela jsem nad sebou mávání křídel nějakého ptáka. Byl to havran. Dolétl ke mně a proměnil se na Kyla. Zdál se být velmi nadšený. Já se snažila ze všech sil uklidnit. Čaroděje jsem teď sice nechtěla ani vidět, ale věděla jsem, že Kyle s jejich názory nesouhlasí.

„Ještě tam pokračujou?" zeptala jsem se ho. Byla to první věc, co mě zajímala. Jestli hodlají dál rozhodovat i po tom, co jsem jim řekla.

„Vyhlásili pauzu," oznámil mi Kyle. To jsem zvědavá, jak tohle chtějí řešit dál.

„Chci mluvit s Lucim," to byl můj další požadavek.

„Jsem si jistý, že už je na cestě," ujistil mě Kyle. Luci mi měl teď co vysvětlovat. Kyle mě pořád nadšeně sledoval.

„Byla jsi skvělá Aerwyn. Nic takového jsem nečekal. Překvapila jsi mě," pochválil mě.

„A já myslela, že už víš, jak nemám ráda čaroděje."

„To ano, ale je rozdíl mezi čarodějem a nejvyšší radou. Silnější než oni je už jen Luci," upozornil. Já mezi čaroději žádný rozdíl neviděla. Chtěla jsem mu to i říct, ale pohltil mě velmi nepříjemný pocit. Pocit pádu. Kolem mě začaly růst organické stěny. Rychle vystřelily do výšky a uzavřely se nad mou hlavou. Společně se Kylem jsem teď stála v temné chodbě. Stěny i zem tvořila stále ta organická hmota. Červená a oslizlá. Skoro mi přišlo, jak kdybych se ocitla v orgánech nějaké velké potvory.

„Co se to sakra děje?!" zeptala jsem se překvapeně. Byla jsem velmi zmatená a neměla jsem z toho dobrý pocit. Podívala jsem se Kylovi do tváře. I u něho jsem poznala zmatení, ale jedna emoce byla daleko znatelnější. Strach. Oči měl vytřeštěné a jeho tělo bylo naprosto ztuhlé.

„Peklo!" to bylo jediné, co Kyle řekl. Nechápala jsem.

„Jako, že jsme v pekle? Nebuď směšný," ušklíbla jsem se.

„Jsme v pekle Aerwyn!" zopakoval a pohled napřímil na mě.

„Jasně, a jak bych se sem asi tak dostala já? Víš, že draci jsou imunní na magii, že jo? Nemůže mě někdo jen tak vyvolat," protestovala jsem proti jeho logice.

„Je víc typů magie Aerwyn. Nejsi imunní proti všem. Zvlášť né proti temné a krvavé magii. Proti krvavé magii není imunní nikdo," vysvětlil mi.

„A proč by nás asi někdo vyvolával? A zvlášť do prázdné... uličky? To nedává smysl," stále jsem protestovala. Nedávalo mi to celé rozum. Kyle se zhluboka nadechl a pokračoval ve vysvětlování.

„Slyšel jsem zvěsti o tom, že démoni něco chystají. Víš, draci nejsou jediní, koho se čarodějové snaží ovládat a nedávno démony dost namíchli. Démoni se s tím nejspíš rozhodli něco udělat. A teď měli nejlepší příležitost, protože se celá nejvyšší rada rozhodla přijít na Zem na jednání. Myslím, že sem vyvolali i všechny v okolí," řekl a nervózně se rozhlédl.

„Víš Aerwyn, tobě nic nehrozí. Proti drakům nic nemají a není v jejich zájmu je zabíjet. Po mě ale půjdou hned, jak mě uvidí," řekl ustrašeně. Já si povzdychla. To poslední, co jsem chtěla dělat, byla ochrana čaroděje.

„Dokud jsi u mě, tak jsi v bezpečí," pokusila jsem se ho uklidnit.

„Nechci tě nijak podceňovat, ale jsme v démoním světě. Pochybuji, že mě dokážeš ubránit před všemi démony... Musíme najít Luciho. Ten nás dostane ven," rozhodl. Nemohla jsem souhlasit víc. Snažila jsem se zavětřit Luciho pach, ale neúspěšně. Nacházeli jsme se v chodbě, tudíž jsme měli dvě možnosti, kterými se vydat. Z jednoho směru jsem sotva cítila nějakého démona a ze druhého se ke mně naopak dostávala směska všemožných pachů. Vypadá to, že tím směrem bude nějaké shromaždiště všech. Tam bude větší šance najít Luciho. Také by bylo asi lepší, kdybych šla ve své pravé podobě. Kdyby se dostalo na boj, mohla bych zareagovat daleko rychleji, než se do toho ještě proměňovat.

„Půjdu do své dračí podoby," oznámila jsem Kylovi a začala se svlékat. On zpanikařil a rychle odvrátil zrak. Jak jsem byla svlečená, podala jsem mu své oblečení.

„Tohle mi hlídej," poručila jsem mu. On se oblečení chopil, aniž by se na mě znovu podíval. Já se proměnila a vydala se na cestu. Kyle se mi držel přímo za zadkem. Ušli jsme sotva pár metrů, než mě začala rozčilovat Kylova přítomnost. Konkrétně to, že se držel u mého zadku. Kdyby přišlo na boj, velmi jednoduše bych mohla ocasem udeřit i jeho. 

Zapřemýšlela jsem, kam jinam by se mohl postavit, ale žádný z míst kolem mě nebylo přímo bezpečné. Napadlo mě jen jedno jediné bezpečné místo, ale při pomyšlení na to se mi chtělo zvracet. Vzdychla jsem si a zastavila se. Pohlédla jsem na Kyla. On nechápavě pohodil hlavou na stranu.

„Vlez mi na záda... tam budeš víc v bezpečí," řekla jsem nesouhlasně a odtáhla od něho pohled. Nemohla jsem se na něho ani pořádně podívat, při takovém návrhu. Taková potupa. Proč tohle vůbec dělám... a pro čaroděje!

Kyle neváhal a přiskočil ke mně. Nastavila jsem mu křídlo na pomoc. Jak si na něho stoupl, zhoupla jsem ho nahoru. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Raději jsem se dala znovu do pohybu. Přímo do klusu. Takhle jsme mohli cestovat daleko rychleji. Alespoň to bude celé dřív za mnou.

Chodby nebyly úplně rovné a neustále někam zahýbaly. Nikdy jsem si nemohla být jistá, na co narazím za dalším záhybem. Pach démonů a ostatních tvorů se rychle stupňoval. Stejně tak přibývaly zvuky a nářky.