Démonův drak ✔️

90. Kapitola

Luci se neustále rozhlížel po mém bytě. Moc jsem nechápala proč. Nic tak zajímavého v něm nebylo. Vlastně to byl úplně obyčejný byt, u kterého by nikdo ani nepoznal, že v něm žije drak.

Nebyla jsem si jistá, jak se k Lucimu mám teď chovat. Jestli mu nemám třeba nabídnout něco k pití nebo tak, ale když na mě stejně teď nezíral a veškerou svojí pozornost věnoval mému bytu, tak jsem ho nechala být a přesunula se k počítači. Jakmile jsem ho zapnula, zapůsobilo to na Luciho jako magnet a okamžitě se objevil za mými zády.

Na počítač jsem šla jen z jednoho důvodu a věděla jsem, že se mu líbit nebude. Vyhledala jsem si realitní kanceláře a začala procházet volné byty v asi 400 km vzdáleném městě. Plánovala jsem odsud vypadnout hned, jak budu moct a chtěla jsem na to být už připravená.

„Co... Co to hledáš?" zeptal se mě. Nemohla jsem si pomoct, ale měla jsem dojem, že jsem uslyšela strach v jeho hlase. Vlastně by mě to ani moc nepřekvapovalo, vzhledem k tomu, že je démon. Zachoval by se přesně tak i jakýkoliv jiný z démonů.

Přestala jsem s vyhledáváním a zamyslela se, jak mu to co nejšetrněji oznámit.

„Promiň, ale nehodlám být v blízkosti něčeho, co mě může tak jednoduše zabít. Takže hned jak se uzdravim, tak odsud mizim," vysvětlila jsem mu. Fajn, možná to nebylo až tak šetrné, jak jsem chtěla, ale určitě to bylo pochopitelné.

Luci na mě pěknou chvíli zíral s pootevřenou pusou. Když se trochu vzpamatoval, odvrátil pohled a promnul si čelo. Očividně nad něčím přemýšlel. Sledovala jsem ho. Zajímalo mě, jak se zachová a co udělá. Asi po minutě jeho tvrdého přemýšlení nakonec vytáhl mobil a začal se věnovat jemu. V tu chvíli už mě nebavilo ho dál sledovat, takže jsem se znovu zaměřila na svůj počítač. Chtěla jsem najít nějaký vhodný byt na prodej a pak už zalézt do peřin. Už jsem se nemohla dočkat, až se konečně budu moct pořádně vyspat ve své vlastní posteli.

„Aerwyn, musím si jít nutně něco zařídit. Bude to jen chvilka, ale za tu dobu se odsud ani nehni... To je rozkaz," uslyšela jsem za svými zády. Nevěřícně jsem se na něho znovu otočila. To snad nemohl myslet vážně.

„To víš že jo. Já tak budu přijímat rozkazy od démona," odpověděla jsem uraženě. Luci na to zareagoval okamžitě.

„Máme dohodu! Takže když nemůžu být tady, abych se ujistil, že zůstáváš v klidu, tak mě budeš muset poslechnout. Aspoň dokud se nevrátím," řekl nekompromisně. Bylo vidět, že dost chvátá a chce mít tenhle rozhovor co nejrychleji za sebou, takže se mi snažil nedat žádný prostor k tomu, abych mohla odporovat.

„Už se nemůžu dočkat, až budu zdravá," zakončila jsem to s pořádným rýpnutím. Narážela jsem na to, že už od něho chci být co nejdál a okamžitě jsem poznala, že to pochopil přesně tak, jak jsem zamýšlela. Prozrazoval to jeho velmi přísný pohled. Opravdu se mu moje odpověď nelíbila, ale díky tomu, že měl naspěch to už nijak neřešil. Provokovat démony bylo vždy tak jednoduché a zvlášť pro draky. Po tom, co mě pořádně pohledem probodl, se dal svižně na odchod.

Konečně jsem měla klid, takže jsem se u počítače pořádně uvelebila a užívala si chvilkovou svobodu. Dál jsem hledala vhodné nové místo na bydlení. Pár baráků a bytů se mi zalíbilo, ale rozhodla jsem se ještě nikoho nekontaktovat. Netušila jsem, jak dlouho bude trvat, než se ten démon rozhodne mě nechat být a nechtěla jsem nikomu nic slibovat. I tak jsem si stránky uložila do záložek, abych je mohla v případě potřeby použít.

Trvalo mi to celé asi tak půl hodiny. Přemýšlela jsem, co bych měla dělat dál, ale nebyla to tak těžká volba. Byl už večer a já byla unavená, takže obrázek měkounké a teploučké postele naprosto vedl. Vypla jsem tedy počítač a opřela se o židli. Nevěděla jsem, jestli bych neměla počkat na toho démona, než abych se pak kvůli němu musela vyhrabávat z postele. Luci sám ale tohle přemýšlení vyřešil za mě. Jen pár sekund po tom, co ztmavla obrazovka se ozval zvonek. Věděla jsem to, že to je on už jen proto, že mě doslova nenapadal nikdo jiný, kdo by sem mohl přijít.

Došla jsem mu otevřít. Hned jak jsem ho spatřila, všimla jsem si úsměvu. Pravděpodobně se mu podařilo jeho problém nějak vyřešit. Neochotně jsem ho vpustila dovnitř.